Společný ukazatel: Krev 2017

Tak zase po delší době čtu nejenom noviny a pracovní materiály, ale taky normální knížku. A rovnou dvě naráz! No, i když – normální...ona vlastně ani jedna není úplně normální. 

Kde jinde než v Levných knihách jsem si zakoupil levnou knihu (376 kvalitně brožovaných stran za 79 kaček kvalitní měny) Zákony zločinu od Miroslava Kučery, někdejšího pracovníka Federální kriminální ústředny (která na televizních obrazovkách jak známo často pátrala), s podtitulem Nejděsivější kriminální případy 20. století. O násilí a vraždy zde opravdu není nouze, a všechno je nejděsivější právě proto, že se jedná o skutečné události, o skutečné kriminální případy, jež ovlivnily život zúčastněných lidí mnohdy naprosto krutým způsobem. 

Skvěle literárně zpracované, bravurně stylisticky podané, stejně jako druhá kniha, kterou souběžně čtu. Vlastně celkém hltám. A to u mne věru není příliš časté, abych četl dvě knížky současně.  

Po Arakainu anebo třeba Doze má další tuzemská metalová kapela svou biografickou knihu: Jindra Heinrich Novotný vydal letos vlastním nákladem příběh skupiny Ocelot: Až na krev. Krásně vyvedená, vázaná publikace o 336 stranách na křídovém papíře sestává ze 3 částí: první je obsáhlá biografie, druhou tvoří reportáže z koncertů a vše uzavírá fotopříloha se starými černobílými i novodobými barevnými fotografiemi. 

A věřte tomu, že název Až na krev je vskutku přiléhavý, a to mnohdy úplně doslova. Pravdivý příběh je plný rocku a metalu, plný ženských, plný koncertů, rvaček a zejména do roku 1989 bohužel i plný komunistů. Zdaleka nejde pouze o příběh Ocelotu, resp. jeho hlavního protagonisty Heinricha. Je to plastická ilustrace života rockové kapely jako takové, ať už v podmínkách tuzemského komunistického pseudosocialismu anebo posléze v divokých dobách od revoluce až do současnosti. Vše i přes mnohé těžké situace a podmínky psáno mimořádně vtipně a s obdivuhodným nadhledem. Jo, budete se dobře bavit a řehtat i bez řehtačky, tomu věřte!   

No a tak si tyhle dvě bichle úspěšně čtu a řékám si, která z nich je vlastně brutálnější. Asi se to nedá úplně srovnávat, každá je totiž brutální svým vlastním způsobem. Oba tituly jsou každopádně moje krevní skupina. 

A tak mne v této souvislosti napadá, že by se vlastně celkem nic moc nestalo, kdyby se názvy, resp. podtituly jednotlivých publikací vyměnily: sbírka kriminálních případů by se mohla jmenovat Až na krev, a pravdivý příběh Ocelotu by mohl s trochou nadsázky nést podtitul Nejděsivější kriminální případy 20. století. :-)

Obě knihy doporučuje Dědek.

P.S.: Že jsem v případě Ocelotu zapomněl zdůraznit na každé stránce přítomné slovo pivo, rum či obecně chlast? No to je přece logické, vždyť metaloví muzikanti vůbec nepijí! ;-)