Recenze: DESTRUCTION – Release From Agony /1988/ Steamhammer

Můj nekonečný seriál pojednávající o mých srdečních albech by nebyl zdaleka úplný, kdybych nenapsal o mé brutální srážce s německým thrash metalem. Vezmu – li tuto událost řádně po časové ose, byli to právě DESTRUCTION, o které jsem si prvně imaginárně rozbil kebuli. Ty stokrát zkopírované kazety mi odhalily jedno tajemství – thrash metal hraný s technickou přesností, jemuž jsem tenkrát příliš nerozuměl a vůbec jsem nechápal, proč se můj kámoš nad tímto albem tak rozplýval nadšením, vždyť se zde pořád mění tempo, samé zbytečné sólo, žádný Satan, řádné přímočaré zlo, žádná prvolánovitá agrese a masakr na první pokus. Moje první představa o tvrdém metalu dostala v roce 1989 první pořádnou pumelici do palice. Že jde thrash metal dělat instrumentálně náročnějším způsobem, na to jsem přišel právě díky „Release From Agony“. Přes tohle dodnes famózní album vedla cesta k technické preciznosti MEGADETH (ty jsem v tuhle dobu právě proto naprosto nesnášel, jako nepochopitelně složitou kapelu, a to jsem netušil, že za rohem číhají ATHEIST a nadcházející absolutní perla od PESTILENCE). Kámoš na kazetu, co se ku mně zatoulala, cca na tří měsíce zapomněl, a já měl luxusní dostatek času, abych přes počáteční nechutenství přišel „Release From Agony“ na chuť, což se nakonec s úspěchem podařilo.

„Release From Agony“ s odstupem času funguje jako takový mezník, který odděluje období existence kapely, jakože před ním a po něm. Obě období jsou si výrazově hodně podobná, a mezi nimi ční toto „popelkovské“ album DESTRUCTION. Co se událo před ním a po něm, si žije svým životem, „Release From Agony“ je prostě samostatná entita. Nic podobného již nikdy DESTRUCTION dohromady nedali. Samotný Schmier toto album hodnotí jako přešlap oproti syrové tváři kapely z předchozího období a po několikaleté, vcelku krátké přestávce, se dostavuje pokorný návrat k syrovému projevu, přím navazujícímu na předchozí dvě, dnes nepochybně kultovní alba „Infernal Overkill“ a „Eternal Devastation“ – nepochybné klenoty evropského thrash metalu. Na „Release From Agony“ se často poněkud zapomíná, jako na nepovedený artefakt, nehodící se do letité koncepce DESTRUCTION. Na druhou stranu je nás značný počet, kteří se na „Release From Agony“ díváme úplně opačně, jako na přelomové a inovativní album. DESTRUCTION se zde ukazují jako tvůrčí kapelu, která se dokáže úspěšně vymanit z vlastní svěrací kazajky, aniž by ztratila svůj typický originální rukopis. Základní vzorec nabral variabilnější formu, bohatší výrazivo a komplikovanější strukturu, při zachování plného objemu původní tvrdosti a energie. Byť se může zdát, že kapela poněkud vyměkla, ale toto zdání má na svědomí právě ten částečný odklon od přímočarosti skladeb a jejich výraznější propracovanost, jinak se žádná komerce ani náhodou nekoná.

DESTRUCTION jsou na „Release From Agony“ temní a techničtí, a tato forma jim perfektně sedla. Pro moji maličkost je tahle perla mou vstupenkou do světa thrash metalu a rovněž k jeho techničtější podobě.

Medyed