Recenze: CARNOSUS – Dogma Of The Deceased /2020/ Satanath Records / Shirley Road Records
Spojení Švédska a death me
talu by vydalo na vcelku objemnou populárně-naučnou publikaci, mapující tři dekády brutality a stejně tak všechny oddenky, které z původního kmenu stihly za tu dobu pod třemi korunkami vypučet. CARNOSUS, ač Švédi, moc švédsky nezní - mám na mysli ten nádherný rezavý a podladěný zvuk kytar, případně onu osobitou ultramelodiku. K této frakci mají CARNOSUS nejblíže, byť na melodiích „jejich death“ primárně nestojí. Jejich styl je zajímavě barevný, technický, ctí tradiční kořeny a krom toho bez škobrtnutí koná inspirační výlety mimo stojatější vody. Lze proto zaslechnout i podstatně modernější prvky blízké současnému deathcoru, které nekazí tu správnou smrtelnou působivost. Přístup, který může snadno zlomit vaz a roztříštit skladby na nesoudržnou mozaiku, nikoliv však v případě těchto sympatických sekerníků. Luxusní zvuk nezahubil přirozenou sílu a duši, slyšet se každé cinknutí činelů, úder kopáku technických a na pikosekundu přesných bicích, ty nejsou příliš utopené v lomozu kytar a zase úplně obráceně kytary netrpí placatostí, jsou dostatečně ostré a hutné. Jak velké množství alb k jejich škodě trpí uniformní produkcí, CARNOSUS se tahle bolest naštěstí vyhnula a jednoduše nejsou jedni z mnoha v řadě.
CARNOSUS na sebe nijak výrazně neupozorňují, při jejich instrumentálních schopnostech je to docela i škoda. Jejich možná až civilní charakter death metalového projevu může svádět k předčasným soudům svádějícím k průměrným verdiktům, technický death metal je něco, co rozhodně není žhavou bombou sezóny a mlaďoši, zvyklí na brutální produkce a výrazné (někdy vlezlé) melodické linky (některých) deathcorových kapel, budou přec tradičnější pojetí zvuku CARNOSUS předpojatě považovat za archaismus. Nic z toho nemůže být snad více vzdáleno od reálného stavu věcí. „Dogma Of The Deceased“ je natolik dotaženým a promakaným celkem, až jsem nabyl dojmu, že řekněme „modernější“ a brutálnější pojetí zvuku by tu barevnou a variabilní ušlechtilou slitinu totálně zabilo a vznikl by onen mnou plísněný uniformní a typizovaný prefabrikát, polotovar, který Vám prodají na rohu v okýnku i v tom největším „Good Night Fox Village“. Tudy by opravdu cesta nevedla, a kdyby přece jen, CARNOSUS by byli úplně jinou kapelou.
„Dogma Of The Deceased“ rozhodně není albem, kterému proniknete pod kůži letmým poslechem. I když je směrem k posluchači přívětivé, obsahuje dost zajímavých poloh na to, že je „žaves“ metodou prostě není možné rychle vstřebat a náležitě si je užít. A je pak rozdíl délky parníku, jaký výsledný účinek bude „Dogma Of The Deceased“ ve finále mít. Rozsah od tradičního death metalu druhé vlny přes progresivní vrstvu se základem u art rocku sedmdesátých let, švédskou melodickou školu a konče u metalové moderny, organicky a symbioticky propojené do živého funkčního celku chtějí přece jen něco soustředění a pozornosti, aby se dostavil ten konečný „ano“ pocit.
„Dogma Of The Deceased“ je dvěma slovy debut jako prase!!! Jako debutový zápis do diskografie lze sice považovat EP „The Universal Culmination“ z roku 2016, ale to už je jen takový technický detail. Vzhledem k mládí kapely je potenciál do budoucna značný, zbývá pouze doufat, že nezasáhne nepředvídatelný osud a nerozhodně jinak. Byla by to škoda přeškoda, „Dogma Of The Deceased“ je bez přehánění vynikající.
Medyed
Komentáře