Recenze: WAR FOR WAR – Čistý Galenit /2023/ HellStorm Productions
Myslel jsem si ve své 
ješitnosti, že mám Morbivoda zmapovaného, ale není tomu tak. WAR FOR WAR jsem totiž absolutně zazdil. Na to, že existují počínaje rokem 2006, je to slušná díra ve znalostech, což se snažím napravit alespoň s aktuálním albem. Začít u sedmé desky je sakra pozdě, ale postupovat pozpátku jsem zkusil mockrát a můžu říct, že mi to i vyhovuje. Zachytit vše o začátku dost dobře nejde, tudíž jsem v případě celého kvanta kapel zvolil obrácený postup a začal je objevovat od posledního po první album. Prvně jsem si to zkusil kdysi u IRON MAIDEN a WAR FOR WAR prostě budou další couvačka a jistý druh pátrání v blízké historii. Ale konec hovorů o sběru vědomostí a vzhůru pod povrch zemský do důlních prostor, o nichž je „Čistý Galenit“ především.
Ke „Galenitu“ přistupuji jako nepopsaný list, nemám totiž žádný „background“ v podobě naposlouchání předchozích alb. Má to nepochybně tu výhodu, že nebudu srovnávat, co je jinak, co se kam posunulo, v čem je deska lepší nebo nedej sám Luciper snad horší. Jediné, co jsem schopen identifikovat, je skladatelský rukopis. Morbivodův hudební jazyk je poměrně snadno identifikovatelný, dokonce bych se byl schopen vsadit, že nevědět dopředu, kdo má WAR FOR WAR na svědomí, s největší pravděpodobností budu vědět, odkud proudí průvan ze štoly.
K drsnému black metalovému výrazu švédského střihu se jako neoddělitelný stín přidávají lehčí a průzračnější roviny a vlivy dalších metalových subžánrů. „Čistý Galenit“ dostává silně vypravěčský charakter a výrazný koncept, odlišující WAR FOR WAR od dalších aktivit páně Morbivoda. Klasické heavy metalové postupy jako i citlivé zakomponování kláves a tradiční spoluúčast zpěvačky Lenky Machové (ADOR DORATH), dělá z WAR FOR WAR nevšední úkaz na black metalové scéně, a to jak výrazově, tak samozřejmě tematicky. Mám pořád v živé paměti, jak se melodickým tendencím v black metalu říkalo, když byly zrovna v „laufu“ – kinder black metal. Buďte ale ujištěni, že tohle není žádné za korunu třepení. Vynikající zvuk a povedená produkce z „Galenitu“ nedělá žádný komerční bakelit, který by už mnozí čuchali jako Děd Vševěd člověčinu. Black metalová urputnost absorbovala poněkud odlišnou, dramatickou atmosféru a občas mi riffy v pomalejších, techničtějších pasážích vzdáleně připomínají náladotvůrce OPETH. Dohromady má tohle všechno ukrutnou sílu ale hlavně již zmíněnou uhrančivou atmosféru.
„Čistý Galenit“ je na tom podobně jako cesta do hlubinného dolu, dokud nesjedete do nejhlubšího patra a zase nevyfáráte nahoru, nemáte šajna o tom, jak to tam vypadá. Black metalový uragán působí okamžitě a má solidní výdrž. Dál je už ale třeba jít pod povrch, tedy pokud už teď nejste plně saturováni a hodláte vytrávit. Každého volba, ale přicházíte o nemalou část příběhu, a to je sakra škoda. Nechat „Galenit“ působit delší dobu, to se rovná nechat se pohltit kouzlem i nebezpečím, krásou a temnotou příběhů důlních prostor a lidí, jejichž životy jsou s nimi spojeny.
Medyed
Komentáře