Recenze: DARKWIND – Darkness, Thy Fate /2026/ vlastní vydání

Sedm zim uběhlo a temný vítr přichází znovu. Pokud jsem minule chválil, až se hory zelenaly, bude to tentokrát docela nuda, protože budu chválit znova. „Ventum Tenebris“, stejně jako „Darkness, Thy Fate“ si sice nehrají na stylové milníky ani na vlajkonoše žánru, ale právě ve střízlivé neokázalosti tkví jejich síla. DARKWIND se drží tradice nejen po stylové stránce, ale i co do vokálu – Maorgause, která odskřehotala předchozí album, nahradila Drusilla, kterou možná budete znát z deathmetalových SOUL MASSACRE.

A teď o té nudě, která mě tak baví. Nemluvil bych o DARKWIND jako o black metalu, jak je obecně vnímán. Z „Darkness, Thy Fate“ slyším mnohem širší žánrové rozkročení. Vedle black metalu druhé vlny mě koušou do končetin thrashmetalové riffy a za rohem vykukuje tetka smrtka. Pach smrti a temnota ranného thrash metalu, než se začal porozhlížet do pestřejší tematice a pentagram, smrt, zmar a apokalypsa mu začaly být málo, promlouvá do atmosféry alba poměrně výrazně. Možné úskalí se rýsuje hnedle na začátku. „Darkness, Thy Fate“ působí jednolitě a jaksi jedoucí po jedné linii jako takový „true“ monolit, ovšem všeho do času. Deska se totiž tak jenom tváří a než se začnou dít věci, prostě jen nějaký čas trvá a není to nic, co bych nezažil už nesčetněkrát. Takže klídek, pohoda, kopejtka hore a dáme si „Darkness, Thy Fate“ ještě jednou…a pak ještě.

Mám rád desky, které nejsou na první dobrou a musím vynaložit něco se svých zásob energie, abych dostat desce na kobylku. Díky tomu se spousta kapel stala mými neotřesitelnými srdcovkami. Neudělat to a čekat ťafku do pěti minut, byl bych mnohonásobně chudší a třeba takoví VOIVOD, PINK FLOYD nebo i pozdní alba BEATLES by mě téměř určitě minuli. To samé platí i o DARKWIND. Zprvu jsem měl pocit něčeho už stokrát předtím slyšeného a v silnější moment překvapení jsem příliš nedoufal. „Ventum Tenebris“ na mě vlastně působilo úplně stejně, nicméně až do chvíle, kdy jsem se přistihl, že se mi riffy zadírají pod kůži a cítím ono návykové brnění.

Vzpomněl jsem si na to hned poté, co „Darkness, Thy Fate“ se mnou začalo vyvádět ty samé psí kusy a musím s potěšením zmínit, že s výraznou přidanou hodnotou. Stylově se DARKWIND nepouštějí na žádný poznávací výlet, ale i tak poslouchám desku, která nezní jako křeček v kolečku. „Darkness, Thy Fate“ bych ve stručnosti popsal jako nádech před ponorem nebo salvu dělostřelecké baterie po kompletním přezbrojení. DARKWIND jsou tak nějak…jak to říct – mocnější a jedovatější, a to není vůbec málo.

Medyed

facebook.com/Darkwindband/

bandzone.cz/darkwind

metal-archives.com/bands/Darkwind/