Recenze: JINJER – Duél /2025/ Napalm Records
Neměl jsem
to s JINJER jednoduché a nemám to ani teď. Kapela mě krom živelných a naprosto strhujících živých show jinak příliš nebrala. Studiové nahrávky JINJER šly většinou tak nějak vedle mě a ono potřebné mrazení se nedostavovalo v takové míře, jak bych potřeboval. Jenže platí, že nikdy neříkej nikdy. „Duél“ je deska hotové, dospělé kapely, která se dostala do fáze, kdy nahrála (čistě mým subjektivním pohledem) svou přelomovou a momentálně nejlepší desku.
Stylový guláš groove metalu, metalcore a kdoví čeho dalšího nepůsobí jako nesourodý slepenec všeho, co se JINJER rozhodli pospojovat dohromady v dobré víře, že to bude pospolu nějak fungovat. Tento pocit jsem měl z předchozích alb, tentokrát se ale nedostavuje a já si podupávám do rytmu. Rytmus je to sice občas značně nervní a k tanci bych potřeboval daleko více končetin, ale na to pejsek hází bobek. JINJER se svého masivního a technicky vytříbeného groove neuhnuli ani o píď, ovšem co se děje co do nápaditosti skladeb a jejich energetické náplně, je pořádný skok kupředu. Skladatelsky se kapely vypracovala úžasným způsobem, zároveň podotýkám, že většinou hýkám nadšením nad alby zcela jiného stylového zaměření a styl, který produkují JINJER, vlastně ani nikdy nebyl mým domácím rybníčkem. Musím však objektivně uznat, že skladby v sobě mají něco uhrančivého, zvláštní a osobité kouzlo, které jinde nenajdete. Dost možná za to může instrumentální gymnastika (ano, progresivních pasáží „Duél obsahuje dost a dost), spontánní výbuchy agrese a vokální čarování Tatiany Shmalyuk, podtržené skvělou produkční prací (nechválím producenty tak často, ale zde na tomto místě tak činím).
Vlastně ani pořádně nevím, kam JINJER zařadit. Stačilo by do prostoru nahodit „groove metal“ a bylo by vymalováno, ale je to značně zjednodušující a extrémně placaté označení. JINJER jsou všude a nikde zároveň, přitom ten pro nepřipraveného posluchače nepřehledný čubinec perfektně funguje a hlavně se skvěle poslouchá. Výslednému dojmu v nemalé míře pomáhá rozumná stopáž – lehce přes čtyřicet minut úplně stačí, album stačí dohrát tak akorát, než bych začal ztrácet pozornost a začalo by docházet na řekněme jalovější momenty.
Alba tohoto typu jsem málokdy doposlouchal na jeden zátah, prostě jsem je nepobíral. Co se ovšem děje v případě „Duél“, to mi v pozitivním smyslu hlava nebere. Nepředpokládám, že prodělám stylový coming-out, ale JINJER mě nakonec přesvědčit dokázali. Povedlo se jim to až na třetí albový pokus, ale stalo se.
Medyed
instagram.com/jinjer_official/
Komentáře