25.04. 2013 - Daniel Krob, Black Roll, Tibet, Citron + Tanja - Brno, Semilasso

KDYŽ JE RADEGAST PLNÝ ENERGIE

aneb

CITRON BEZ HRANIC....

Report  / Citron + Tanja, Daniel Krob, Black Roll, Tibet / čtvrtek 25. dubna 2013, od 19.30 h. / Brno, KD Semilasso

Když jsem tak nějak před sedmou odcházel z baráku, slyšel jsem na chodbě souseda, jak „nádherně couvá“ do svého příbytku a cinkají mu lahváče. Hmmm, bude mít hezký večer.  - - - Ale já budu mít ještě hezčí: uvidím po x letech v Brně Tanju, uvidím Citron, uvidím Dana Kroba...no tak uvidím.

Brněnské Semilasso žilo událostí roku, a spolu s ním cca 800 platících, jak jsem statisticky zvědavě zvěděl od pořadatelů z Gregory Mamagementu. Otevřená galerie, otevřené pípy, otevřená (ocelová) srdce, a zkrátka otevřené dveře k dobré muzice.

Ač jsem na koncert dorazil shodou okolností sám, v sále jsem „sám“ rozhodně nebyl, neb na toto mimořádné vystoupení dorazila celá řada známých lidiček, ať už se jednalo o kamaráda Rwilda s kolegou, kreysoňáckého Martulína, asgardovského Miru Horejska s Pačessem anebo dvorního fotografa Titaniku Petra Pospíšila.

Skupina DANIELA KROBA (danielkrob.cz) byla dle mého názoru nejlepší předkapelou ze všech, a to z následujících důvodů: žánrově odpovídala hlavní hvězdě večera, vykazovala výraznou rytmiku, výborné hudební nápady, solidní vokální výkon...a díky tomu též docela dost lidí před pódiem už v tuto počáteční dobu.

Dan Krob se dostal do Arakainu možná proto, že hrál dobře ve Feratu, do Kreysonu proto, že hrál dobře v Arakainu, a do „DK“ proto, že prostě hraje dobře vždycky. A taky že jo. A jak teda vlastně hraje Daniel Krob?

Hraje i zpívá. V brněnském Semilassu se představil jako plnohodnotný kytarista a zpěvák, představující (nejen)  skladby ze svého profilového alba z roku 2012, kdy Odpovědí na Démona byla hitovka Co bude dál, abychom si následně mohli s touto metalovou trojicí uvědomit, že Život je reálnej.

Tihle tři krásní Blázni nám v Semálu předvedli velice zajímavý tvrdý rock, a stejně jako se mi líbí Krobovo profilové CD, byl jsem spokojen i s jeho výkonem naživo. Pod stejdží bylo slušně zaplněno už nyní - třebaže zatím se dalo běžně volně procházet - ale přítomné publikum dávalo najevo svoji spokojenost, a nutno podotknout, že ohlasy to byly docela výrazné. Pro úplnost tohoto bloku dodávám, že Dan je momentálně velmi aktivní, poněvadž letos vydal instrumentální album Magická kytara, a kromě turné s Citronem chystá na léto i řadu účastí na festivalech.

Třebaže v Semilassu samozřejmě zůstaneme, pojďme o dům dál. - Ehm, přiznám se, že pojmům jako progresívní rock obsahově příliš nerozumím. Termín rock je dosti obecný, a přívlastek progresívní jej pro svůj taktéž obecný charakter příliš nekonkretizuje. Nicméně toto vlastní označení prezentované muziky bylo jedním z mála, co by se ostravské progresívně-rockové kapele BLACK ROLL dalo vytknout (bandzone.cz/blackroll).

No byla to holt docela slušná Jízda – která se taky hrála, stejně jako další skladby z cédéčka Tváří v tvář. Stál jsem „Face To Face“ a byl rád, že mne nesmetl Hurikán. S kolegou jsme se celkem jednoznačně shodli, že z pódia herně vyčníval kytarista Adam Malík, jehož byla opravdu radost sledovat a hlavně poslouchat. Myslím, že toto výrazně muzikální individuum má před sebou solidní rockovou budoucnout, protože zvládá vyvádět nejen na pražci svých strun, ale rovněž na pódiu jako takovém, hýbě se, tvoří show, zkrátka aktuálně žije čím jiným než black rollem. 

Ale abych to příliš neindividualizoval, napíšu, že skupina působila kompaktním dojmem, a to určitě nejen z důvodu toho, že má na kontě již zmíněný kompaktní disk. Každopádně před Citronem myslím dobrá volba, která neurazila, protože nenudila. (Upřímně přiznávám, že cédéčko jsem si sice nezakoupil, ale bylo to asi ovlivněno spíš ne-plností mé peněženky, než že by chyběla plnost prezentované muziky.)

Brněnská, prostě rocková legenda TIBET (bandzone.cz/tibet) před heavy metalovým Citronem? No čtete správně. 

Já osobně sice tuhle muziku neposlouchám a nesleduju, a z žánrového hlediska bylo zařazení Tibetu na téhle akci dramaturgicky přinejmenším velmi diskutabilní, ale tolerantnímu a zpěvnému moravskému publiku to nijak zvlášť nevadilo, naopak.

A taky proč by to vadit mělo? Žánrová promiskuita nemůže sama o sobě vést k žádným chorobám, a tak proč si ten čtvrteční Boží mejdan trošku nerozšířit? Nebyl sice pátek třínáctého, ale myslím, že čtvrtek pětadvacátého taky není k zahození, a tak „má ucha“ slyšela kupříkladu zvuk, co vydává Moucha. 

Sestava Tibet má „prý“ novinkové CD Robinsonaut, ale jako Robinson jsem si v Semálu rozhodně nepřipadal, ježto kolem mělo byla spousta dalších Robinsonů – a kdo z nich byl „aut“, to už více nepitvám, protože nebyl Pátek, ale čtvrtek. 

S Tibetem si údajně po delší době zahrál kytarista Steve Walsh, ale já už se strašně těšil na Citron a na Tanju, a tak moje pozornost, pivopitelně též trochu znavená chuťově vynikající desítkou Radegastem (no co jiného by také mohlo na čepu být, když pivo s názvem Plni energie ještě nikdo neuvařil), v této fázi lehce klimbala. 

„Tibetské chorály“ posléze utichly, a královopolský svět se začal připravovat na vrchol noci, na vrchol, na který vystoupat má smysl, na vrchol, který opravdu bere dech (a teď fakt nemyslím vrchol Radhošť). Citron je kus mého života, kus mého srdce, kus mého já – CITRON (citron-group.cz) je prostě kus.

Abych to pojal trochu koncepčně, citronovská přítomnost byla rozdělena vlastně na 4 bloky. První část představoval repertoár postavený na albu Radegast, druhou pasáží bylo společné vystoupení Citronu a Tanji, třetí blok sálal Plnou energií a onen čtvrtý? No to byla autogramiáda Citronu a Tanji, která se v předsálí konala krátce po začátku celé produkce, kolem osmé hodiny, a nutno podotknout, že asi největší úspěch měla logicky stále krásná a mladáTanja, s níž se chtěl fotit úplně každý, a já vím proč :-).

Pomyslným „pátým blokem“ se pak stala minuta ticha za Standu Hranického, jehož fotografie byla umístěna na pódiu, a vháněla mi slzy do očí.

Radegast stál majestátně na levé straně pódia, pod ním kytarový virtuos Jarda Bartoň, a sál burácel příchodem – Radegasta. A aby nebylo Radegasta málo, ve své pravé kapse jsem měl CD Radegast s bonusy jako Sedm životů nebo Kráska a Radegast.

Skladby, které vytvářely český metal, hřměly nabitým Semálem: Moravská děvčátka, Zase dál, Hon na bluda, Už zase mi scházíš, Už couvám anebo magický Valašský rok, velmi dobře pěný kytaristou Jurou Šperlem.

Jinak samozřejmě zpíval Pan Zpěvák, který nazpíval třetí desku Citronu Vypusťte psy!, totiž Tibor Šándor... no, „bez obalu“ – konec legrace, samozřejmě Fany Michalík, nicméně titulace „Pan Zpěvák“ sedí. Protože jaký fantastický výkon Fany Michalík během celého včera předvedl, jak bezvadně dokázal zazpívat party Standy Hranického i Ládi Křížka, to se holt muselo vidět a slyšet, a kdo to neviděl a neslyšel, tak má v rámci Radegast & Plni energie Tour 2013 ještě možnost  ve Zlíně a Ostravě, tedy pokud není vyprodáno, což bych se vůbec nedivil.

Výborný, kytarově plný a přitom čistý zvuk, který provázel vystoupení všech kapel, byl posléze svědkem zpěvačky Táni Kauerové neboli Tanji, která na přelomu 80. a 90. let cosi prožila nejen s Citronem, ale s celým tuzemským tvrdým rockem. Melodické šlágry Svět patří nám, Nad hlavou létá rokenrol a Kam jen jdou lásky mé ukázaly, že český rock fakt za něco stojí. A nestárne - což platí zejména o Tanje, která vypadala snad ještě lépe než před dvaceti pěti lety, no prostě je to šťabajzna jako hrom, a já se vracím ke svému slovesu „stojí“  - tedy jako že Tanja za poslech fakt stojí, aby nedošlo k omylu :-). Její úchvatně zabarvený a silný hlas, který kdysi objevil kapelník Citronu Radim Pařízek, je dle mého osobního soudu jedním z divů tohoto světa, a na pyramidy fakt znízka kašlu :-).

Pakliže se turné jmenuje mimo jiné Plni energie, nemohly v krpolském kulturáku v rámci tohoto „nejstaršího“ bloku chybět evergreeny jako Nechoď dál, Už víme svý, Plni energie, a to včetně těch největších z největších – Vzpomínky, Zahradní slavnost a Ocelové srdce. Evergreeny? No fakt, dyk ty songy vůbec nešediví!

(Půl)milionová deska zněla naživo a v sále bylo živo. Procházet se dalo pouze po levé straně, a i tam s obtížemi. Vlasatý dav s úctou vzhlížel k tlupě kolem basáka Vaška Vlasáka, hrozil a hrozně se bavil. A to až natolik, že kapelu prostě nehodlal pustit z pódia, takže když měl nastat onen příšerně obávaný konec, tak prostě nenastal, ježto veřejnost tohle zkrátka nedovolila.

Na symbolický přídavek Rock, rock, rock se vrátila i Tanja, a – mně došla slova.

Láska vábivá dala svou náruč.

Tady Dědek.

Bonus:

Šestnáct unikátních záznamů skladeb Citronu a Tanji z Brna! Zde jedno video na ukázku, ostatní naleznete na následujícím odkaze.