Recenze: TRIGONUM MORTIS – Antinferno /2026/ vlastní vydání
Vyjít „Antinferno“ ve 
druhé půli devadesátek, scéna by byla vzhůru nohama, to dám klidně písemně. Jenže máme o třicet let později, což netvrdím, že je TRIGONUM MORTIS nutně na škodu. Stejně tenkrát byli buď maximálně pidi nebo ještě nebyli na světě. Spíše chci zdůraznit, jak věrně se kapela chopila melodického extrému na pomezí death a black metalu. TRIGONUM MORTIS na sobě oproti debutu zamakali po všech stránkách. „Antinferno“ (jakkoliv můžeme mít název desky za klišovitý, nehraje to pražádnou roli) řeže jako vykošťovák v rukou řezníka, co si právě dal veselého čouda. Mám rád produkčně nepřepálené nahrávky, digitální křišťál by albu moc prospěl a zadupal do prachu vše, o čem bude dále řeč.
„Antinferno“ nejde přespříliš posluchači naproti a je to tak jenom dobře. Není vůbec na škodu, když si ucho posluchačovo najde čas, vynaloží trochu té energie z vlastních zdrojů a přebere si skladby krok po kroku a a nechá je postupně roztáhnout křídla. Album krásně balancuje hned na několika hranách. Mezi razatními výpady a pomalými, atmosférickými pasážemi vzniká zajímavé jiskření a v klidnějších momentech skladby neztrácí poutavost a tolik potřebnou nit, která se poměrně často ztrácí na řadě i o několik řádů věhlasnějších nahrávkách. Další výživnou souhrou je srážka melodiky a hrubosti. Ani bych snad nemluvil o srážce, ale spíš o přirozeném prolnutí. To samé platí o organickém průniku melodického death metalu a black metalové vichřice. Žádná „turbo díra“ mezi přechody obou stylových vlivů nenastává, maximálně dochází k plynulému kolísání nálad, což je jedině ku prospěchu posluchačova ucha.
Další samostatnou kapitolou je vokál, který nejede v jedné poloze a variabilně mění důraz a barvu hlasu zcela v souladu s momentální náladou skladeb. Nevtíravá melodika, v řadě případů nemalou měrou jako výrazný zjemňující element a škůdce číslo jedna ve vztahu k intenzitě skladeb, zde působí jako silný katalyzátor atmosféry a řekněme jako návnada na ničeho zlého netušící kořist, aby se bez cukání chytila do předem připravené, důmyslné pasti.
Zpočátku se to ani příliš nezdá, ale „Antinferno“, ač působí poměrně nenápadně a nestaví se příliš na odiv jako ve výloze obchodu s konfekcí k akci, disponuje nemalým momentem překvapení a sugestivní atmosférou. Jen je třeba naladit se na shodné frekvenci a chvíli poslouchat komunikaci druhé strany. Najednou chápu pochvalné reakce jak tuzemského, tak i zahraničního undergroundu. I kosmicky laděný obal, který mi k obsahu desky moc neštimoval, mi najednou k povaze alba bezvadně sedí.
Chvíli to trvalo, ale vynaloženého času a energie nemám sebemenší důvod litovat. TRIGONUM MORTIS si bez klepání a kolkované žádosti řekli o pozornost tím nejlepším možným způsobem.
Medyed
Komentáře