Recenze: VALIDOR - In Blood In Battle /2020/ Symmetric Records
Tak teď jsem těžce v rozpacích. Má tohle 
být řecká odpověď na MANOWAR a VIRGIN STEELE? Ani jedno rozhodně neplatí. Zajímavé a dramatické akustické intro tomu rozhodně neodpovídá, VALIDOR jsou od samého začátku (tohle album je původně debut, v našem případě komplet znovu nahraný) svébytnou kapelou, ačkoliv hrnou onen provařený epický a jedním dechem hrdinský a rovněž i pořádně „true“ heavy metal. Sám jsem nevěděl, jak se k jejich muzice postavit. Připadalo mi to jako stokrát převařená polívka ze surovin toho nejlepšího, co nám léta osmdesátá zanechala, a které tu máme hektolitry, a hlavně v mnohonásobně lepší kvalitě. To bude utrpení, tenhle skvost doposlouchat do konce, čeho se mám ksakru chytit, aby z toho nakonec nebyl nemilosrdný ortel, jako když bolševik chytil třídního nepřítele???
Tohle nebude snadné psaní, to jsem si jist. Je sice naprosto evidentní, že kluky žene dopředu zápal pro muziku, že hrát umí a vědí, co chtějí. Jen ten výsledek je těžký metalový underground první půle osmdesátých let, byť značně vyšperkovaný chytlavými melodickými prvky. Jen to není autentická dobová věc, ale nahrávka z počínající druhé dekády jedenadvacátého století. VALIDOR jsou syroví a nečesaní, jakoby je horlivá polární expedice náhodou po čtvrtstoletí rozmrazila z permafrostu. Touto větou bych mohl skončit, jenomže jako milovník starého dobrého heavy metalu jsem přece jenom nechal VALIDOR více času, a ta pachuť těžkopádnosti a tušení možné nechtěné parodie začalo mizet za obzorem. „Sword Of Vengeance“ zní jednoznačně evropsky, s vypravěči zpoza velké louže má společnou pouze tu hrdinskou atmosféru, jinak si jede ve vlastním jízdním pruhu. Poměrně členitá struktura a solidní energie žene „Sword Of Vengeance“ kupředu v rozvinuté formaci proti zbabělému nepříteli. A ejhle, on to nebude takový průser, ta křeč z prvního dojmu je v čudu a náhle zjišťuji, že mě “In Blood In Battle“ začíná bavit. Dramatická a vypravěčská „The Last Emperor“ se drží urputného výrazu a nesklouzává ani na vteřinu do zbytečného patosu, pořád je to slušný mazec, recitativní poloha vokálu mi dokonce lehce připomíná britské mistry BAL-SAGOTH. „Stealer Of Souls“ se z ničím nemaže, pořádně roztopí kotel a poprvé zařadí vyšší rychlostní stupeň, s povedeným melodickým refrénem, přesnou rytmikou a dravou kytarou se to poslouchá vážně velice příjemně. Když jsme u té kytary, nedalo mi to a začal jsem se pídit po personálním obsazení VALIDOR, protože tuhle kytaru jsem už přece někde slyšel. No jasně – ten člověk je málem všude. Ve VALIDOR se nám znovu objevuje náš starý známý Bob Katsionis, která má na svědomí nejen kytary (spolu s frontmanem Odim Thundererem), ale i basu a klávesy, a imo jiné i aktuální zvuk. Z původní verze alba byly ponechána pouze sóla a vokály, nutno poznamenat, že výsledek stojí za to, syrová energie původní verze nezašla bídně na bitevním poli, album dostalo o kosmickou délku dynamičtější zvuk a daleko sebevědomější výraz. „Through The Storm“ tak zní výrazně mocněji a přesvědčivěji, jako plnokrevná epická metalová skladba. Následující „The Dark Tower“ vyrostla s novým zvukem snad ještě výrazněji. Původní palba ze sebe setřásla všechen zrezivělý šrot a šlape jako vysokorážní protiletecký kanón, a střezte se nepřátelé!!!
Už jste jistě vytušili, že mým prvním bodem zájmu byli ona první verze „In Blood In Battle“. Ta při vší úctě nezní příliš vábně a všechny ty skvělé a zajímavé momenty jsou velmi syrovým zvukem mírně řečeno upozaděny. Novou verzi si toto album rozhodně zasloužilo, výsledný dojem je nesrovnatelný a nesrovnatelné je i moje výsledné hodnocení, i když v zásadě nehodnotím, pouze popisuji své dojmy. Vy, kterým schází do důchodu odejití MANOWAR, a chytily Vás za srdeční sval sólová alba ex-Manowarovského mága Rosse, jsou VALIDOR energetickým nápojem a živou vodou v jednom přesně pro Vás!!!
Medyed
Komentáře