Recenze: SODOM - EP Bombenhagel /2021/ SPV / Steamhammer
Vždycky jsem 
měl tyhle syrové, punkem načichlé songy SODOM ve zvláštní oblibě. Jak „Unsgebobombt“, Fields Of Honour“, „Gisela“, „Hey, Hey, Hey Rock´n´Roll Star“ a především „Bombenhagel“ z druhé fošny „Persecution Mania“. Tuhle pecku si SODOM vzali pod kudlu letošního roku, by kolem ní spíchli stejnojmenné EP. Stává se to již pěknou tradicí nejen u VADER, vypustit mezi alby zajímavé EP, u SODOM za poměrně krátkou dobu již třetí.
„Bombenhagel“ není nijak natažené, obsahuje kromě titulní skladby pouze další dvě, „Coup De Grace“ a „Pestiferous Posse“. Zhuštěná a úsporná syrová nakládačka, tak by se EP dalo jednoduše popsat. Syrový thrash metal bez zkrášlovací kúry, hrubá energie servírovaná napřímo, prostá dochucovacích přísad, to je „Bombenhagel“. Styl SODOM se dle mého čistě subjektivního dojmu minimálně z významné části odvíjel od kytaristů. Jak Bernemann, tak Blackfire jsou hráči s výrazným rukopisem, a právě přítomnost druhého z nich probouzí u SODOM spodní proudy, jasně odkazující na nesmrtelné ikony „Persecution Mania“ a „Agent Orange“. Plně se to projevilo na zatím poslední řadovce „Genesis XIV“ a „Bombenhagel“ není výjimkou z pravidla. Snad jen v tom, že jeho obsah je hrubý a přímočarý, zde se prostě neleštilo. Vše je v maximálně autentické, nenablýskané podobě, jako byste nasnímali zkoušku ve zkušebně na jeden zátah. Pokud bylo záměrem EP zachytit kouzlo okamžiku, vydat kromě staré klasiky další dvě skladby, které se svým pojetím nehodily na album, musím konstatovat, že tento okamžik byl zachycen velmi věrným způsobem.
„Bombenhagel“ to možná dostane sežrat právě za tu přímočarou syrovost, ode mě však ne. Mě jde tahle exkurze do kovošrotu naopak náramně k duhu. „Bombenhagel“ opět odhaluje syrovou a neučesanou tvář SODOM, pro kterou se k nim neustále vracím. Ocenil bych v každém případě o dvě skladby více, ale to je čistě moje soukromá fantazie. „Coup De Grace“ a „Pestiferous Posse“ zdatně sekundují klasické „zavíračce“, ulpěla na nich také výrazná vrstva hrubé koroze a s přílišnou technikou si starosti nedělají. „Coup De Grace“ si předává štafetu s rychlými výplachy a málem až punkovými pasážemi. „Pestiferous Posse“ to odpálí od samého začátku na plný plyn, a nebýt jedné melancholičtější mezihry, nekompromisní nátěr nebude znát oddechu. Samostatnou kapitolou je Amgelripperův vokál, ten zní na „Bombenhagel“ hruběji, než kdykoliv předtím. Brumlá, ječí, zlověstně chraptí, přesně v souladu s pojetím EP.
Čtrnáct minut hrubého a nečesaného thrashingu uteče jak neuhlídaný pšouk, s jasným odkazem na staré dobré thrash metalu zaslíbené časy, rezonující v mladší generaci thrash metalových kapel. „Bombenhagel“ by mohl vyvolávat dojem, že znamená ústup z pozic. EP je syrovější a přímočařejší oproti předchozí studiovce a je o poznání méně učesané, to ovšem není ukazatelem samotné kvality. EP nemá ambice stát se regulérním albem, plní roli takové řekněme jednohubky a spontánního dokumentu momentální chemie uvnitř kapely. Kam se budou SODOM dál ubírat, to se dovíme až na následujícím albu, nyní je tu jedna taková fofrovitá atomovka…
Medyed
Komentáře