25.05. 2011 - Láďa Křížek a Vitacit - Brno, AB Music Club

KDYŽ MÁŠ CIT PRO VITACIT

aneb

SEŠLI JSME SE TAM,

KDE LÍŠEŇSKÝ BYL KŘÍŽEK…

Report / Vitacit & Láďa Křížek / pátek 20. května 2011, od 22 h. / Brno-Líšeň, AB Music klub, Bednaříkova 1a

Zatímco na krásných žlutočerných plakátech, vylepených po městě, bylo napsáno „Vitacit“ a „Láďa Křížek“, na vstupence se skvěl slogan „Láďa Křížek Best Of“, což nám trochu zamotalo hlavy ohledně předpokládaného obsahu koncertu. Pravda byla nakonec někde mezi, neboť ačkoli jádro vystoupení tvořil skutečně repertoár Vitacitu, Křížek zahrál i některé své další podařené kousky.

Když jsme se s Míťasem pracně vydrápali po schodech od tramvaje k sídlištnímu komplexu (klub je vzdálen pouhých pár metrů od zastávky Jírova), čekal nás „uvítací výbor“ v podobě Elanna; nejlepší na tom ovšem bylo, že původně nebyl uvítací ceremoniál vůbec určen nám, ale jistému kolegovi - metalovému fotografovi, který jel onou tramvají s námi. Když nás však Elann uviděl, velmi vstřícně se o nás postaral, nejprve tím, že nám ukázal přesnou cestu do útrob klubu, a posléze i tím, že nám nabídl sezení u svého rezervovaného stolu.

Sklepní AB music klub nás překvapil svou rozlehlostí – prostory, které zatím nejsou definitivně rekonstruovány, připomínaly příjemně chladivou podzemní tovární halu, chilližto bez tradičního vydýchaného vzduchu. Jedinými pihami na kráse byly dvě zácpy: příliš pěnící pivo, v jehož důsledku se u výčepu zpočátku tvořila poměrně dlouhá zácpa mániček, a jednak dálniční skluz kapely, vyvolaný zřejmě také nějakou zácpou, který způsobil posunutí začátku koncertu z 21. na 22. hodinu.

Poněkud delší čekání nám s úderem 22.05 h. Láďa Křížek vynahradil akustickým bonusem, když společně s kytaristou Radkem „Reddy“ Krocem, tedy ve dvojce tak dobře známé z turné a CD „Nejde vrátit čas?“, potěšili evergreeny Poslední den jsi má, Zlatokop a Vzdálená. Roztomile přitom působil v publiku kořínek, který při slovech, že si zahrajeme něco od Kreysonu, začal povykovat cosi ve smyslu „Né, od Kreysonu né“, aby se vzápětí již při první písničce radostně rozkřepčil, jako by to měl být jeho den vpravdě poslední. Pravda, song Poslední den jsi má oficiálně samozřejmě nepochází od Kreysonu, neb je z první Křížkovy sólovky Zlatej chlapec, ale je fakt, že skupina Kreyson na této desce svého zpěváka doprovázela.  

Myslím si, že tento akustický prolog nejenže drtivou většinu přítomných fanoušků (ne-li všechny) potěšil, ale zároveň představoval příjemný kontrapunkt k následující elektricky řízné produkci Vitacitu.

Kultovní pražská heavy metalová mašina to rozpálila starými dobrými šlágry Já mám trápení a Proč štěstí se mi vyhýbá, při nichž se na nás z beden valil krásně syrový, hutný a přitom melodický kytarový zvuk - heavy metááál! Až jsem si stačil uvědomit, jak málo bylo u nás v historii špičkových autorských metalových kapel, které se věnovaly čistě právě žánru heavy – z elity snad ještě Motorband?  (Arakain začal ve své době přeci jen brzy inklinovat k thrashi, Titanic se pohyboval na pomezí heavy a speedu, a Citron, Kern či Tublatanka ctily vždy spíše hard rockové kořeny).

Následoval silný troj-blok v současné době asi nejznámějších vitacitích skladeb: Drákula, Snad odpustíš a hyperhit (nebo yperit???) Já chci se ptát těch králů, z nichž zejména onu poslední můžeme slýchat i na koncertech Kreysonu nebo Miloše DODO Doležala.

Čímž se plynule dostávám k sestavě Vitacitu, v níž – jak zasvěceným známo – chybí právě kytarista a zpěvák Miloš DODO Doležal (ač byl v počátku reunionu osloven, svoji účast na tomto projektu odmítl). Ze starého dobrého složení 80. let tak zde můžeme kromě Křížka vidět basáka Luďka Adámka a kytaristu Pavla „Kuřete“ Hejče, které doplňuje již shora zmíněný kytarista Kroc a bubeník Zdenek Pradlovský. Toto aktuální složení Vitacitu v sobě tudíž zahrnuje plnou sestavu Kreysonu (Křížek, Adámek, Kroc, Pradlovský), nicméně nazývat nový Vitacit zkratkou „Kreyson + Hejč“ by určitě nebylo správné, protože Křížek a Adámek zkrátka patří jak do Kreysonu, tak do Vitacitu.

Po hitu To se nesmí stát si zbytek smečky odpočal, protože následovalo bravurní bubenické sólo „Mastera“ Pradlovského, kterážto komponenta tvoří součást rovněž kreysonovských vystoupení. A po doznění nekompromisních úderů bicích počnul sklepními prostorami AB Music clubu dunět song s hymnickým stadionovým refrénem Jen její láska tu zůstala, aby hudebně i divácky úspěšný blok Vitacitu zakončila - již jako fanoušky vyžádaný přídavek - Iluze.

Ač tleskal a tleskal, dost slušně zaplněný parket před nezvykle nízkým pódiem si už dalšíbonus nevytleskal, a tak hudba cca kolem půl dvanácté utichla, klub však hučel dál svým životem, Starobrno 11 za příznivou cenu 28 Kč teklo proudem (občas i Heineken za 45) a já si tak nějak v duchu říkal, že opět nemusím své přítomnosti litovat, protože si domů odnáším zážitky z koncertu nadmíru vydařeného po všech stránkách.

Klopýtajíce následně s Míťasem na noční autobus, byli jsme sice těžší o nejeden půllitr, zlověstně šplouchající v dutinách našich zažívacích traktů, ale tím jsme vlastně představovali ten nejpříznačnější symbol celého pátečního koncertu, který byl - prostě a jednoduše – heavy.

Tady Dědek. Fotky Míťas.