Recenze: HELL-BORN – Natas Liah /2021/ Odium Records
Každému (tedy věřím tomu) metalovému šílenci musí být jasno, že Polsko, t
o nejsou jen VADER, BEHEMOTH, HATE a DECAPITATED. Polská scéna disponuje množstvím kvalitních kapel, chce to jen zapnout trošku pátrací instinkt a vydat se muzice samostatně naproti. HELL-BORN nejsou žádní nerozkoukaní začátečníci, ba právě naopak. Letos se mohou pochlubit čtvrstoletím existence a také čerstvým albem. HELL-BORN, to je pekelné monstrum čpící ohněm a sírou, jejich výraz si zachovává velice sympatickou zatuchlost starých časů včetně odpovídající podmanivé atmosféry. Vyladěná kombinatorika thrash, black a death metalu poskytuje HELL-BORN dostatečně prostorné bojiště, aby na něm nalezli své vlastní vražedné postupy a bojovou taktiku.
Nic nového a převratného se na „Natas Liah“ pravda neděje, album se pevně usazeno v metalovém undergroundu, prosto ambicí světel ramp a lesku pomíjivé slávy. O to více však můžeme hovořit o síle a upřímnosti toho všeho, co se na albu nachází. HELL-BORN, věrni svému názvu, vládnou uhrančivou temnou energií, prosakující z každé skladby. Perfektně k atmosféře padnoucí produkce nehledí přehnaně na sterilní zvukovou čistotu, kolikrát už mi tahle zašpiněnost velmi schází na jinak technicky skvěle zmáklých albech tohoto ražení, mohla by se prostě vyskytovat častěji, emoční hloubce nahrávek by jenom prospěla. Vedle syrovosti se HELL-BORN podařilo do své hudby vměstnat poměrně značné množství variabilních prvků a nezůstává pouze u drtivého přívalu energie a agrese. „Natas Liah“ není jednolitý zlomyslný útok mocností pekelných, byť by se tak mohlo zpočátku jevit. Skladby mají citlivě vystavěnou kompozici, kdy vždy zůstává byť někdy jen švírka, někdy pořádný průchod pro melodickou linku, atmosféričtější pasáž, stejně jako sekaný heavy riff i thrashovou rubanici. Vše pospolu je organicky a přirozeně spojeno v jeden bezvadně fungující rouhačský celek. HELL-BORN vsadili na hrubý a útočný výraz, tento však nepopírá onu již zmíněnou variabilitu a celkovou promyšlenost alba jako celku.
Jak pravil kolega Dědek, dokonalost je nuda. Dokonalost má nicméně mnoho podob a každý ji vidíme jinde a v jiné podobě. Já jsem se nikdy netajil slabostí pro hrubá a nečesaná alba s citem pro atmosféru, na druhou stranu si najdu své srdeční záležitosti i v technických subžánrech a progresivních směrech – dříve jsem tuhle moji schízu shrnul jako střídání melodických a brutálních období. Zjišťuji ovšem, že současný virusový marasmus ve mně probouzí právě tuto brutální vášeň, jako bych podvědomě ze sebe touto cestou ventiloval všechny ty jedovaté emoce, které s sebou tahle doba přináší. Jsem toho názoru, že dokonalost stůj co stůj nepotřebuji, podstatný je obsah, forma jeho ztvárnění a jak spolu tyto dvě složky navzájem fungují. A že „Natas Liah“ věru funguje. Netřeba avantgardy a novátorských postupů, tohle fortelné řemeslo si vystačí s pekelnou klasikou a je to více, než dostačující k tomu, aby se sirény integrovaného systému rozezněly na poplach. Protože jestli tohle dorazí k Vašemu prahu, budete tu síru a pach spáleniny cítit ještě na velký pátek!!!
Zkuste si přečíst název alba pozpátku a možná leccos pochopíte...
Medyed
facebook.com/officialHellborn/
Komentáře