20.11. 2010 - Scarecrow, Root, Debustrol - Brno, Melodka

DVĚ LEGENDY NA JEDNÉ MELODCE

aneb

PÍSNĚ PRO VŠECHNY

Report / Scarecrow, Root, Debustrol / sobota 20112010 / Brno, narvaná Melodka

Motto: Běda, běda, ano, běda zemi, protože její zločinnost je, byla  a bude obrovská.
(Root, Intro, LP Zjevení)

Jak se to stalo? – Bylo mi doma smutno, a tak jsem vyrazil zavzpomínat, tak říkajíc vrátit se ke kořenům. Smečky Debustrol a Root formovaly před dvaceti lety můj metalový vkus, a navíc mi tentokrát hrály takřka za humny - nebýt na Melodce znamenalo nebýt vůbec.

Mou osobní zajímavostí určitě jest, že první fotky pro tenhle web jsem dělal dne 4. července 2008  na koncertě v Tennis Music Clubu na koncertě právě Debustrol a Scarecrow, kteří tehdy křtili CD Get Masked. Zatímco tam ovšem bylo pět a tři čtvrtě člověka, Melodka byla tentokrát narvaná k prasknutí. A na famózní atmosféře se to samozřejmě kurewsky podepsalo.

Nejprve jsem měl tu čest pozdravit se s lídrem Asgardu Mirou Horejskem (nezapomeňme, Asgard hraje na Melodce v předvečer Štědrého dne s obnovenými  Hypnos), a pak už jsem mohl jen láteřit nad tradiční specialitou tuzemských podniků, spočívající v začátku o hodinu pozdějším, než avízováno jest.

Což mi ovšem nikterak neubralo na zážitku ze syrového náletu brněnských thrash-corových SCARECROW, kteří vyváděli vskutku skvěle. S dvěma kajtrama a členem původní sestavy Járidem byli nádherně nedůstojným supportem pro legendy, jež měly teprve přijít. Musím se přiznat, že tvorbu Scarecrow prakticky neznám, ale živé vystoupení jsem si fantasticky užíval, až natolik, že jsem málem koupil CD - hoši, jste fakt dobří, myslím, že příště už to vyjde!  Songy jako Lhář nebo Svině (slyšel jsem dobře?) „trhaly uši“ tím nejmasakrovatějším způsobem.  Plac před stejdžem byl solidně zaplněn již nyní, protože to prostě burácelo, burácelo, burácelo...

„Jsem ďábel, miluju metal“, vyfotil jsem si tričko jednoho ze zúčastněných. Když dne 23. listopadu roku 1990 donesl kamarád do školy 15. číslo časopisu Rock & Pop, v němž se nacházel třístránkový (!) rozhovor s frontmanem Root Jiřím Big Bossem Valterem, mohli jsme se z toho my všichni metalisti posrat.  Tehdy byli ROOT na začátku a působili trochu jako zjevení. Dnes jsou zcela evidentně jednou z nejdůležitějších band české metalové historie, a právem. A nejen historie. Když Big Boss, ve svém úctyhodném hábitu a líčení, vlítne na pódium, třesou se nejen nebesa, ale i Melodka.

Jelikož na někdejším kuřimském fesťáku byli tihle pekelníci pro velkou zimu zrušeni, užil jsem si je nyní, a užil jsem si samozřejmě zejména ty nejstarší skladby (koneckonců, playlist citovat nemusím, panč ho mám chytře vyfocen, viz fotogalerie). Deska Chrám v podsvětí byla prostě událostí počátku 90. let, a dodnes, když Big Boss pěje „Mé srdce je rozerváno mystickou krásou“ (Aposiopesis, totiž nedokončená výpověď), mrazí mne v podbříšku :-). Casildin song je taky mazec.  Mimochodem, nějak nám ti bubeníci postupují dopředu, že ano: v dávných dobách Big Boss od paliček na post k mikrofonu, později Evil ke kytaře... kurwa to je bordel! :-)

Všechno se spojuje, všechno se páří...jak ta zvěř! A proto muselo logicky dojít k prvnímu spojení obou zúčastněných legend. Kultovní české Písně pro Satana z debutového alba Zjevení se spolu s Root zúčastnil nikdo jiný než Martin Kolínský (sakra, to zní ale blbě, ha ha). Potěšila samozřejmě i rytmická 666 z téže fošny i dobového zerasovského singlu za 15 korun. Potěšil celý Root, který předvedl peklo jako Brno. Jenom ten zvuk mi připadal jaksi lehce zastřený, nicméně když jsem to konzultoval s kolemstojícími, ti měli názor, že je vše v pohodě. Takže zas ty moje zkurwený uši.

Devastace autobusu s trpaslíky. DEBUSTROL. Jestli autobus, to nevím, ale tihleti mladoboleslavští kluci rozhodně žádní metaloví trpaslíci nejsou, naopak, olbřímí formou „devastují“ všechno, co...hovno, všechno. :-)

Vstupní „teroristický“ útok pod názvem Příchod zla nás poslal všechny do prdele, čili do následujícího klipového Údolí Hádu. Kolinss a spol . vypadá, že za těch dvacet let od natočení debutu Neuropatolog (taktéž zazněl) vůbec nezestárnul. A propos, Neuropatolog – pamatuju se (jelikož do desky nebyly vloženy texty), jak se ve fanouškovské obci v době vydání diskutovalo o tom, co že je chiroma. Myslelo se, že se jedná o jakýsi chirurgický nástroj (popadá chiromu a jde na to – samozřejmě, ve skutečnosti se v textu pěje „dva panáky rumu a jde na to“). Tak jsem si dal jedno pivo a šel jsem na to.

Antikrist? Protest? Málem jsem si vyřval hlasivky - ach, vzpomínky byly příliš silné. Jenomže Debustrol není jenom kapela starých šlágrů. Umí žít i v „nové“ době, takže Yugoslavia nebo Masoterian nás řezaly jak žito. A to pochopitelně nebylo všechno. Debustrol musel prezentovat i svoje vyznání, které napsal zřejmě nejznámější metalový redaktor zemí českých, pan Petr Korál (kdysi zkomolený na Petr Kanál): Vyznání smrti, na aktuální debustrolovské tributce pojato Masturbací vtipně jako Vysrání smrdí.

A jelikož historie se opakuje, opět jak ta zvěř – „ten náš black metal, ten náš black metal“... Pamatujete? Blbá otázka. Hroby se otevřely a na stejdž vplul kdo jiný než Velký Šéf. Holt každou noc ve dvanáct musím být na Melodce.

Ůůůůůůůůůůůůůůf. Tak to mi dalo zabrat. Třebaže thrash a black metal nejsou mými nejpokrevnějšími bratry, absolvovaný koncert považuji za jeden z nejlepších, jaký jsem za posledních deset let zažil. Vrátil jsem se do svých patnácti let,  kdy metal rval televizní hitparády a všechny povinnosti mi byly vlastně jedno.

Dnes už je to trochu jiné, ale včera ne. Včera mi bylo patnáct let.

Zdraví Dědek.