Recenze: ELDRITCH - EOS /2021/ Scarlet Records
Italští progresivní veteráni, 
ačkoliv na scéně třicet let, stále co do objemu věhlasu s velkými jmény stylu tahají za kratší konec, což si zcela jistě nezaslouží. Kvalitou alb jsou plně srovnatelní se světovou špičkou a přitom si vypracovali svůj svébytný přístup k metalové „profesorštině“. Objem slávy je ale to jediné, o čem by se dalo hovořit jako o možném nedostatku. Že technická a instrumentální náročnost skladeb ELDRITCH bude dělat mnohým posluchačům, preferujícím přímočařejší formu, poněkud problém, to je holý fakt, nikoliv nedostatek.
„EOS“ není zrovna „písničkové“ album, doporučoval bych proto si jej nechat na pozornější poslech v klidu domova, aby se rozrostlo do plné šíře. „Netrénovanému“ posluchači mohou dosti pomoci příjemné melodie a časté power metalové odbočky, rafinovaně zakomponované do skladeb tak, že vyskočí ven dosti nepředvídatelně, tudíž je relativně složité odhadnout, kam se ta která skladba bude ubírat. Samostatnou kapitolou jsou klávesy - jejich pestrost je jednou, nikoliv jedinou devizou „EOS“. Klávesy se drží obecně známé prog-šablonky, což může svádět k zavádějícímu dojmu svištění po vyšlapané trase. Je to pravda jen zčásti a stačí nechat „EOS“ dostatek času na vstřebání, potom klávesová sekce dostává úplně odlišné barevné spektrum. Jistá nevypočitatelnost a schopnost ELDRITCH posluchače příjemně nachytat na švestkách se samozřejmě projevuje v pestrosti stylových inspirací, kytary dovedou pořádně pohryzat i power metalově pohladit, tvrdě burácí a sekají kolem sebe, jindy zvolní a tváří se jako kultivovaný nástroj v rukou seriózního hudebníka. Zpěv (skvělý) se nesnaží padni komu padni atakovat vokální limity, je sympaticky civilní a kultivovaný, řekl bych i takový …vznešený.
Technická zručnost, jakkoliv vypilovaná, se od kapel tohoto ražení jaksi očekává. Finální bitva ovšem bývá vybojována nad obsahem alba, ukrytým za formou. Jistá výhoda progresivních kapel převálcovat řadu prázdných míst brilantní technikou a hráčskou virtuozitou je jen stejně hrou o čas. Potom se mnohdy drsná realita stejně projeví a kapela musí přiznat barvu. ELDRITCH si však mohou jako pohodáři nad věcí pískat pro radost - „EOS“ za výplňové hmoty utrácet nemuselo. Relativní složitost formy rozhodně neušlapala cit pro skladbu, pokud si odmyslím technické veletoče, vychází z toho devět skvělých (kromě intra „Dead Blossom“), výborně vystavěných skladeb s citem pro dramatickou atmosféru. Desátou je předělávka notoricky známe „Runaway“, prvního velkého hitu BON JOVI. Ta má sice k progresi daleko asi tak jako Švejk k elitnímu příslušníkovi jednotek námořní pěchoty, ovšem v podání ELDRITCH dostává, s respektem k originálu, navíc extra dávku švihu a elegance. Spolu s brazilskými HEVILAN z toho vychází jedno z vůbec nejlepších progresivních alb roku 2021.
…na DREAM THEATER ještě dojde, ale stupni vítězů to významně nepohne, tím jsem jistý.
Medyed
Komentáře