Recenze: SEBASTIEN – Behind The World (2019)
SEBASTIEN jsou evidentně při chuti. EP „Behind The World“ v těsném sledu po třetím albu „Act Of Creation“ představuje kapelu trošinininku v jiném světle, než v jakém jsme si je zvykli vnímat doposud. SEBASTIEN se na „Behind The World“ prezentují výrazně lehčí a vzdušnější formou, kytary nejsou v tak výrazné míře v popředí a vynikají tak skladby jako takové s dominantní vokální složkou. Můžeme vést polemiky o významu tohoto EP pro další tvůrčí vývoj kapely, zdali je předznamenáním znění další studiové nahrávky a čekají nás „popovější“ SEBASTIEN, nebo se jedná o chvilku a prostor na „vyblbnutí“, který by nebyl až tak vhodný v rozsahu plnohodnotného alba. Ostatně, máme zde značný počet příkladů, kdy si kapela upustí tvůrčí páru právě formou méně typických věcí na EP v mezidobí mezi alby, aniž by uhnula z linie svého vlastního výrazu z regulérních alb.
S prvními takty titulní „Behind The World“ je jasné, že SEBASTIEN neslevili ničeho na úrovni propracování skladeb, které jsou opět vymazlené do poslední titěrnosti. Aranže jak této, i skladeb následujících, jsou citelně vzdušnější. Kytary nevymizely, akorát zvukově nedominují, doplňují celek, jsou víceméně na úrovni klávesových ploch maximálně jedna ku jedné, což propůjčuje SEBASTIEN výrazný AOR, a jinak formulováno, značně seriózní výraz. A jelikož se to k mé radosti a zároveň při veškerém respektu k žánrové AOR škatulce do této krabičky nevejde, protože „Behind The World“ má osobitý vznešený švih, jsem téměř přesvědčen, že skalní powermetaláci budou nakonec v klidu. A héč, máme tu i milého hosta – v druhé skladbě v pořadí „Fight For Love“ pěje Yanis Papadopoulos, hlásek z BEAST IN BLACK, kapely jedněmi zbožňované, druhými častované výrazy zvoucími determinanty městské kanalizace (nechť si kdo chce poslouchá co chce, třebas i hukot ždímačky na prádlo), případně WARDRUM. Skladba sice začíná skoro jak omsdesátkový popík, ale to je několikavteřinová záležitost, než se vše překlopí do odzbrojující elegance a nebojím se říct vznešenosti, kdy laciná pozlátka a pouťový krepák jako argumenty blednou rychleji, než pojde jepice. „Sweet Desire“, znatelně metalovější a bližší předchozímu plnometrážnímu záseku, podpořená důraznější rytmikou, vnáší sympatickou pestrost do jinak velepříjemné „synťákové“ atmosféry. Baladická „Mirror On The Wall“ jako procítěná tečka za „Behind The World“ …krásně dotažená nálada skladby, skvělé aranže. Na ploše tří a půl minuty se toho děje víc, než dost, aby měl posluchač nutkání znovu stisknout „Play“.
„Behind The World“, jako chuťovka mezi řadovkami se vyvedla naprosto skvěle. Minimálně potvrzuje vše, co jsem za posledních pár let na téma SEBASTIEN zvládl nakecat a mám mírně samolibou radost, že jsem se zcela výjimečně nesekl a Medyed není tak hluchý, jak si občas o sobě myslí. Tenhle pamlsek mu chutná jako malina „Medyedovi“ před obdobím zimního spánku.
Medyed
Komentáře