Recenze: CRYPTA – Echoes of the Soul /2021/ Napalm Records
Dopředu jsem 
počítal s faktem, že když jsem ztratil slovo o překopané sestavě NERVOSA a jejich aktuálním albu, bude potřeba udělat to samé i v případě CRYPTA, Jednoznačně potěšující je fakt, že CRYPTA se nesnaží těžit přespříliš z minulosti a kráčí vcelku vlastní cestou. CRYPTA se vrhla na death metal, čímž se docela výrazně odstřihla od předchozích vazeb. Jasně, i CRYPTA může sázet na „babský“ efekt – že jim projde nepoměrně více, než by třeba prošlo ve stejné situaci chlapům. Měkčí kvalitativní měřítka však nebudou potřeba, CRYPTA svoji prvotinu zmákla dost možná nejlépe, jak to bylo v dané situaci možné.
Tím sice netvrdím, že je všechno v kategorii I.A a děvčata vytvořila zázračné album. Tím „Echoes of the Soul“ není a ani jsem to vpravdě neočekával. Přesah do syrového thrash metalu, nabroušený řezavý zvuk, melodika hozená do stylu Amott & Amott, přehlednost skladeb a jejich nepřehnaná členitost dává CRYPTĚ silný potenciál oslovit dosti početné publikum, především z řad těch, kteří ujeli na ARCH ENEMY, pozdních CARCASS, případně AT THE GATES a konče u CRADLE OF FILTH. CRYPTA by mohla také zfleku cejchovat ty, co k death metalu zrovna přičichli a těžkotonážní death metal by jim ještě s přehledem podrazil nohy a pokazil spaní. Vzhledem té spoustě let, kdy mi death metal ve všech podobách prosákl až ke kostní tkáni, mě CRYPTA nemá až tak čím překvapit. Forma je jasná a zajetá, co mi ale přijde nadmíru sympatické a hodné ocenění, je zápal a nadšení, se kterým se do toho děvčata opřela. Album má solidní odpich a energii, dostatek chytlavých nápadů a příjemné napětí, což jej s jistotou drží v bezpečné vzdálenosti od nevýrazné bažiny jednak beztvarého podprůměru, tak i lákavých svodů prefabrikovaného konzumu. Znovu se vrátím ke zvuku, ten si ponechává významnou část syrovosti a nevyleštěných hran, což spolu s melodickými elementy tvoří velmi přitažlivou směs. Za sebe bych i tak ocenil ještě silněji zatopit pod kotlem, aby CRYPTA získala silnější skus chrupu šelmy a dokázala přece jen více ve kontaktu s posluchačem potrhat. Takhle to není vůbec marné, ale pořád to je místy příliš hodné.
Roztržení jedné kapely na dvě dopadá kolikrát všelijak a vůbec ne dobře. Vůbec nehodlám porovnávat, jak si mezi sebou stojí CRYPTA a NERVOSA a už vůbec nebudu vnášet žádný verdikt, která z kapel je aktuálně lepší. Obě se vydaly vlastní cestou a na každé se mi líbí něco jiného. Neskutečná klika je, že „Echoes of the Soul“ neujelo přespříliš na chytlavosti a zachovává si zlomyslnou chrimasu, další klon ARCH ENEMY bych rozdýchal jen stěží, pravděpodobně vůbec. K nadšeným výkřikům z mé strany ještě cosi schází, to ovšem neznamená, že si neposkočím a nejuchnu příště.
Medyed
Komentáře