Recenze: AVATAR – Don´t Go in the Forrest /2026/ Black Waltz Records
AVATAR jsou zjevení, 
o tom žádná. Žádná žánrová hranice jim není svatá a způsob, jakým svůj kabaret poskládali, je jen a pouze jejich patent. V mém případě se to dá popsat jako do školy pozdě přicházející Rosenhiem. Že cirkus přijel blázince, jsem sice zaregistroval skoro 10 let poté, co vydali mé dnes již oblíbené album „Hail to Apocalypse“, ale nikdy není pozdě, zvlášť když se jedná o zábavu a umění zároveň. Předchozí deska „Dance Devil Dance“ už definitivně vyčistila vzduch a já AVATAR pobral s konečnou platností.
Kdo se bojí nesmí do lesa, co kdyby ho tam na kus řeči zastavil galantní jelen (ústřední postava jednoho ujetého vtipu o zvířátkách). Něco o nechození do lesa patrně vědí i samotní AVATAR, nicméně i kdyby do vzrostlého lesního porostu nikdy nevkročili, jejich dekadentní šantán jede s plnou parádou směle vpřed. Osobitá atmosféra a elegance válcuje vše, co jim přijde do cesty. Kámoší se s vojenským pochodem, s party rockem i hutnými a maximálně tvrdými riffy, stejně jako s pirátsky laděnou odrhovačkou. Cokoliv vám může připadat jako zdroj inspirace nehodný, v našem případě je úplně jedno, v jaké poloze se AVATAR zrovna nacházejí. Právě marš „Today We Must Be Warriors“ a námořnická „Captain Goat“ by mi za jiných okolností možná způsobovaly vyrážku, ale ne jako součásti „Don´t Go in the Forrest“. „In the Airvawes“ vy se vyjímala i u SLIPKNOT, odlehčený refrén ale připomene, že nejsme v Emerice, ale ve starém známém cirkuse, kde je možné prakticky vše a záleží jen na stavu mysli principála, co zase vyplodí za geniální šílenost. Titulní „Don´t Go in the Forrest“ má silné popové manýry, ale hlavně disponuje silnou melodikou a zvláštně magickou náladou, až mám skoro až snahu podupávat si do rytmu. Divně a zvláštně se vlní „Death and Glitz“, že by mi něco nasypali do pití během vystoupení břichomluvce? Asi, protože si ke mně přisedla opice od krotitele a řeší se mnou zakřivení časoprostoru. Tím ale celá estráda ani zdaleka nekončí. Drtivý nátlak „Abduction Song“ nemá daleko k technickému extrému, ale jen do té doby, než začne melodická pasáž – a jsme zpátky ve stylově neukotveném, ujetém cirkuse. Ale komu to vlastně vadí, když moment překvapení řádí jako smyslů zbavený. Lehká, na klavírním motivu postavená skladba „Howling at the Vawes“, ve které kytary jen tak vrní v pozadí, má neskutečné vnitřní kouzlo a napětí. Jsme jistojistě dávno za polovinou alba a že by docházela pára, o tom nemůže být ani řeč. S „Dead and Gone and Back Again“ přichází jeden z vůbec z nejsilnějších momentů desky a ani následují dva kousky nejsou v pozici chudých příbuzných. „Také This Heart and Burn It“ kombinuje drama, obskurní atmosféru a hitovost do typicky zvláštního celku, který si mě ochočil jako hypnotizér s cílem ze mě dostat, kdo postavil Temelín. A jsme ve finále – „Magic Lantern“ funguje jako krysař, za kterým jdeme a je nám jedno, kam míříme.
Ať počítám, jak počítám, nenacházím ani centimetr výplňových materiálů. Ano, je to ujeté a místy zvláštní, ale na to jsme už u AVATAR zvyklí. Zásadní je skutečnost, že „Don´t Go in the Forrest“ je napěchované svěžími nápady a skvělými skladbami. O to nám, dámy a pánové, jde především.
Medyed
Komentáře