Recenze: BATTLE BEAST - Circus Of Doom /2022/ Nuclear Blast

Bylo mi jasné, když jsem dopisoval recenzi na novinku „odštěpků“ BEAST IN BLACK, že celá pohádka má ještě jeden díl a tím bude nová deska BATTLE BEAST. Hvězdný opar se vznáší nad oběma kapelami a vydělává na tom jednoznačně posluchač, tedy pokud je naladěn na mainstreamový metal sem tam i silněji popem načichlý. Přiznám se, že zrovna tohle nemůžu pořád a čím jsem starší, tím více se mainstreamovým záležitostem nějak instinktivně vyhýbám, tím spíš když na mě ta která kapela zírá odevšad včetně stovek sdílení na profilech mých známých na sockách (rozumějme sítě společenské) a v nejrůznějších skupinách. Mělo by mě to nalákat alespoň k seznámení se s tím, co zaměstnává slechy většinového publika, ale působí to na mě spíš jako odpuzovač krtků - a just néé! Občas však zvědavost, nedbalá pudu sebezáchovy, zvítězí nad rozumem.

BATTLE BEAST jsou přesně tím velkovýkrmem, který mě poslední dobou spíše odrazuje, se souputníky BEAST IN BLACK tak tvoří dvojici, která si je ve směřování velmi podobná, i když…odtrhlíkům se podařilo smysluplně se na scéně etablovat a v rámci žánru uklohnit tři poslouchatelná alba (myšleno mnou poslouchatelná, skalní jistě vrní spokojeností). Mít v kapela Iannise je trumf jako domácí kopytník v chlívku, s nímž se dá leccos podniknout. BATTLE BEAST mají ovšem za mikrofonem Nooru, čímž je řečeno mnohé. Ženština, která by v klídku mohla zastoupit požární sirénu, když vypadne proud, má významný díl zásluhy za momentální úspěch kapely, kromě výrazného hlasu ji dodává obdobně výrazný vizuál, Noora nejenže nejde přeslechnout, ale nejde přehlédnout (tím rozhodně nemyslím, že je kredenciózní, ale že rozhodně nevypadá jako domácí puťka z paneláku).

Pokud vytěsním „éčkovou“ kombinaci chutí standardního melodického metalového polotovaru, po kterém lze sáhnout kdykoliv, lze strčit do mrazáku a vytáhnout, když na něj máte zrovna chuť, BATTLE BEAST jsou stále při troše nadhledu zručnou kapelou, schopnou složit chytlavé, nijak složité skladby s výraznou melodikou a k mému ne zrovna malému potěšení s přiznanou ostrou kytarou včetně instrumentální a především kompoziční lehkosti. Obcování metalu s  popem nemusí nutně dopadnout stylem kolotočového rambajzu, po kterém zůstane tak akorát stopa sladké pachuti po cukrové vatě. Odmyslím-li si tedy očekávanou mainstreamovost alba, nacházím řadu svěžích nápadů a pestrý záběr inspirace, zahrnující muzikálovou pompu a až vznešené pasáže, typické melodie severského střihu (pokud občas slyšíte cosi jako NIGHTWISH, nejste zase tak mimo), již proprané popové manýry a samozřejmě nepotlačený metalový základ, v případě BATTLE BEAST slyšitelně peprnější ve srovnání s „bestií v černém“.

Není to jenom živější metalovou stopou ve vyrovnaném poměru k těm dalším, proč smolím tyhle řádky jako osoba k přístupnější produkci poněkud rezervovaná, to by byl ostatně nedostatečný a značně kulhající argument. BATTLE BEAST, ačkoliv jejich značně masový styl jistě bude terčem obvyklých poznámek. Tento metalový subžánr nešetřím ani já, nicméně musím přiznat jednoznačnou profesionalitu a nespornou schopnost BATTLE BEAST dát dohromady album, které ač se značnou popovou stopou, zůstává dost metalové a seriózní. Milí BATTLE BEAST, v mém případě klika pro vás a potěšení na mé straně, že tím levným bakelitem šetříte a nezapomněli jste na muziku…

Medyed

battlebeast.fi/

facebook.com/battlebeastofficial