27.11. 2010 - Samhain, Eagleheart, Kreyson - Brno, Favál

JSOU NOCI, KDY NENÍ MARNÉ ŽÍT

aneb

MOMENT OF FAVÁL

Report / Power Metal Blast Vol. 8: Samhain, Eagleheart, Kreyson / sobota 27. listopadu 2010, od 20 h. / Brno, klub Favál

Jsou rána, od jejichž počátku se na něco těšíte - já se od toho sobotního rána těšil na koncert Kreysonu, Eagleheartu a Samhain, který se měl udát na Favále. No a tak jsem si tak nějak plul dnem, až nastal onen čas, kdy jsem zaspal a přijel pozdě na sraz s Míťasem. Nicméně až tak hrozné to nebylo, protože panč jsem se čtyřikrát rozběhl (hotový speed metal), stihli jsme trolejbus, čímž pádem jsme stihli i koncert. A dokonce i včas. Sice jsem po čtyřnásobném sportovním výkonu chroptěl úspěšně jako John Tardy z Obituary, ale nebojte, od interpretů samotných tentokrát žádné tuberkulózní zpěvy rozhodně nehrozily. 

Novopačtí SAMHAIN to slušně rozbalili jednak šikovnou, jednak erotickou  - ach, ty punčošky! - Stříbrnou Veronikou, druhak již známým lehkým dvojníkem Mr. Kaie Hansena Lukášem Kolkem, a zkrátka celou svojí helloweenovskou skvadrou. Posíleni historicky vícenásobnou účastí na brněnském Favále, stejně jako - po EP Tajemství duše - debutovým albem The Ark Of Eternity (Archa věčnosti), působili jako čerstvě rozkrojený pomeranč, z nějž se právě začala linout šťáva spíše řádně pikantní než sladká; čili žádné zákusky, natož dorty, Veroniko :-).

Temný rytíř – aneb „vzpomínka na češtinu“? Only I Know? Anebo chcete něco rychlejšího? Třeba právě titulní skladbu The Ark Of Eternity? Všechno bylo v tu chvíli možné. Dokonce zazněl i jeden nový song, jehož název jsem si ovšem bohužel nezapamatoval. Přechod Samhain z češtiny na anglické texty nijak nevítám, stále tvrdím a budu tvrdit, že angličtina je v českých metalových podmínkách nesmysl (doufám, že jsem teď pořádně nasral ají Kůse, ha ha), ale toť vskutku věc vkusu každého jednotlivého soudruha.

Song Antedeluvian rozparádil „klaku“ před pódiem natolik, že nutně musel přijít i Veroničin duet právě s Mistrem Michalem Kůsem z Eagleheart, totiž fakt podařená pecka Revelation of The Question of Why. Že je Veronika sexy baba, o tom netřeba polemizovat, ale že je Kůs playboy, to jsem si vlastně pořádně uvědomil až v okamžiku, kdy se ke jmenované zpěvačce tak hezky měl - samozřejmě pěvecky. A to jsem ještě netušil, s čím za chvíli vyleze Vojtíšek (blíže viz dále).

Co mi trochu kazilo celkový dojem, byl ne zcela optimální zvuk, v němž byl poněkud utopen zpěv; nutno však říci, že s postupem času se situace přeci jen zlepšila.

Power metaloví EAGLEHEART. Co k nim říci? Kdyby se vezli na Staré Vlně Českého Heavy Metalu (OWOCHM), totiž na vlně přelomu 80./90. let, jsou dnes dozajista fenoménem největším. Jenomže tihleti kluci tuhle vlnu jaksi prošvihli, nikoli však vlastní vinou, spíše „vinou“ svých rodičů :-). A tak holt musí makat dvakrát tolik, což taky dělají.

Tento koncert byl vlastně posledním před přípravou druhého alba - desky celkově třetí - po veleúspěšném debutu Moment Of Life: kapela se již s novým kytaristou (Martina Kleknera vystřídal Michal Jankuliak) zavírá do zkušebny a studia, aby dle mých osobních prognóz vyvinula metalovou pumelici, která už snad konečně – a naprosto zaslouženě – katapultuje tuhle skvadru z hlediska popularity do sfér metalové extraligy; protože hudebními nápady už tam pánové jsou. Factum, že první deska katapultovala basáka Juru Wagnera Fialu do stavu manželského, už asi všichni škodolibí vědí, checht.

Jenom pokračující, relativně zastřený zvuk, s lehce zataveným zpěvem i mluveným slovem mi bránil, abych si maximálně vychutnal hned tři novinky, které dozajista nebudou chybět na nové placce: vedle již hrané úvodní Dreamtherapy nás postupně zbombardovaly skladby, jejichž názvy si troufám pouze odhadovat. Čili, svoje teze sem napíšu, ale předpokládám, že pravda je částečně jinde: ...My Pain (Taste My Pain? Ochutnej mou bolest? ) a Shades... (Shades Of Nothing? čili Stíny ničeho?). - Mno, tak teď už aspoň chápete, proč proti té „mé mizerné“ angličtině tak strašně brojím – tak rád  bych kurwa někdy něco rozuměl :-).

Na základě jednoho (či v případě Dreamtherapy několika málo) slyšení nelze pochopitelně činit hlubší závěry, ale zdá se, že nové šlágry budou zase daleko propracovanější a rafinovanější než ty z debutu. Každopádně jako pozvánka do „komnat chystaného alba“ to myslím na Favále určitě zafungovalo. 

A logicky zněly především pecky z Moment Of Life, kromě titulní též ploužák Tears Of Rain anebo závěrem třeba Into The Sky. Zajímavostí byla hra na maidenovské tři kytary v megahitu Don’t Turn Your Head (třetí kajtru si zavěsil zpěvák Vojta Šimoník) anebo speciální intro, věnované nedávno zesnulému Ronniemu Jamesi Diovi, k songu Time Has Come z vůbec první desky Eagleheart EP Black Sun.  Mou osobní zajímavostí pak bylo třeba to, že při ohlášení skladby Damned By Yourself (na koncíku jen zkráceně Damned) jsem vůbec nerozuměl, a v návaznosti na již hodnocený zvuk jsem se čtvrt skladby domníval, že jde o novinku, dokud mne webmaster Míťas z mého veselého omylu úspěšně nevyvedl :-).

Mimochodem, jenom drobná poznámka k umístění bicí soupravy Zdeňka Vémoly, tedy Eagleheart, ale předtím i Samhain: skutečně museli bubeníci prvních dvou kapel hrát na place s kytaristy, před tradičním stupínkem se zakrytou bicí soupravou Kreysonu? Tak mne napadlo cosi o prazvláštní kolegialitě...aneb všichni jsme si rovni a někteří jsou si ještě rovnější???

P.S.: Jak jste všichni viděli a vidíte v naší fotogalerii, i Vojta byl Playboy. Proto nechápu, proč všichni hrozili tradičním paroháčem alias rohatcem, když vhodnější byla viktorka alias ušáček ;-).

Následovala legenda nejlegendovatější, totiž jedna z historicky nejúspěšnějších skupin česko-slovenského metalového bloku vůbec, sestava kolem Ládi Křížka – KREYSON. Pamatuju se, že snad vůbec první informace o tomto projektu zazněla někdy v roce 1989 v dobovém rozhovoru Romana Lipčíka pro Mladý svět, originálně nazvaném „S Křížkem o funuse“, kde však byl název kapely otištěn ještě jako Kreison, tedy s měkkým „i“ (pozůstatek této varianty vidíme na zadní straně obalu alba Anděl na útěku, kdy první píseň se jmenuje Kreison; ovšem pozor, pouze na reedici CD, na původním CD i LP je vše v pořádku, tedy s ypsilon). Ještě se pamatuju, že na základě cit. rozhovoru jsem si hrozně dlouho myslel, že Kreyson je Kreison, až mne děsně překvapil jistý rozhlasový pořad – samozřejmě stále jsme v roce 1990 před vydáním desky – kde Křížek upřesňoval, že název kapely je Kreyson s ypsilon.

Tož malý exkurz, aby bylo jasné, že na Favále nehrál nikdo jiný než pořádně tvrdej KreYson, kterej stejně jako před čtvrt rokem na brněnské Riviéře začal famózní ne-kreysonovskou kompozicí Oběti slávy (CD Zlatej chlapec).  Kromě největších hitů, pocházejících zejména z debutového „Anděla“ (Kreyson, Skalp, Archa, závěrečná mnohaminutová Čarovná noc anebo „kasparkovský“ přídavek Anděl na útěku), určitě příjemné překvapila i sytá porce z CD Zákon džungle (Válka bláznů, Nechte mne žít, Jsou rána), a taktéž solidní vzorek z Křižáků (Není marné žít – původně složeno ještě pro citronovské Vypusťte psy, Zůstaň na kolenou nebo Dej nám sílu žít). No Kreyson zkrátka žil na Favále věru vydatně: fanoušci jej nechali žít, dali mu sílu, a nebylo to vůbec marné...

Zpestřením kreysonovského vystoupení byla dozajista svižná prezentace asi největšího hitu Vitacitu Já chci se ptát těch králů a také Zdenkem Pradlovským vystřižené sólo pro bicí nástroje. Úchvatná byla rovněž situace, kdy naprosto nadšené publikum převedlo po tuším Arše takový aplaus, že se chvíli nemohlo pokračovat, protože ovace zkrátka nebraly mezí. Což dokumentuje moje kraťoučké „setkání“ s jedním fanouškem stojícím za mnou,  který v jednu relativně tišší chvíli pronesl něco jako „Já su šťastnej, já su fakt šťastnej, že tady su.“  Nezbývalo mi než vřele souhlasit.

Kreyson v čele s Láďou Křížkem, v již tradiční „protiválečné kombinéze“, předvedl opravdu zdařilý výkon. Zvuk byl v těchto fázích nejlepší z celého koncertu, kapela zněla i s jednou (Krocovou) kytarou, podporovanou Adámkovou basou, velmi slušně, a publikum svoji spokojenost dávalo patřičně najevo. Nádherný zážitek.

Škoda byla jediná, ale převeliká – že nezazněla žádná nová skladba.

A jestli bych mohl mít pro Kreyson pár drobných tipů, pak bych navrhoval na připravovanou desku zařadit jako bonus skladbu Karneval z promosinglu k Zákonu džungle, kterou myslím řada fanoušků skupiny nikdy neslyšela, stejně jako já. Také by myslím nebylo marné včlenit do koncertního programu některé pecky z Elixíru života (např. Anděl a ďábel nebo Good luck). Tož jen tak na okraj. 

Tož nejen tak, tož tak. Favál zažil svátek, a kdo na Power Metal Blast Vol. 8 nebyl, tak ten byl holt určitě někde jinde. Ovšem pochybuju, že někde jinde mohlo být komukoli lépe než na Favále; tedy, mohlo - za jediného předpokladu: že dotyčný byl (a měl se) v tu dobu s někým moc rád.

My jsme v tu dobu byli (a měli se) moc rádi se Samhain, Eagleheart a Kreyson. Hm, taková solidní česká trojka. A fakt docela hard. ;-)

Zdraví Dědek.