Recenze: VULCANO - Stone Orange /2022/ Emanzipation Productions
A pak že elixír mládí
neexistuje!!! „Stone Orange“ je metal, totální bestial likvidační metal v podobě, jakou jsem zachytil roku 1988, souběžně odvařen z IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST a HELLOWEEN. Kámoš si tehdy se mě tropil srandu, že tohle je čajíček, přehodil kazety a bez varování mi provětral mé nepřipravené slechy nekompromisní bestialitou, očekávaje, že z toho budu minimálně koktat. Jaké bylo jeho překvapení, když jsem mu druhý den přinesl prázdnou kazetu, aby mi to nahrál. Jo a na druhé straně byli SODOM a jejich „Obsessed by Cruelty“. Hned jsem věděl, že jsem ve skvělé společnosti. Jaký to bude mít dlouhodobý dopad, jsem tehdy ještě neměl šanci odhadnout a že to bude bezchybně fungovat po třiceti čtyřech letech, jsem neřešil. Stačil mocný okamžik a nic už nemělo být jako dřív.
Stará hydra VULCANO dokáže stále ošklivě pohryzat, syrový mix thrash, death a black metalu má stále krutnou sílu i po těch letech, kdy by se jeden vůbec nedivil, že by ten počáteční zápal už nebyl až takovým jako koncem osmdesátek. Ale ono kulový s vrtulí! „Stone Orange“ by s přehledem nadělalo pořádnou paseku i před třiceti a více lety a ostrých konturách si umím představit, jak by z toho posluchači s…li magi v kostkách a z nosu jim lítali čmeláci na lyžích. Zjišťuji jednu podstatnou věc, se starou školou jsem srostlý podstatně víc, než jsem si byl ochoten přiznat. I když se neuzavírám před současnou muzikou, neznamená to, že jsem cynicky zapomněl na staré druhy ve zbrani, kterým jsem vděčen za mé vnímání metalu s otevřeným hledím - na jedné straně hard rocková a metalová klasika a na té druhé hrubí sekerníci, co se ničím nepářou. Zastaralost formy je jen podružným faktorem, který nehraje významnou roli.
„Stone Orange“ neskutečně nakopává, srší energií a je nasáklé temnotou, špínou a smrtí. Návrat do starých časů je hezká věc, ale pokud bych se pocitově vracel akorát ke zpráchnivělé mršině, moc smyslu by to nemělo. Tahle potvora sice už něco pamatuje, ale stále je uvázaná na řetězu u značky „vstup pouze na vlastní riziko“. Na těchto nahrávkách obdivuji tu bestiální energii a specifickou, jedinečnou atmosféru. Vnitřní démon, ukrytý ve „Stone Orange“ není navíc zprostředkovaný, VULCANO jsou „u toho“ od začátku, akorát se na rozdíl od mnohem slavnějších krajanů nevydali stejnou cestou. Zůstali po celou kariéru v metalovém podzemí poblíž pekelného plamene, což jim stále velmi svědčí a já se mám stále kam vracet. Zlomyslný výraz a temnota black metalu tentokrát mírně ustoupila syrovému a hrubému thrash metalu, dík tomu deska více řeže a je o ždibec razantnější než předchozí. Jinak je vše při starém, jak tomu bylo vždy a jak tomu bude stále, dokud budou VULCANO při životě. Stará hrobničina stále má své uhrančivé kouzlo, pro mě jako pro pamětníka a někoho, kdo přesně na tomhle vyrostl z oslovských let a není nic lepšího pro výplach přetlakované mysli, než si ji zformátovat právě při metalu staré školy!!!
Medyed
instagram.com/vulcanometal_official/?hl=en
Komentáře