Recenze: WARBRINGER – Wrath and Ruin /2025/ Napalm Records
Můžeme o tom 
vést spory, jak dalece je smysluplné stavět na čtyři dekády starém základě a mít na háku současné trendy a vést naučné debaty o existenci v klasické thrash metalové bublině, když metalový mainstream je už dávno někde jinde. Můj názor je jasný – celé tohle je pouze marnění času a energie. Co dnes voní novotou, bude za chvíli staré a honba za žhavostí trendů často končí posledním vydechnutím do prachu na okraji cesty.
Americký peklostroj WARBRINGER toho za dvě dekády předvedl dost a dost. Jako jedni z čelních zástupců druhé vlny thrash metalu si udržují stabilně vysokou úroveň studiových alb, a především v Evropě si vybudovali zasloužený kultovní status. Pokud je máte za ty roky náležitě zažité, aktuální sedmé album vás prostě ani nemůže zklamat. WABRINGER nic neztrácí na svém osobitém navztekaném stylu a hrnou to stále pod tlakem, jako by měly právě vydaný svůj debut. Co se mi na „Wrath and Ruin“ líbí především, je stále bohatě zásobená špajzka, napěchovaná svěžími a kousavými nápady. Osm bez přehánění skvělých songů s plnou parádou předvádí skladatelskou formu, ve které se WARBRINGER momentálně nachází. Na tu správnou strunu brnká i citlivě pojatá produkce. „Wrath and Ruin“ zní naprosto organicky a maximálně živě, jako bychom se ocitli nazpět v čase do přelomu osmé a deváté dekády. Nemyslím tím, že jsme svědky už nevím kolikátého dílu nekonečného seriálu „Archeologie do každé rodiny“. Mám na mysli stoprocentně uvěřitelnou syrovou energii, synergicky držící za packu do detailu promakanou strukturu skladeb. Technická stránka „Wrath and Ruin“ mi k tohoto pohledu připomíná nápor technicky uchopené energie, kterou se pyšnily „kreatoří“ majstrštyky „Extreme Aggression“ a „Coma of Souls“. „Wrath and Ruin“ samozřejmě hovoří vlastním nářečím, a tudíž nehledejme příliš podobností, ovšem duch desky má podobnou sílu. Je to sice možná hodně silné tvrzení, ale nemyslím si, že bych přespříliš přeháněl.
Když už jsem nakousl první vlnu thrash metalu, musím to přece jen trochu více rozvést. Dělat muziku, která svůj moment slávy má přes třicet let za sebou, nutně vzbuzuje myšlenky, co vlastně ještě může thrash metal nabídnout? Je to v zásadě prosté jako rána z metru. Kombinaci agrese a unikátní atmosféry v takovém poměru nenabízí žádný jiný styl. Doba se posunula a úplně přirozeně se, i když někdy v pár detailech, mění i atmosféra thrash metalových alb, už jenom díky současným zvukovým možnostem. WABRINGER s přirozeným šarmem spojili obojí – původního ducha thrash metalu a současný cvrkot. Mimoto má „Wrath and Ruin“ další trumf v rukávu, a tím je jeho nadprůměrná trvanlivost. Tohle album dlouhodobě roste a košatí, a to už vůbec není málo.
Medyed
Komentáře