Recenze: TÖRR - Inkvizitörr /2021/ vlastní vydání
Třetí album v sestavě
Ota, Bart a Radek…mnozí TÖRRu bez Vlasty nemůžou přijít na chuť, vcelku to chápu, ale nebyl bych to já, abych se nešprajcnul. Před sepsáním tohoto spisku jsem si vytáhl předchozí dvě desky, udělal si takový tematický večer a pustil si „Tempus Fugit“, „Black´n´Roll“ a „Inkvizitörr“ hezky na jeden zátah v chronologickém pořadí. Docházím k poměrně jednoznačnému závěru - napotřetí si to konečně pořádně „sedlo“! Deset let společného hraní se plně projevuje a jak se mi líbily dvě předchozí desky se všemi zjevnými slabůstkami a stejně tak silnými momenty, tak „Inkvizitörr“ je na tom o příčku výše. Vzhledem k faktu, že album vychází se stejného základu jako kultovní dema a pro inspiraci se chodí stále na stejné místo v koutě čertovy zahrádky, málem mi hlava nebere, jak vymazlené album mám před sebou.
„Inkvizitörr“ už svým názvem cosi naznačuje. Ponechám stranou, jak dalece se jedná o promyšlenou strategii nebo to jen tak samo od sebe dopadlo. Dopadlo co a jak??? Odpovím si sám. „Inkvizitörr“ svou náladou zcela nepokrytě navazuje na kultovní období TÖRRu, tedy ne že by „Tempus…“ a „Black…“ stály stranou, nicméně hranice mezi TÖRRem a ALKEHOLem byla prokopána do citelně větší hloubky. Ota a jeho svébytný skladatelský rukopis nutně zcela logicky bude mít spoustu společných bodů u obou kapel a nelze se tomu na sto procent vyhnout, ale výraznější výrazové oddělení obou kapel bylo dle mého chabého rozhledu více než žádoucí. „Inkvizitörr“ mi prostě přijde konečně správně temný a dostatečně zlomyslný, aby s patřičným důrazem dokázal potvrdit vydobytý status a obsazené pozice. Jinak žádný experiment nehrozí a vše je maximálně věrno tradici a starým pořádkům. Pominu-li současný zvuk, TÖRR byl jasně definován dávno a opravdu netřeba na tom ničeho měnit. Několika experimentálních ústřelů jsme svědky byli, hodnocení se záměrně vyhnu. Jednak to sem nepatří a jednak se na to příliš necítím, minimálně z úcty ke kultovní disko / demografii.
Pokud jde o razanci skladeb, „Inkvizitörr“ si v ničem nezadá s „Törritorium“, poslední deskou ještě s Vlastou v sestavě. Zpočátku jsem měl vážné obavy, po které skladbě dojde pára a zbytek alba bude tak nějak na autopilota s ambicí to akorát dotlačit do konce. Jenže ono tomu tak úplně není, tedy ne že bych nadával. „Inkvizitörr“ neztrácí šťávu ani v závěru, i když samozřejmě kdybych začal hledat blechy, nasbírám jich pytlík. Na celkovém výsledku nějaké ty skákavé mrchy nemají velkou šanci něco změnit, byť k citacím dávných postupů dochází a není jich úplně málo, jsou pojaty ve velkém stylu a nikde příliš netrčí. Energie, obsažená na „Inkvizitörr“ bezpečně válcuje řadu stokrát slyšených šablon, album dokáže přesvědčit bez nadměrné námahy posluchače, věrní fanoušci si mohou mlaskat a jsem hotov konstatovat, že nejen ti věrní, letití a skalní. Já si tohle album vážně užívám, kterak osloví nebo neosloví Vás, je věc další.
Medyed
Inkvizitörr je opět ten správný Törr Markrot (23. 1. 2022 21:44)
I já mám z poslední fošny dobrý pocit a hlavně se ta deska dobře poslouchá, odsejpá a baví mě až do konce. Líbí se mi i grafika bookletu. Takže jsem si rád pořídil i tričko Inkvizitörra. Jinak mě baví ty dva brutální a rychlé kousky se surovymi texty tj. Pitevní trenažér a Podívej sráč. Určitě bych je supnul na koncerty, je to mazec!