Recenze CD Zylwar: ...jen tak si pískej... (2014)

...JEN TAK SI ZPÍVEJ...

aneb

PÁR VTEŘIN ZYLWARU

Recenze / Hudební skupina Zylwar / CD ...jen tak si pískej... / © Zylwar 2014

Když jsem se zpěvákem Zylwaru Pavlem Nohelem dělal Léta Páně 2011 rozhovor, položil jsem mu otázku, zdali by si to nechtěl zkusit s nějakou šikovnou zpěvačkou. A už je to tady! – Pár vteřin sentimentu: „Bez varování si s tebou užívám“...“polykám krásu“...no jejda. (Only For Miťas: zablokovat přístup paní Nohelové :-). Mno, tak jednu skladbu z CD bychom tedá už měli...

Já vím, ten druhý titulek není vůči Zylwaru vůbec fér, protože jakých pár vteřin, když po sérii „ípíček“ (prosímvás, to fakt není nic sprostého, a o internetový nástroj rozkoše  se nejedná už vůbec) konečně vydal svoje časově plnohodnotné, full-length album, jež zove se ...jen tak si pískej... . A nejen zove, ale i zve.

Zve k poslechu. Onen slogan „Pár vteřin Zylwaru“ je samozřejmě v první řadě parafrází na název songu Pár vteřin sentimentu, ale hlavně má vystihnout skutečnost, že třebaže se kotouček v přehrávači protáčí takřka 40 minut, jako kdyby trval jenom pár vteřin. A nemusím asi moc dodávat, že tohle bývá tradiční známka našlapaných desek.

Jó, ta deska prostě šlape - kurwa šlape! Tři roky diskografické pauzy způsobily své, a způsobily mimo jiné to, že na albu není jediná slabá věc, všechno je větší či menší šlágr, který způsobuje, že se nechováte v žádném případě způsobně, ale jančíte a tančíte. A přitom si jen tak svým způsobem zpíváte.

Po hudební stránce Zylwar využívá, vyrůstaje ovšem stále ze svého nezaměnitelného, svébytného, tvrdě rockového  zylwarovského základu, kompozic věru promiskuitních: ať už punkrockových (úderka Barevný brýle – že by návrat k nespoutanému sexpistolovskému nultému počinu - demosnímku?), old school hard rockových (všimněte si zejména nádherně starožitné předehry v Jen tak si pískej, z níž pak vychází celá píseň), thrash metalových vstupních nálad v Trosečníkovi, rapových konstrukcí zpěvu v Dojičem, folk-rockové aranže v závěru Marasmu, bluesově laděného dojezdu v Inspirátorovi, anebo lehce naznačených gothic vlivů, resp. staccato kytar á la Paradise Lost ve Zrůdičce z podsvětí. 

Jenomže jak jsem již naznačil, není to nesourodá směsice různých vlivů a žánrů. Je to barevně organický celek Zylwar, který „pouze“ maximálně využívá celé spektrum hudby jako takové, a troufám si dokonce tvrdit, že se této kapele při létech poctivé dřiny daří vytvářet vskutku osobitý styl, dle nějž tuhle skvadru vždycky bezpečně poznáte.  Ehm, možná kdyby se „nohelovci“ „nenarodili“ v Blažovicích, ale třeba v United Kingdom, existoval by dnes zhusta kopírovaný pojem nového žánru: zylwar music.

Do prdele, čím je vlastně tahle muzika tak poslouchatelná?

V první řadě svým smyslem pro melodii, pro přesvědčivý melodický nápad, na němž je postavena každá skladba - hitmejkři tomu říkají hit. Hit znamená úder, a Zylwar nás tluče jedenáctkrát, jedenáct ran, jedenáct úderů...jedenáct úderů slasti.

Druhým symptomem je uvěřitelný cit pro kontrast mezi lyrikou a nářezem: na desce se skvěle střídají pasáže romantické s vypalovačkami jak Blažovice, což není nic jiného než hudební obraz života, kde si taky chvíli hezky povídáte a pak se vomrdáte jak sviňa.

Za třetí jsou to polohy. Ne, nebojte, nevracím se k šikovné zpěvačce, ale zmiňuji polohy hlasové. No teda ne že by Pavel Nohel byl Karel Gott, ale jak maximálně využívá svůj hlasový fond, to je snad skoro otázka nominace do pořadu Zpívá celá rodina :-). Nohel šeptá, Nohel čistě zpívá, Nohel řve - Nohel se vyzpívává ze všeho, co v něm samotným řve, ze všeho, co je v něm čisté, ze všeho, co v něm kdo našeptává. A věříte mu to, strašně mu to věříte, což je v muzice vždy to absolutně nejdůležitější.

Čtvrtým bodem jsou body za texty. Pavel má ten největší talent textařů, že dokáže s prominutím z lejna uplést bič. Běžná temáta, jež zře kolem sebe, nejenže zvládá uchopit tvůrčím způsobem a vytvořit z nich nikoli podtext, nýbrž nadtext skladby, ale hlavně onou skladbou „diskuse“ nekončí, protože Nohel se „ptá“, pokládá otázky (nikolivěk nutně vždy tázacím způsobem), nad nimiž chcete přemýšlet, a ne vždy se okamžitě dopřemýšlíte. Což je dobře, jelikož jednotlivé písně tím pádem nevydávají celé své tajemství („Velký kry ledu ve svým srdci nosí / do hloubi duše nikdo nevidí“).

Ale pozor, aby to nevyznělo, že nad touhle muzikou MUSÍTE přemýšlet: Nemusíte. Tady jde totiž především o POCIT, o pocit z krásných slov o nekrásným světě. „Možná až zbraně utichnou, bude tu fajn“.

Hlavnímchodem, ty obraty i slovní hříčky jsou fakt bezva: „Sklouznem se spolu dráhou nejmíň měsíce“ (a jelikož „měsíc“ je v textu malým „m“, můžeme meditovat, jestli to má být Měsíc nebo celý měsíc – ehm, zase bys chtěl, Pavle, „klouzat“, viď?  - viz geni(t)ální odezva na Holky (a kluci) to chtěj taky“: „Kámoši to chtějí zrovna jako já“), a tak „najdem si dobře skrytou skrýš“.

A páté P? Možná pro tuhle desku úplně nejdůležitější ze všeho. Aranže. Ta placka je do poslední mrtě geniálně proaranžovaná, každý detail má svůj posluchačský okamžik, takže se s Pavlovým zpěvem bravurně snoubí jak Wobreczova hutná i mečivá životní kytara, tak Kubbova čiperná „bbassa“ (vyniká třeba intermezzem z Jen tak si pískej nebo v Trosečníkovi či Dojiči), stejně tak kreativní bubny odchodšího Kryštofa (Kryštof taktéž Dojičem), a v poslední řadě všechen zbytek (reminiscence na blažovickou „dechovou sekci“ ve Zrůdičce z podsvětí anebo samply střel v Inspirátorovi, které ovšem zní, jako když se stěhuje skříň :-).  

Ano, ta deska má zkrátka všech pět P - anebo šest, jakože šestý smysl?: je Plná, Pohyblivá, Promiskuitní, Přemýšlivá a prostě Parádní. Bylo nás pět? - Je jich pět, těch 5P, třebaže Zylwarovci jsou tradičně čtyři. Čtyři, kteří jsou u toho. 4 u. 4U.  

Vše doplňuje nadmíru zdařilý a čitelný zvuk dnes už proslulého studia Šopa a Stáni Valáška (mimochodem, asi víte, že zde se mixovalo a masterovalo i Adrenalinum Arakainu), a taky 12-stránkový booklet; i když tady by se místo slova „booklet“ chtělo napsat spíš „bookles“, protože lesu je ten booklet fakt plnej.

Profi fotky Jiřího Sitára totiž ty kluky, co spolu hrají, zvěčňují na pozadí lesa, s čímž souvisí i moje následující bonusy, třeba jak často se v textech kapely objevuje slovo strom (viz níže). A pakliže i z pravidla lesa dána jest výjimka, tj. že na pár fotkách je Zylwar i Zilvar na pozadí dřevěného plotu, to má přece logickou návaznost (z čeho se asi dělá nefalšovaný dřevěný plot, že?). 

Ano, Zylwar je strom hudebního života a jako kůl v plotě rozhodně nestojí. A Zilvar? Ten přece za všechno může. Když jsem pro tohle CD jel, potkal jsem hned několik prodejen elektronických cigaret. Ale věřte, že to cígo, který Zilvar z chudobince na obalu alba tak slastně pokuřuje,  fakt není žádná náhražka, to je prostě pravý, stejně jako celá tahle „blažovická oplatka“. Zakousněte se do ní, a ona se zakousne do Vás. Hryyyyyyyyyzzzzzzzz!

Zylware, kdysi v Jerychu (a propos, Marasmus jako by představoval pomyslnou pátou pecku EP „...od nás pro vás...“ z roku 2008), tam jsem byl oním magickým nočním akordem Junovy kytary „varován“, a právě proto si s Tebou užívám již několik let („Víš, už tě znám docela dlouho“).

A příště, příště zas rád Ti - - - NEODOLÁM...

ÚDAJE O TÉTO RECENZI

Zaznamenáno: v dubnu 2014 v redakci Dědek Brno
Produkce & webmastering: Míťas
Grafické zpracování: Míťas. Fotografie CD’s: Dědek.

BONUSY

Bonus Number One – Největší šlágry CD:

01.    Barevný brýle
02.    Překonat strach
03.    Marasmus
04.    Trosečník
05.    Poklad
06.    Inspirátor
07.    Dojičem...
08.    Pár vteřin sentimentu
09.    Zrůdičko z podsvětí
10.    Jen tak si pískej
11.    V tlamě krokodýla - - - - - - (hmm, dost solidní jedenáctka!)

Bonus Number Dva – Poděkování a pozdravení:

Karlům Poláčkovi a Smyczkovi, Kryštofovi (In Zylwar Memoriam), Kubbasovi, Pavlosovi, Pepku Zilvarovi z chudobince, Wobreczovi, ZYLWARU a...pro futuro Jakubu Stejskalovi.

Bonus Číslo Three – Příběh nového CD:

Jsa ociten v marasmu, coby trosečník? A už se snad cítíš skoro jako v tlamě krokodýla? Tož ještě si zkus nenasadit barevný brýle, ale překonej strach a nech se v pár vteřinách sentimentu vést slovy inspirátora, a řekni ne všem zrůdám a zrůdičkám. A hledej, hledej a najdi poklad. A až ho najdeš, tak si už jen tak pískej. A až dopískáš, tak už pak běž stejně jako všichni do...

...do...

...do (my jsme přece samozrejmě slušnej web, doprdele, takže běž do...)

...do...

...do jiči. :-)  

Bonus Číslo Čtyři:

Texty na CD jsou příběh. Příběh Zylwaru, příběh nás všech. Zdánlivě se jedná o 11 samostatných textů, ale ve skutečnosti jde o geniálně propojený cyklus, kde další skladba – prostřednictvím spojnice společných slov - navazuje na předešlou, a dohromady vytvářejí opravdu neoddělitelný souvislý systém, který končí tam, kde začal, vzápětí opět začíná, a tím pádem nikdy nekončí. Kruh se neuzavírá, kruh se rozevírá...posuďte sami (numbers  v závorkách označují samozřejmě numera skladeb).

„Hoří ohně v příšeří, temná bouře udeří“  (1) – (3) „Kraj teď usíná v pomyslné bouři, nad krajem stín“ (3) -  (11) „Stromy jsou barevný, prší najednou, podzimní vítr, drsný kraj“. „Polibky múz drtí závity s chutí ostrou hranou“  (11) -  (4) „Na hraně tančím a uvadám.“ „Slyším jen ticho, ničemný ticho“(4) – (2) „S pokorou jsou zvaní, tichostí spoutaní“ . „Nejvyšší vrcholy hor, nejhlubší hlubiny moří“ (2) – (10) „Cestou křivolakou, až na vrchol jít“. „Ze strmých strání soustředěn hledíš“ (10) – (5) „Na místo pokladu křovím a trním“. „Je to snad omylem, že stejný strom hledám“ (5) - (8) „Později svítá a listí padá ze stromů“. „Bez varování si s tebou užívám“ (8) – (7)„Svůj svět užívám“. „Co takhle lidem pomáhat a chránit, tak s touhle představou právě usínám“ (7) – (6) „Příběh ten dojímá, dosyta nakrmí zamrzlý představy“ (6) – (9). „Svítá, pod nehty loudí se mráz“. „Zrůdičko z podsvětí pojď se mnou, láska je děvka sama víš“ (9) – (1) „Nakrm zrůdu, možná se pak změní?!“. 

Tady Dědek. 

P.S.: Jo a abych nezapomněl - slovo „strom“ jsem dohledal ve 3 písních (5, 8, 11 - Poklad, Pár vteřin sentimentu, V tlamě krokodýla). 

P.P.S.: „Mít známost kouzelníka, i to se někdy hodí“. – A víte, jak se ten kouzelník jmenuje? Malá nápověda, začíná na velké Z...