Recenze: METANOL – Popmetal /2025/ vlastní vydání
Když se 
poprvé podíváte na název nového alba hradecké rockové formace METANOL a začtete se do úvodních řádků textů, možná si řeknete: „Jasně, bude to klasický melancholický cajdák. Sůl poteče z očí a čeká nás jen nostalgické vzpomínání na rozchody a stárnutí.“ Jenže to byste se šeredně spletli. METANOL na novince „Popmetal“ rozhodně nedělá žádné přeslazené oplodňováky. Ano, textová stránka se sice noří do temnějších témat – je o strachu, neúprosném čase a vnitřním zajetí – kapela však k těmto depresivním stavům přistupuje po svém. Vezme těžké emoce a napálí do nich nekompromisní, energické kytary.
Jak funguje Popmetalová katarze?
Skladby často začínají nenápadně a vy podvědomě čekáte ufňukanou baladu. Jenže pak přichází ostrý střih a BUM! Riff vás trefí přímo do hlavy, bicí zanesou nekompromisní údery do hrudníku a vy místo pláče najednou s kapelou řvete z plných plic.
Místo mokrých očí tak z koncertů odcházíte s mokrým tričkem. Vlastní zkušenost z jejich živého vystoupení to jen potvrzuje – METANOL na pódiu generuje čistou, koncentrovanou energii. Žádná lítostivá terapie, ale totální pařba a vypuštění veškerého vnitřního tlaku ven.
Temná strana desky s obřím nábojem (Track-by-track pohled)
- Vzduchoprázdno: „Sedím a dotek smutku v zádech vnímám... Vzduchoprázdno v hlavě mám, když se ti do očí dívám.“ Typická skladba o samotě. Jenže když tenhle refrén („Tvůj žár můj mráz nespálí nás“) zpíváte na koncertě s davem lidí kolem sebe, veškerá izolace okamžitě mizí. Skladba vás spolehlivě zvedne ze židle.
- V zajetí: „A já tápu v tom prázdnu, pak stoupám a slábnu a zůstávám v zajetí. A v tomhle městě jsem sám...“ Syrová facka od reality. Díky masivní kytarové stěně a faktu, že s vámi text „Ty pravý pocity jsou v nitru ukrytý!“ řve celý klub, je ale ten balvan na prsou najednou o polovinu lehčí.
- Strach: „Jak to, že cítím jen strach a v srdci je prázdno?“ Depresivní text vyvrcholí divokým screamem „Jsme děti padlých andělů!“. METANOL vám nedá univerzální návod, jak se úzkostí zbavit. Dá vám do ruky hudební zbraň, abyste se z nich vyřvali.
Závěrečná upřímnost: „Tak dej mi lásku“
Finále alba obstarává emočně nejsilnější moment desky: „Tak dej mi lásku beze lží, dřív než skončí noc. Já už nechci se víc bát, že toho všeho je na mě moc. Kde mám sílu brát? Když se mi stalo, jako už tolikrát, že je ráno, je ráno, ale nechce se mi vstát.“ Tohle je ranní probuzení na plné pecky a upřímnost bez jakéhokoliv filtru. Přesto vás tenhle song nakopne. Proč? Protože víte, že v těch těžkých ránech nelítáte sami.
Verdikt
METANOL na své novince nelže. Neslibuje posluchačům, že všechno bude sluníčkové. Na rovinu říká: „Jo, občas je to na hovno. A teď to jdem společně vyřvat!“ „Popmetal“ není o tom utopit se v melancholii. Je o tom vzít smutek, strach i bezmoc a proměnit je v surovou energii, pot a pocit, že sakra žijete. Nečekejte slzy, čekejte divokou pařbu. Deska „„Popmetal““ je sice hořký lék, ale funguje dokonale. Na dno i na strop. Na pláč i na skok.
Petra Santová
Komentáře