Recenze: CULT OF FIRE – The One, Who Is Made of Smoke /2025/ Beyond Eyes
Mystická atmosféra, 
emoční hloubka, mohutně epický rozměr, nezaměnitelná vizuální prezentace. Mohl bych takto pokračovat ještě několik řádků a možná bych ještě nebyl u konce. Vše se dá zhuštěně shrnout do dvou slov – CULT OF FIRE. Je na mě hanba, že se k nim dostávám až takto pozdě, přitom s nimi absolvuji duchovní cestu už poněkolikáté, a vždy mě jejich pojetí black metalu zcela pohltilo a naplnilo zvláštním vnitřním klidem, jak to neumí nikdo jiný.
Filozofické otázky nechám zcela záměrně stranou, na východní nauky jsem expert asi tak, jako na mezinárodní obchodní bilanci. To je však úplně nepodstatné, úplně stačí se naladit na hudební jazyk CULT OF FIRE a sdělení je srozumitelné i bez hlubší teoretické přípravy. Naladění se, zvláště pro jedince nedotčené black metalovým výrazivem, může být poměrně náročná disciplína, tohle album není pro každého a kdo hledá okamžitý hitový vibe (jak se tomu nyní říká), nebude do tří minut nadšen ani náhodou. „The One, Who Is Made of Smoke“ vám nejde naproti a nemává pacičkou „haló, tady jsem, jsem hezké, přítulné a budeš mě mít rád“. Je na posluchači, aby šel albu naproti a sám udělal něco pro to, aby mu porozuměl. Dveře na pohybové čidlo nenajdete, aby se otevřely samy za zvuku uvítací melodie. Vše je jenom na vás, zdali dveře otevřete a necháte na sebe osobité kouzlo působit a jak dalece vás prostoupí a odhalí vám všechny odstíny nálad a otevře další vrstvy vědomí.
„The One, Who Is Made of Smoke“ vyžaduje soustředěný poslech vcelku a už vůbec nelze očekávat, že ho poberete po jednom poslechu během domácích prací. To je pouhá a nicotná ztráta času. Album začne fungovat v plném rozsahu – a to si ještě netroufám tvrdit, že jsem se dobral finální fáze – pokud se nenecháte vyrušovat vnějšími vlivy a budete jej „poslouchat“ v plném smyslu tohoto slova, lepší výraz by v tomto případě bylo „naslouchat“. Jinak vám bude „The One, Who Is Made of Smoke“ připadat ploché a sveřepě jedoucí v jedné konstantní linii bez zásadního zvratu, což je nesmysl jak vrata.
„The One, Who Is Made of Smoke“ je z těch alb, která s počtem poslechů až neuvěřitelně rostou všemi směry. Atmosféra sílí, energie začíná postupně šimrat, široké spektrum nálad získává na přitažlivosti, a především na barevnosti. Cítím se podobně, jako kdyby mě zavřeli potmě bez orientačního plánku do obřího skladu, abych našel osmičku vrták. Dezorientaci pomalu střídá rozeznávání hrubých obrysů, abych posléze přestal narážet do stěn a začal rozlišovat jednotlivé sekce, a nakonec možná našel něco, co jsem ani netušil, že najdu. Nějaký vrták je mi pak úplně u… víte čeho. Že jsem ho nakonec našel, je takové vedlejší a nevýznamné plus.
Medyed
facebook.com/cultoffireofficial/#
Komentáře