Report: 8.11. 2017 - PS Band - Brno, klub Živo u Palečka
ŽIVO U PALEČKA? – U PALEČKA ŽIVO!
Report / PS band / pátek 8. listopadu 2017, cca od 20. hodiny / Brno, klub Živo u Palečka (na Kolišti pod lávkou)
Tož v Živo u Palečka bylo živo.
Všechno „tenkrát“ začalo už v Tenkrátu, kam došel mj. kamoš nalitej zabijačkou. Prosím Vás, aby nedošlo k omylu, tak NE nalitej ze zabijačky, ale opravdu nalitej zabijačkou, resp. nalitej mastnou zabijačkovou polívkou z vánočních trhů, a snad hodinu tam seděl, jako kdyby mu utekli vepři. Když už jsem se na něj nemohl dívat, jak trpí, poručil jsem mu pravej obilnej tuzemák 
(žádný karibský potvory, ha ha), pak to trvalo asi patnáct minut a ejhle – bylo líp! Najednou se to pivo sssááálo úplně jinak, že, Aldo? :-)
A co teprve u Palečka, kde se čepoval slavkovskej medovej ležáček a taky jedna výborná ipička. Inu, byl jsem u báru pečenej vařenej (v případě piva vlastně spíš vařenej), a ač jsem byl v Palečkovi ve svém 42-letém životě úplně poprvé, hned se mi v tom sklípečku moc zalíbilo. Navíc tam mají před vstupem ouplně krásnej chladnej střízlivěcí dvorek, v němž svítily občas moje oči a taky furt jedno okno. Ehm, tam možná někdo střízlivěl fucktfurt.
Orchestr PS BAND je zárukou brněnské bigbítové kvality, tentokrát poprvé v nové sestavě, takže ta záruka se počítá odznova. Ale postupně. PS bandu je zajímavý tím, že má vlastně dva frontmany, jednoho tělesně malého a jednoho tělesně velkého - dva Radky, slavíka Prokopa a strunaře Štěpánka. Za nimi se ukrývají (na pódiu doslova) další dva stabilní členové ansámblu, a sice „španělský“ Víťa Kellner a taky Vraťa Kučera z basy, pardon – s basy. (Staro)novým členem této zločinecké organizace je pak blanař Honza Řihák a novým členem klapkař Martin Procházka.
Nicméně, vážení přátelé, standardní hudební report rozhodně či nerozhodně nečekejte. Ono když jste někde poprvé, musíte zákonitě vstřebat dojmy veškeré, chilližto nejenom ony hudební. Kromě těch hudebních totiž existují též dojmy pivní, světelné, fotografické, cihelné, záchodové, vzdušné, pozemské i nadpozemské a tak všelijak. Tak všelijak tomu bylo i na pátečním koncertu, z čehož plyne jedno podstatné – že jsme si to šicí kucí i holkíííí parádně užili.
Také tentokrát prosím nečekejte - na rozdíl od reportu z Rusty Nail – bonus v podobě bosých dívčích nožek. Ty se totiž v zimě mimo domov docela blbě fotí, a nejenom mimo domov, i doma se blbě fotí, poněvadž tou dobou prakticky všechny baby choděj i doma v teplejch ponožkách; pokud se tedy právě nesprchují, protože sprchovat se v teplejch ponožkách není zrovna dvakrát ani čtyřikrát praktické. No a ještě blbějc se bosatý ženský nožičky doma fotí tehdy, když tam máte jenom ty svoje mužský, ha ha.
ALE zase na chvíli zpátky k hudbě, která naštěstí nejde zpátky, ALE dopředu, ALE naštěstí nijak ve stylu „Kupředu, levá, kupředu, levá, zpátky ni krok!“. Progres PS bandu je jemný, nepotírající vlastní podstatu, je organický i synchronický a hlavně chronický, tj. znamenající, že kapela ve svém vývoji (či výboji?) nikam nespěchá, poněvadž moc dobře ví, že spěchat se má pomalu.
Zase ALE na druhou stranu, třeba za Kráskami se musí spěchat docela rychle, jinak Vám utečou. Parádní swingová střela, nad kterou by závistí zaúpěli i všichni Melody Makers v čele s Ondřejem Havelkou (a propos, Tvoje chyba, Ondro, žes v pátek na 
Kolišti nebyl, mohl ses cosi přiučit, ha ha – no asis „mejkroval“ někde jinde).
Kterak už sám název vypovídá, jiný žánr symbolizuje zase Machakos Reggae. Ano - vlastní tvorba, české texty a žánrová rozprostřenost (možná snad až rozlehlost), to jsou základní dominanty PS bandu. Je přitom možná až s podivem, jak to i přes tenhle zdánlivě „nebezpečný“ big beat – crossover drží všechno moc hezky pohromadě a ani při větším hluku a vibracích se to nerozsype jako pověstný domeček z karet. Jó holt, jedná se o imise věru příznivé...anebo emise?!? Prostě dobrá hudební mise!
Různě jsem tak lehce zmateně pobíhal po klubu, chvíli pro pívo k báru, chvíli od místnosti se stejdží do vedlejšího kumbálu za kamarády, občas na záchod, chvíli nahoru na vzduch a chvíli zase za hudbou, páteční večer byl doslova vrstevnatý a na patra, a slušně mi tak ulpěl na patře.
S mistrem kameramanem i s mým foťáčkem Canonkem jsme se naprosto bez problémů vměstnali na útulný „balkonek“, a ještě zbylo místo pro několik průběžně odkládaných škopíčků. Je to tak, musím se přiznat, že jsem z magického členitého prostředí Palečka úplně nadšenej, ten klub má zkrátka i zdlouha svoji originální atmosféru, naštěstí nikolivěk neopakovatelnou, alébrž pravidelně zopakovatelnou, o což se jistě budu snažit poté, co budu doufám pravidelně opakovaně sledovat klubový hudební program, svým charakterem jistojistě tak říkajíc neopakovatelný!
Závěrečný džemíček byl pochopitelně třešňový, ježto s třešničkou na dortu. Carpe diem. Dvě slova na hranici okamžiku a věčnosti. Duet, na který se nezapomíná (Jari, děkuji!). Též upřímná omluva kapele, že jsem porušil přísný zákaz hry na bicí, i když je pravda, že v mém případě se tomu „hra“ fakt říkat nedalo.
Zato produkce PS bandu, ta hrála všemi barvami; ehm ehm, to se nám ta nová sestava tedy pěkně vybarvila – ejhle, zdvihám PALEČEK!
P.S.: Speciální poděkování klávesákovi, že se k mému bubnování v jednu chvíli spontánně přidal a vytvořil mi tak alespoň lehkou chvilkovou iluzi, že zase jednou po těch letech hraju v kapele. ;-)
Text + foto Dědek.
Komentáře