Recenze: MORTIFILIA – The Great Inferno /2021/ Magic Disk Musick
Dvě dekády 
existence, zaslouženě odmakaná a zasloužená pozice na scéně, tak by zněla moje blesková odpověď na heslo „Mortifila“, jsa vzbuzen ve tři ráno. Dravá melodika sušických death metalových matadorů mi sice na nějaký ten rok zmizela z dohledu a předcházející alba jsem stručně řečeno prokoučoval, ale v případě „The Great Inferno“ jsem už stejnou chybu udělat nehodlal. MORTIFILIA je prostě pojem, učební materiál nejen pro domácí publikum, jak má melodická mutace death metalu vlastně vypadat, bez úliteb masové spotřebě a bez potřeby lámání se v pase, aby se to líbilo za každou cenu.
„The Great Inferno“ není obyčejné album, není ani nadprůměrné. Obligátní technický dotaz, jak úspěšně si MORTIFILIA drží svůj kvalitativní standard, je zodpovězen jednoznačně kladně plus takový dovětek…“The Great Inferno“ je prostě pecka nehorázná!!! Spojení melodiky s dravou brutalitou dosahuje na novince úrovně hodné závistivých pohledů kolegů z branže a to nemám na mysli pouze českou kotlinu. Melodický death metal švédského střihu by aktuálně mohl zřídit hlavní stan v Sušici, Šumava metalu svědčí. Jasně, pronáším tahle silácká slova se značnou nadsázkou, ale zkuste na sebe nechat „The Great Inferno“ chvíli působit a dost možná vás tyhle extatické výkřiky budou napadat taky. Klasická forma je zpracována s luxusní fazónou a citem pro atmosféru, že není čas a prostor na to řešit, že tohle tady brousilo kolem už v první polovině devadesátých let kupříkladu pod praporem AT THE GATES. Množství drobných instrumentálních chuťovek vedle strhujících riffů dotažených do temné krásy nevtíravými melodiemi nepřipouští stín pochybnosti, že by se snad vařilo z nastavené kaše a z polotovarů zakoupených v akci v Kauflandu na předměstí Göteborgu.
Většina skladeb sviští ve svižném tempu s ambicí udržet pozornost zásluhou již zmíněných nápaditostí, a to i těch drobnějšího rázu. Jsem držen v příjemném napětí, co se stane příští minuty a tenhle stav spolehlivě trvá až do poslední skladby. S přihlédnutím k faktu, že co do formy nemám co dočinění s ničím revolučním, je to napětí a očekávání momentu překvapení o to více hodno zdůraznění a následného ocenění – protože moment překvapení za použití prověřené munice vždy přichází a nelze předem odhadnout, kdy k němu dojde a v jaké formě bude. Melodie, nápaditý riff, zvrat tempa nebo všechno dohromady – MORTIFILIA si evidentně s albem vyhrála, vypiplala jej do detailu a přitom neztratila na síle a hrubosti. Právě tady, v místě propojení death metalové hrubosti a melodiky severského typu spatřuji sílu „The Great Inferno“. Melodie mají maximum prostoru, aniž by až tolik zasahovaly do dravosti kytar a rytmiky. Povedl se rovněž i zvuk, vyložená pastva pro uši a nepřepálená brutalita ani na druhou stranu přehnaná až plastová čistota. Zvuk působí velice přirozeně s trochou sympatické zašlosti lesku jde v každém případě albu k duhu.
MORTIFILIA může na nepřipraveného posluchače jako pravověrný pokračovatel švédského brutálně melodického odkazu, ovšem za roky praxe si kapela vypilovala vlastní náhled na death metal v melodické verzi a „The Great Inferno“ při vší úctě k předchozí diskografii představuje kapelu ve vrcholné tvůrčí formě. Nemusíte se mnou souhlasit a můžete argumentovat, na kterém z alb byla MORTIFILIA objektivně lepší a jistě nebudete daleko od pravdy. Mě však MORTIFILIA stoprocentně dostala až teď. Trochu pozdě, zdá se…ale stojí to za to.
Medyed
Re-akce Dědek (13. 2. 2022 19:57)
... že by se snad vařilo z nastavené kaše a z polotovarů zakoupených v akci v Kauflandu na předměstí Göteborgu - - - výborně napsanýýýý, pane kolego.