Recenze: F.O.B. - Outside The Palace Walls /2022/ Fobia Distribution & Records
Chvilku jsem
si lámal hlavu, odkud já ty F.O.B. jenom znám, a pak mi svitlo - je to už nějaký ten rok, co jsem je viděl na Basinfirefestu. Od té doby nějaký ten čas uběhl a já byl upřímně zvědav, jak zní F.O.B. roku 2022. F.O.B. jsem měl zaškatulkované jako solidní metalcore bandu (byť je zas tolik seštudované nemám a budu se soustředit hlavně na aktuální album), o to větší bylo moje huby dokořán otevření, když mi „Outside The Pallace Walls“ poprvé prosvištělo skrz slechy. Nevím jak vy, ale já tam toho core už tolik a v takové míře neslyším. F.O.B. model 2022, to je vynikající melodický a důrazný death metal moderního střihu. Ony ty škatulky mají vždycky vůli na ložiskách a zde to platí taky, protože F.O.B. jsou natolik svébytnou kapelou na to, aby se hladce vešli do rigidních představ o stylových chlívcích.
Ne, revoluce se neudála, F.O.B. se drží svého řemesla pevně a nezdolně, nicméně mám z alba pocit, že došlo k zostření výrazu a vyrovnanějšímu poměru a následnému prolnutí death metalu a metalcoru. Můj příměr ve stylu táborské mutace AS I LAY DYING (a nijak zlomyslně jsem to nemyslel) zachází na úbytě. „Outside The Pallace Walls“ sice nepostrádá typické melodické refrény, kterých jsme si užili v minulosti dost a dost, ale to je tak asi vše a málem jediná společná rovina. Přesně díky takovýmto albům, a nemusí to být zrovna protěžovaný a do hlav nám silou valený mainstream, jsem si poopravil náhled na moderní podobu metalu. Nehledě na koňskou dávku energie je „Outside The Pallace Walls“ velmi pestrou nahrávkou jak co do použitých výrazových prvků (místy zní F.O.B. jako echt death metalová kapela, jindy zase převažuje zažitý metalcore vzorec nářez / melodický refrén), tak i co do nejrůznějších nálad a promyšlené práce se zvukem. Pozadu nezůstává ani zpěv-střídání více poloh (growling, ryk, jekot a další vokální libůstky) není vůbec marné, Mára je vokálně jistý v každé z nich a především v totálně provařených melodických refrénech (každý styl má svá klišé, o tom žádná) vyloženě exceluje, možná proto mi z nich nenaskakuje vyrážka jako obyčejně. A nejde jen o absenci vyrážky, to by nakonec bylo hoooodně málo a nebylo by to důvodem pro psaní recenze. Zkušenost F.O.B. je na desce slyšet z každé skladby, kromě zkušenosti je to především lehkost a funkčnost napojení „nového na staré“. Ano, byl jsem zpočátku poněkud odtažitý, jakmile se ozvaly metalcorové kotrmelce. Musel jsem si chvíli dát nohy křížem a nechat album působit očekávaje, zdali dojem „jakože dobrý, ale skákat se mi nechce“ začne blednout ve prospěch nalezení orientace.
Stalo se…a nebyla to ani taková dřina. Na „Outside The Pallace Walls“ je co poslouchat celých bezmála čtyřicet minut. Deska není příliš (na dnešní poměry kolem hodiny žádný čas) natažená a všechny zajímavosti a silné nápady jsou na desce rozprostřeny ve vyrovnaném poměru. Když už začínám mít pocit, že ta která skladba začíná rotovat za vlastní oháňkou, přijde zajímavý zvrat nebo povedená drobnost. Děje se to takhle už několikátý poslech po sobě, takže o náhodu tady nepůjde. Jen tomu chce věnovat trochu času navíc, především my postižení starou školou máme tendenci činit ukvapené závěry, pokud jde o modernější styl a uši nám to pobírají hůř, než v případě našich milovaných fosilií. Tady se ale vyvedlo vše, co šlo, tohle album uhání jak liška k Táboru a má co nabídnout i po značném počtu poslechů!
Medyed
Komentáře