Recenze: DARKTHRONE – Pre-Historic Metal /2026/ Peaceville Records
Živoucí fosilie z 
vlastního rozhodnutí jménem DARKTHRONE znovu vytahuje zrezivělý krumpáč a jde podráždit pekelné podloží. Oheň a síra z výrazu dvojice Fenriz / Nocturno Culto nikdy úplně nezmizely, jen se průběžně převlékaly do různých hadrů, podobně jako Nick Carter, nejslavnější detektiv Ameriky, když vyrážel po stopě mezinárodních zločineckých kapacit.
Tentokrát se hraje na kůži, hřeby a starobylý metal se vším všudy. DARKTHRONE sahají k prvotnímu thrashmetalovému mazutu, který ještě smrděl pekelným ohněm, špinavou zkušebnou a syrovou heavymetalovou klasikou. Ke dvěma předchozím deskám si cestu pořád hledám a do bezvýhradného nadšení mám daleko. Jenže „Pre-Historic Metal“ mi zase pouští po zádech to dobře známé mrazení. Jako by Fenriz s Nocturnem naházeli do kotle všechno podstatné od „The Cult Is Alive“ dál, nechali to kvasit bez dozoru a pak výsledek vydestilovali na hulváta, bez kalkulu a bez tabulek. Jakou tvář bude mít finální lektvar, se ukáže až po prvním koštu. DARKTHRONE jsou dávno ve fázi, kdy si dělají přesně to, co chtějí, a aktuální dění na scéně jim může být ukradené. Tahle paličatá svoboda se bez ironického úšklebku odráží i v obalu, roztomile pravěkém, podobně jako u „Astral Fortress“.
Už samotná grafika napovídá, že tady se nebude leštit chrom, ale kutat v pravěké šachtě. Praotec thrash metalu s jasnými odkazy na BLACK SABBATH a CELTIC FROST tu mastí pekelný mariáš s kultovní érou DARKTHRONE. Bez velkých přešlapů, bez pózy, zato s dostatečným nánosem špíny za nehty. Ano, v závěru deska na čas trochu ztrácela tah, aspoň mně to při prvních posleších tak připadalo. Jenže s DARKTHRONE je to posledních dvacet let pořád stejná písnička, někdy trefí přesně na komoru, jindy jen tak škrábnou a stále je třeba počítat s tím, že to vůbec nemusí být definitivní a leckterá jejich deska pokouše až za hromadu času, kdy se k ní znovu vrátím.
„Pre-Historic Metal“ má navíc něco, co mi u posledních dvou záseků lehce chybělo – šťavnatější atmosféru, silnější pach síry a chuť vracet se zpátky do jeskyně. Pára, která se zpočátku zdála ucházející, nakonec z kotle neutíká a naopak houstne. A já po několika kolech docházím k sebekritickému, ale příjemnému závěru. DARKTHRONE tentokrát neukuli marný kus železa, a co víc - jednu ze svých nejlepších desek za poslední dekádu.
Medyed
facebook.com/Darkthroneofficial/
Komentáře