28.12. 2011 - Metalové Vánoce - Brno, Semilasso

ŠTĚSTÍ UMĚLCE V SEMILASSU

aneb

METALOVÁ VÁNICE V BRNĚ

Report / Kern, Titanic, Dogma Art, Kairen / středa 28. prosince 2011, od 19 h. / Brno, KD Semilasso

Zpráva z tisku: Silničáři měli tentokrát opět napilno. Co totiž způsobila metalová vánice na sklonku roku 2011 v Brně-Králově Poli, to nečekal ani samotný Pan Král. Vichry z hor zované Kern, Titanic, Dogma Art a Kairen způsobily přívaly sněhu na veškerých hlavních metalových cestách. Silničáři vyjeli se všemi vozy, a jestli neumřeli, uklízejí ty následky dodnes.

Metalové Vánoce? Metalová vánice! V tento čas do Brna po delší době zavál opět svěží vítr, a několik hodin tam v Králově Poli vál a vál, aby nám přinesl nejeden legendární a ukrutně dobrý vál, a poté, co všechny zúčastněné soubory zaválely, byl už pak leckdo v závěru lehce navátej, takže jsme noční tmou s radostmi v duších „válili“ dom.

No a teď vážně: již čtvrté desetiletí se v zemích koruny české hraje ten nejtvrdší rock. A tři jeho symboly, za podpory neméně zdatných „mlaďochů“, se v onu vánoční středu potkaly v brněnském Semálu. Proboha, věřili byste ještě před několika lety, že na jednom pódiu stanou Kern a Titanic? Nota bene když kupříkladu v roce 2008 ani jeden z nich nehrál? Uf.

Pořadatel akce, která vykazovala znak absolutní profesionality (začátek přesně v avizovaných 19 hodin, přítomnost konferenciérky), se do potřeb fans trefil jako do černého. Královopolský kulturní dům byl narvaný k prasknutí, a upřímně říkám, že jsem už dlouho neviděl, aby hned na první kapelu, totiž brněnské KAIREN (kairen.eu), bylo přímo v sále plno.

Ovšem kluci v čele se zdatným zpěvákem Tomášem Pokorným si to naprosto zasloužili. Jejich melodický hard rock / metal přítomné posluchačstvo evidentně bavil, ať už se jednalo o songy z EP 2010 (Hořící svíce, Naděje) anebo ty ostatní (Síla titánů, Kráska bez duše či závěrečná symptomatická věc, no kdo by to byl řekl - Kairen).

Tahle sympatická „předkapela“  - slovo předkapela používám jenom proto, že nehráli „po“ - se svojí takřka hodinovou produkcí zalíbila i mně, takže si jméno Kairen znamenám do svého deníčku a na tyhlety chuligány si dám v budoucnu pozor - zkrátka velmi důstojný úvod celé mimořádně rozjařené (ač zimní) akce.

A mezi jednotlivými kapelami? Žádné půlhodinové přestávky, jak to věrně známe z jiných gigů. Kairen skončili, a moje brněnská láska KERN (kern-remember.com), kvůli níž jsem šel na Metalové Vánoce především, začala hrát přesně za patnáct minut.  

A začala hrát novodobě tradiční peckou z třetího alba Ztráty a nářezy, totiž dunivkou Chráněný žít, přičemž na započatou šňůru rock/metalových šlágrů byly postupně navlékány další blyštivé korálky jako To se mi jen zdá, Milion týdnů loučení, Ty se mi vdáváš, Miss aut, aby následně došlo samozřejmě i na ty absolutně největší hity Exploze, To jsme my nebo Blízko nás, kdy do hladiny našich těl řezal jako skalpel nejen halogen.  

Kern (tj. věrní bratři Vodičkové, Tony a Karlos, se Slávou Karáskem a novými členy v sestavě, zpěvákem Pavlem Vackem a basákem Romanem Kupčíkem), je aktuálně v mimořádné formě. Po obnovení této legendy v květnu 2011 to byl můj třetí koncert, a musím podotknout, že jednoznačně nejlepší. Svoji zásluhu na tom má pivopitelně i famózní publikum, v němž údajně nechyběli ani oba bývalí členové Kernu Jaroslav Albert Kronek a Libor Machata. No prostě nářez, přičemž takhle krásně si nechám nařezat vždycky moc rád.

Krásnou reminiscencí na bájná 80. léta pak byla například jednohubka Všední známosti (tu jsem prostě musel zmínit, je to totiž oblíbenkyně mého milovaného webmastera). Samotný věru bouřlivý závěr obstaral unikátní acceptovský cover s českým textem Dluhy, který je zachycen na jediném oficiálně vydaném nosiči – CD Na Rosničce 1986.  

Tělo na tělo, horko po těle, teplíčko v duši. A po skvělém setu Kernu jsme se mohli těšit na starou sestavu další brněnské legendy, kapely DOGMA ART (dogmaart.org).

Schválně, pamatujete geniální dvoj-koncert Dogmy Art v roce 2008 na Musilce (stará plus nová sestava)? Tehdy ti „starší“ chlapíci slibovali, že by si to rádi tak jednou dvakrát do roka zopakovali. No tak jsme se konečně po třech letech dočkali.

V sále stále narváno, Dogma spustila svoji flétnovou kultovku Šest osmin. Už při těchto „filmech pro pamětníky“ - Jezero Lochness, Dvacet dva - bylo jasné, že koncert si užívá nejen přehuštěné publikum, ale též muzikanti samotní (Zdeněk Němeček: „Vy teda topíte!“).  A když jsme u těch muzikantů, vedle již zmíněného Němečka, multiinstrumentalisty na flétnu či valchu, byli na pódiu přitomni zpěvák a kytarista Laďa Škaroupka, basák Jarek Rakušan, bubeník Mirek Kern a – třebaže to plakáty nehlásaly – nakonec i klávesák Borek Nedorost.

Majestátní balada Půlnoční výběrčí daní pohltila Semilasso, stejně jako Souprava 4062, chybět nemohly pecky Maso a Šly panenky silnicí, interesantní vzpomínkou určitě byla třeba Mozková mrtvice.  A při naprosto nadčasové hitovce Rána opilců se kelímky s pivem kymácely v rukách či nad hlavami fans věru vydatně.   

Stará Dogma Art zahrála i po „letech“  bravurně, a vysloužila si zcela zasloužený královopolský aplaus. Pánové, skvělé, na důchod zapomeňte. A ne že budeme čekat zase tři roky!

Co jsem na celém večeru mimořádně oceňoval, že všem zúčastněným stačila k vyjádření vlastních myšlenek čeština...yeah! A nejinak tomu bylo i se závěrečnou legendou brněnského heavy metalu, skupinou TITANIC (titanicband.cz).

Základní trio Milan Hanák, Džoro Enčev a Marthus Škaroupka (alternující se Slávkem Fricem), které to v rozpáleném Semále rozpálilo pálivou peckou Stroje na maso, se postupně rozprostíralo o spoustu hostů: bylo jich tolik, že snad na některého z nich nezapomenu: Ashok z Rootu, Mirek Horňák z Albandu, Zdeněk Černý z...Titaniku!!!

Například „Ashoček“ si střihl Hnusnou smůlu a Ábela (jak může black metalista hrát skladbu s názvem Ábel, to fakt nechápu, ha ha). Příjemným zpestřením byly méně známé songy Janny (nachází se na CD Titanic 3) a Málo mě znáš (čtvrté CD Rockové balady). 

Zdeněk Černý. Zdeněk Černý? Zdeněk Černý! Dlouholetý zpěvák a kytarista, lídr Titaniku, který se poprvé po staletích představil v září na Melodce, nechyběl ani v Semilassu. A bylo jen těžko říct, kdo je šťastnější, jestli fanoušci nebo on sám. No šťastní jsme byli holt všici.

A tak nadupaným kulturákem zněli hned dva „netvoři“, Netvor AIDS a (Svině) Tchýně. A nejenom to. Sympatickým předělem byla instrumentálka Allegro, láskyplné zklidnění představovaly dvě ultraznámé balady Stále tě chci a ještě ultraznámější Figurina.

Figurina? Na pódium se dostavil kytarista Mirek Horňák, toho času úspěšně působící v akustickém tělese Kronek Alband, a holt si zahrál, co sám před lety složil, aby zůstal i na letitého „hanákovského“ Simulanta.

Třebaže skladba Iron Maiden se hrála v úvodu titanikovského vystoupení, „Iron Maiden“, totiž tři kytary, se konaly v samotném závěru. „Svatá trojice“ Horňák, Enčev, Černý žhavila nejen struny, ale celé Semilasso, a žhavil se Metalovej svátek. Akorát Míťas byl „dost nasranej“, když coby přídavek zazněl znova Netvor AIDS, chtěl totiž song Viva Musica! 

Místní kulturák se tavil (ještě že je po důkladné rekonstrukci, ha ha), místní kulturák se bavil. Takhle podařenou akci jsem v Brně o Vánocích už dlouho nezažil. Jaký to rozdíl oproti situaci cca před deseti lety, kdy v tom stejném Semále přišlo na Dogu, ABBand a Citron cca sto lidí. Holt je úplně jiná doba, doba opět metalu zaslíbená, protože včera mohla být účast, odhadem – 700 lidí? V Brně! Docela mne bude zajímat, pakliže sem někdo napíše oficiální počet, zpravidla totiž mívám odhad dost špatný. 

Co se týče zvuku, který jsem ještě nezmínil, na mé straně panovala celkem spokojenost. Chvílemi byl sice trochu řinčivý, ale i přesto velmi dobře čitelný, takže produkce všech čtyř kapel se dala vychutnávat plnými „čtenářskými“ doušky.  

A propos, každá mince má dvě strany. Líc je včerejšek, rub pak skutečnost, že další ročník Metalových Vánoc bude AŽ za rok.

Ale BUDE. A to je vlastně ten druhej líc. Vlastně TA líc: ta krásná, horká, upocená líc šťastného metalového fanouška, který byl včera v Semilassu.

Tady Dědek, foto: Míťas.

P.S.: Slogan „Štěstí umělce“ mám od Žáby.