Recenze: CINERES – Two Kings /2023/ HellForge
Nenechte se ošálit 
bílým obalem, „Two Kings“ je černota jako když vypnou v pekle proud. Za tímto projektem stojí dvojice (jak příznačný název alba) Miro Raučina (m.j. ABORTION) a Černorog (ANCESTRAL VOLKHVES). Album ctí kořeny žánru a přidává řádnou dávku svébytné atmosféry, čímž se dostáváme poněkud mimo běžnou black metalovou produkci. „Two Kings“ mi zprvu připadalo jako takový surfing na „behemotí“ vlně, ale tahle lehká prvotní halucinace rychle vyprchala. „Two Kings“ má blíž k tradičnímu pekelnému řemeslu než k současnému black / death standardu, ale ani tento příměr nejde brát stoprocentně, jelikož a nýbrž protože Černorogův styl krocení temných tónů je poměrně značně specifický a hodit jej do nějaké škatulky není tak jednoduše možné.
„Two Kings“ vedle nekompromisní, animální tváře black metalu obsahuje taktéž poměrně výrazné atmosférické pasáže, výrazněji promlouvající do hry ve druhé polovině alba. Jak se mi takový přístup zdál jako kompoziční roztříštěnost, dělící album na dva kusy, postupně se vše úspěšně rovná do latě a deska začíná působit velmi jistým dojmem. Přesná, drtivá rytmika a jako břitva ostrý zvuk skvěle fungují jako zesilovače energie, nahromaděné ve všech skladbách. Často to dopadá přesně opačně, kdy vyleštěná produkce slouží jako slušivé pozlátko jinak více či méně jalového obsahu. Právě z toho jsem měl tak trochu ne zrovna strach, ale takové malé „bojim bojim“ tam bylo. „Two Kings“ také nefungovalo s plnou silou od samotného začátku. Chvíli jsem si zvykal. Právě na onu zmíněnou atmosféricko – epickou rovinu desky, která vrcholí v závěru alba. Naladěn ukrutnou palbou v případě prvních tří skladeb („Tumbling Down“, „Father Says“ a „Carduus“, i když zde už se náladotvornost začíná hlásit o svůj prostor) jsem jaksi bláhově očekával, že to bude kanonáda až do posledního taktu. Že tomu tak úplně není, nakonec neberu jako kaňku na kráse, ale jako nemalou přidanou hodnotu. Stačí se pozorněji zaposlouchat do titulní „Two Kings“ nebo do následující „Irbis“ a není myslím nad čím přemýšlet. Hladina endorfinů letí nahoru podezřele rychle, avšak zůstává dlouhou dobu na velmi vysokých číslech.
Přes atmosférické až epické chutě „Two Kings“ stále zůstává razantní a poměrně přímočarou jízdou přes všechna pekelná oddělení s ambicí znít sofistikovaně. Sofistikovaně v případě CINERES neznamená suchopárně a už vůbec ne zaprděně. To máte asi tak jako když na někoho s divým řevem vlítnete a začnete ho řezat hlava nehlava nebo jej spravíte se zdvořilým výrazem na tváři o vážnosti jeho situace a pak to vyřešíte jednou dobře mířenou ranou.
Medyed
Komentáře