Recenze: CRADLE OF FILTH – The Screaming of the Valkyries /2025/ Napalm Records
Bývaly časy, 
kdy mi z CRADLE OF FILTH bylo lehce neveselo. Necítil jsem to pnutí a dekadentně strašidelnou atmosféru v takové síle, jakou by dnes už britsko – česká skvadra potřebovala. Současná, už nějaký ten rok stabilní sestava, si evidentně navzájem sedla a minimálně od desky „Hammer of the Witches“ mě opět CRADLE OF FILTH velmi baví. Můžeme namítnout, že je to stále stejná písnička a jedno album v mnoha variacích. Je to svým způsobem tak, záleží na tom, z jaké strany ke kapele přistupujeme a jak vám typický styl kapely vadí nebo nevadí. Mě hudební jazyk CoF šmakuje více než velmi, tudíž následující řádky lze zčásti odvodit předem.
Předem lze s úspěchem odvodit formu alba. Pokud máte CRADLE OF FILTH najeté z řady předchozích alb, „The Screaming of the Valkyries“ vás prostě zaskočit nemůže, jedná se o naprosto typické album CRADLE OF FILTH se vším všudy. Co mě ale i tak velmi příjemně překvapilo, je množství melodických, až heavy metalových pasáží. Tedy ne, že by starší desky neobsahovaly klasické metalové postupy, ale tentokrát jsou heavy pasáže nesmírně šťavnaté a svěží, lezou nenuceně do uší a album vysloveně zdobí. Dalším pozitivem je nepřehulený a zároveň kousavý zvuk. Při vší úctě k „Existence is Futile“, kdy jsem se albu musel drahnou chvíli dostávat pod kůži, „The Screaming of the Valkyries“ se mi zakouslo do krku bleskovou rychlostí. Úvodní výkop „To Live Deliciously“ s ostrým, až thrash metalový nátiskem, zní razantně a temně romanticky zároveň. Vypadá to jako jasný protimluv, ale zkuste si první song poslechnout pozorněji, je tam všechno – všechno, co dělá CRADLE OF FILTH naprosto jedinečnou kapelou. „Demagoguery“ pokračuje v nastoleném směru, ovšem v lehčí a vzdušnější formě. Ovšem co následuje potom, to jsem vpravdě nečekal. „The Trinity of Shadows“ jsou nefalšované heavy metalové hody na plese upírů. Heavy formulka roste do epických rozměrů, transformovaná do matrice CRADLE OF FILTH. Nejedná se ale o ojedinělou jednohubku, krvavý banket pokračuje dalším chodem jménem „Non Omnis Moriar“. Chytlavá, nikoliv vlezlá melodika, gradující atmosféra a spousta nápaditých detailů nemá nárok zaskočit v krku. Strhující kombinace původní syrovosti CRADLE OF FILTH s lehčím výrazivem a skvělým heavy riffováním, to je „White Hellebore“. Cože? Už jsme za půlkou? No jo, to nám to hezky ubíhá. Náladová „You Are My Nautilus“ opět obnažuje heavy základ a je to znovu velmi svěží a chytlavé, aniž bych měl na patře nechtěnou hořkosladkou pachuť. Moment překvapení funguje na výbornou, skladba se postupně rozjíždí do mohutného finále, aby se rozplynula v šumění vln. Začínám mít tušení, že vypíchnout jednoznačný vrchol desky bude poněkud zapeklité. Vzdušný úvod „Malignant Perfection“ klame tělem, zprvu vzdušná, goticky laděná skladba exploduje jako po zásahu svěcenou vodou. „Ex Sanguine Draculae“ odpaluje granát ve špajzu, střepiny létají na všechny strany, odrážejí se od stěn, klika že stojím za dveřmi. Střídání temp a nálad během sedmi minut nedovoluje pozornosti těkat, ve finále se skladba zdá mnohem kratší. „When Misery Was A Stranger“ vrací zpět návykovou melodiku a thrash metalovou riffařinu. Finále je to bombastické a já zjišťuji, že jsem vlastně nenašel skladbu, která by na „The Screaming of the Valkyries“ byť lehce kulhala na jednu nohu. To je mnohem víc, než jsem vůbec čekal.
Medyed
Komentáře