12.12. 2018 - Loretta - Brno, Melodka

MAGOR HROBNÍK ZA SVÍTÁNÍ

aneb

LORETTA OD A DO Z

Report / skupina Loretta / středa 12. prosince 2018, od 20 h. / Brno, Melodka / vstup volný

Vážení netelevizní žíznivci,

kdo si chce přečíst raport z vánočního mejdla Loretty, musí netradičně zodpovědět jednu AZ metalově kvízovou otázku na písmeno L. 

Brněnská babská rocková skupina se jmenuje:

a)    Loretta
b)    Roleta
c)    Ruleta

Kdo se případně zbořil, pro toho je tu nápověda: hádáme na písmeno L. A kdo uhodl, může číst dál. Je tady „leport z Roletty“!

No co vám mám děcka povídat, byl to bordel jak Brno: brněnská Loretta nachystala vecheerek, kde cheers bylo hlavním mottem. Program měl několik platforem, z těch hlavních bych jmenoval asi jenom Elektriku, Akustiku a Splněná přání, a pak už jenom Děkuju mým Paním.

Hodně mi ten mumraj připomněl starodávnou dovolenou v Ketkovicích, v malé vesničce nad oslavským údolím. Celá naše rodina, čítající cca 20 jedinců, tam přišla do hospody a začala si naráz objednávat. Pan vrchní si zpočátku myslel, že si to bude pamatovat. Pak si začal psát na lístek, který mu posléze přestal stačit. Po zhruba půlhodině skončily objednávky, pan vrchní si rukou otřel čelo a pronesl památnou větu: „Kurva, to je bordel. Znova!“

Ehm, zpět k bordelům ženským: kromě toho, že se na pódiu střídala jedna písnička za druhou, že baby chvílu stály a chvílu si z toho samy sedaly na prdel, dokazovaly svou neposednou skotačivost nápaditou promenádou hostů (a pak že v Brně nemáme kolonádu!), kterých se vystřídalo tolik, že by na to nestačil ani jeden kolík: zpěvák Martin Malík, klávesák Roman Jež, kytarista Mirek Horňák, fotograf a zpěvák Pavel Kunčík, TV konferenciér Aleš Zbořil, zpěvák Marek Roháček, kytarista Emil Kopřiva...no jéje. Já už se proto vůbec nedivím, že při natolik známých rizicích promiskuitního chování zpívaly holky již zamlada song

Hrobník, ha ha.

Pravdou jest, že v naší krásné moravské metropoli máme vícero temných, black metalových písní – krom kompozice Hrobník též například Hřbitov (nazdar, Juro!). Anebo Amen, pardon, Amon, to je kapela (nazdar, Železo!). Ale máme taky spoustu veselejších zonek, třebaže názvy mohou na kohokoli působit tragikomicky, jako jsou třeba Stíny v ulicích nebo Komedie Láska, jimiž celá předvánoční taškařice startovala. Tohlencto je fakt dobrej startovací mechanismus, to by aj Američani aj Rusáci koukali na tu odpalovací rampu, která by veškerýho Trumputina odpálila do nebes. Do nebes? Prdlajs, k hrobníkovi na hřbitov. Amen.

Pivní hladina ve mně správně rumplovala, když holky pomyslně opustily 220V a začly O106 hrát unplugged. Jó jo, kdo neviděl, jak se sexy Sonička Formanová smyslně rozkročila nad cajonem (přátelé, prosím, to se nečte kanón, ale kachon). Sice si už absolutně nepametám, co se zrovna v této fázi hrálo, leč naštěstí jsem holkám posléze (slovo odvozeno od sousloví „poté co sleze“) ukradl playlist, a tam se píše, že prej třeba Nezařaditelnej anebo Vzdávám. Tož já to taky už vzdávám a radši nic nezařazuju. Mimometalovýmchodem, kdo máte druhou řadovou desku Loretty (za 30 let holky úúúúspěch!!!), určitě víte, že jako Nezařaditelnej host tam figuruje původem brněnský herec Jiří Dvořák, který teď aktuálně vyhrál StarDance či co, a asi proto, že to byl už předtím pořádnej tanec, se nemohl dostavit. To ale chápu, protože já kdybych tančil StarDance, tak nemůžu dojít nejenom na koncert Loretty, ale asi vůbec nikam, ha ha.

Jo a taky se křtil kalendář, který tady u nás můžete spatřit nikolivěk na stěně (doma někteří z Vás možná jo), u nás jen v galerce, jenomže ten jsem si nekoupil, protože když tam není Darja v plavkách, tak Dědku nekup to. No tak jsem to nekoupil. ;-)

Ze Splněných přání si pamatuju taky jenom některá přání, kupříkladu když na stejdž nastoupil sympaťák Pavel Kunčík, kterej tentokrát nezapěl Zlost (hrála se již v rámci prvního bloku), ale Sweet Dreams, což je údajně písnička od Marilyn Mansona (a že by i od Eurythmics?- no good mix!). Což teda jako jo, panč to říká nejenom Wikipedie. Což teda není divu, jelikož když Loretta doplňovala svoje řady za basistku a bubenici, tak právě z temných vod třebíčského Marilyn Manson Revivalu, odkud ostatně můžeme znát i zrovna zmíněného Páju Kunčíka (což jsem samozřejmě já blbej Dědek nevěděl, ani Zbořila jsem předtím nepoznal, takže díky moc, Pájo, i za baterky, který jsem nakonec nepotřeboval, třebaže jsem myslel, že se z jejich potřeby pose...souvám).  

Mediálně profláklej Mišíkův Sluneční hrob, ani Pramínek vlasů mne tolik neberou, ale třebas Led Zeppelin Whola Lotta Love či majestátní kompozice Bohužel už teda jo. Ach jo, tisíckrát si můžeš říkat, Už žádný slzy, ale stejně jich vyroníš mega; jak jinak, když infinitiv „vyronit“ je od slova „výron“ - samozřejmě v kotníku.

Nyní trochu vykradu sám sebe – Loreta s jedním „t“ šlape jak Brno, a tak si, holka, můžeš jít klidně cvrknout. Teď asi nemůžete chápat kontext, omlouvám se, je to jenom mezi náma s jednou vynikající frontmankou, ha ha.  

Né že bych o Vánocích nejedl cukroví, ale přeslazený cukrkandly á la la last Last Christmas fakt nemusím, a to i přesto, že George Michael prý složil tenhle (s)hit za jedinou noc v podkroví domu svých rodičů. Cukru mám spoustu v pivu, takže další už nemůžu; na rozdíl od hudebního baráku Loretty, kterej navštěvuju moc rád, protože je tak – sladce šťavnatej. Až na tu čepičku. Čepičku ne! Zásadně (bez če)pičky! ...a rozhodně nemám na mysli vojenskýho Alexeje.

Jistě, report má být především emocionální, což jsem doufám splnil, nicméně měl by být i krapet faktografický. Základní roviny faktografie hudebního reportu jsou dvě: publikum a zvuk. Kterak naznačeno v záhlaví, vstup byl zdarma, údajně jako příspěvek na klip, a lidiček tudíž nebylo málo (viz foto), což si ovšem myslím, že by bylo, i kdyby vstupné zdarma nebylo, poněvadž třeba já jsem tohle nevěděl, a přesto jsem přišel (holky, co Vy na to?).

Zvuk už od začátku prvotřídní. Ten ocelovej kandelábr mne řízl do mý dubový palice hned při první opeře, až jsem si řek’, zatím otočen výhradně k pódiu, tohle je pořádnej Randál. Otočím se k mixpultu, a taky že jo! – Legendární Jura Randula. No to se pak nedivím, že to mělo ocelový ptáky.

Jak ptáci, již zřejmě nepříliš oceloví, jsme vylétli z klícky jménem Melodka, a rozletěli se směrem k svítání. K svítání?
Miluju Svítání i svítání, a Bohužel při něm nezatahuju Lorettu. ;-)

Tady Dědek, co se krásně hudebně zbořil. A lež to není!

P.S.: A po vzoru někdejšího Pana Vrchního z Ketkovic volám „Znova!“, vlastně: „Opakovat!“

P.P.S.: Vidět Múzu – umírám. Umírat je od slova mír, že. V galerce můžete vidět Múzičku jak s manželem, který právě vydal debut MyLions, tak i se sex...sax...saxofonem, což se jen tak nevidí. Normálně si ho Múza strčila do huby, fakt, a obcovala s ním no... no snad celý Vánoce!

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii