Recenze: WARWOLF - Necropolis /2022/ Metalapolis Records
Pro označen
í tradičních (nejen) metalových desek zná hovorová čeština jedno označení - AGRO, jako hanlivý výraz pro zastydlý, zkostnatělý styl pro přihlouplé publikum. Nebudu se k tomu obšírněji vyjadřovat, jak jsem se už vyjádřil v jedné z předchozích recenzí, netrpím elitářským komplexem a necítím se jako „ten, co tomu rozumí“, poslouchá to lepší a z principu pohrdá vším, co nezapadá do jeho představ. Nakonec je úplně jedno, jestli je ta která deska prudce avantgardní a současná nebo se jedná o těžké retro. Už jsem slyšel tolik moderních pitomostí a postaru spíchnutých majstrštyků (a platí to bez výjimky i obráceně), že mě to nechává úplně klidným.
Metalová tradice na německý způsob, to jsou WARWOLF. Kromě jemnější, místy až sametové melodiky se jedná o heavy metal z nejtradičnějších, se všemi silnými stránkami a zároveň i všemi neduhy. WARWOLF jsou prakticky prostí všech vlivů, které na sebe metalová klasika navlékla počátkem milénia a začala býti zvána „power metalem“. Zde se hraje podle not syrového ražení z osmdesátých let. Nabízí se otázka - proč marnit čas aktuálními alby, když zde máme spoustu nesmrtelných a ikonických dobových alb? Otázka do pranice, o tom žádná, ovšem odpověď dle mého není zas tak složitá. Zrovna WARWOLF jsou typickým příkladem, proč starý heavy metal stále funguje s bezmála pěti křížky na hřbetě (vezmu-li v potaz rok 1976 jako rok „nula“, tj. vydání „Sad Wings Of Destiny“). WARWOLF si nehrají na spasitele ani na vůdčí alfa samce žánru, pouze hrají to, co je pro ně srdeční záležitostí a na skladbách je to znát, mají příjemnou a uvěřitelnou fazónu starých časů a navíc solidně šlapou s patřičným volností a nadhledem. „Necropolis“ považuji i za v rámci žánru vcelku originální placku, citací stylotvorných záležitostí na albu pár nacházím, a bez pachuti revivalu kategorie B. Citace IRON MAIDEN (začíná to jak IM v éře Blaze Bayley), nebo spíše inspirace jimi v „Clan Of The Undead“ zní velmi svěže a hitově, více jako záměrný tribute než potměšilá vykrádačka. „Witches & Demons“ zase dávají lehce vzpomenout na „Two Minutes To Midnight“, ale to je tak vše. Nic tragického a ve zcela únosné míře.
Pokud zrovna nemáte na klasický heavy metal silnou alergii a jen jediný riff vám nezpůsobuje žlučníkový záchvat a ze „starého“ zvuku vás netrefuje šlak myokardu, tohle album by mohlo být přesně pro vás! „Necropolis“ vám rozhodně náladu nezkazí. Ba co víc, je to kvalitně řemeslně zmáknutá klasika s ne zrovna mikroskopickými hitovými ambicemi. Pravda je, že jsem „Necropolis“ musel párkrát protočit, než začalo pořádně fungovat. Setrvačnost a jistá sterilita, kterou jsem cítil po začátku, se ráčila poměrně rychle odporoučet a hnedle poté jsem se cítil překvapivě komfortně a spokojeně. Že se nejedná o nic převratného ani revolučního, je jasná věc. To ale v tomhle případě nepožaduji, úplně mi postačí kus starého a poctivého řemesla, dělaného se srdcem na pravém místě. A jestli si někdo brblá pod vousy, že tohle je AGRO až za humna, brblat si může, mě to zajímá asi tak, jako dostatek citrusů na předvánočním trhu…
Medyed
instagram.com/warwolfofficial/
metal-archives.com/bands/WarWolf/
Komentáře