Recenze: ARTILLERY – X /2021/ Metal Blade Records
Dánská thrash metalová legenda 
zanechala svůj nesmazatelný otisk v metalové historii především na sklonku osmdesátých let, nesporně kultovní alba „Terror Squad“ a „By Inheritance“ patří mezi mé srdeční záležitosti, které spoluformovaly můj názor na metal v pubertálním období. Jejich nezaměnitelný styl vhodně spojuje tradiční intepretaci s chytlavou melodikou a nehází bobek na současné zvukové možnosti. ARTILLERY těžko už jen těžko mohou něčím revolučním překvapit a ani se o to nesnaží, nicméně úroveň jejich alb se stále drží na velmi slušné úrovni, což je tím důvodem, proč jsem se chopil příležitosti něco málo utrousit o prozatím poslední položce v jejich diskografii, stručně nazvané „X“.
Ač vzato kolem a kolem, ARTILLERY sice nedosáhli takového objemu celosvětového věhlasu jako tzv. „první liga“, o tom žádná, ale zcela určitě bych je nepovažoval za chudé příbuzné. Desátá deska je totiž ve znamení mocného nadechnutí se k silnému úderu. ARTILLERY si dali na jubilejní desce jaksepatří záležet, v porovnání s minimálně dvěma předchozími alby působí jako polití živou vodou. „X“ je předjíždí o kolo a to už je co říct, protože se zcela jistě o odpad nejedná…nutno říci, že o bomby sezóny také ne, nicméně jsem nečekal až takový kvalitativní skok. O to radostně je aktuální setkání se starými známými, takhle srdečně nám bylo pospolu v časech „When Death Comes“ a „My Blood“, zde se s ARTILLERY potkávám nejraději a „X“ se těmto albům minimálně vyrovná. Úvodem jsem prohodil cosi o melodice…a ne náhodou, stačí se ochomýtnout kolem „Turn up The Rage“, tohle přesně mám na mysli – heavy metalové výlety ARTILLERY podnikají celkem pravidelně a tohle je repre vzorek. Heavy metalovému přesahu významně napomáhá neortodoxní barva vokálu, který by se spíše vyjímal právě v klasickém metalu, kterýžto na mě pokukuje z muziky ARTILLERY tu méně, tu více prakticky neustále. Tím nechci relativizovat hlášku „In Thrash We Trust“, její platnost dotčena není, spíše podtrhuje osobitost stylu, kterým nás ARTILLERY obšťastňují již nějakou tu dekádu. Naplno se stylový přesah opět projevuje v „The Ghost of Me“, kde to vypadá až na baladu, ale málo platné, největší síla ARTILLERY tkví v rychlých skladbách, a těch si na „X“ užijeme dosyta. Zvlášť „Force Of Indifference“ je jako salva těžkého dělostřelectva, přičemž ani další ostřejší kousky nežebrají o zbytky. „Mors Ontologica“ a „Beggars In Black Suits“ ukazují zcela jasně, s jakou formou se ARTILLERY na tomto albu potkali.
To ale ještě není úplný konec. Závěrečné dva bonusy rozhodně stojí za to – „The Last Journey“ a „Trapped Under Ice“ vyšly jako samostatný singl a pocta zesnulému Mortenovi Stützerovi, ktetrý odešel do metalového nebe v říjnu 2019. „The Last Journey“ s účastí dvou předchozích vokalistů ARTILLERY Sørena Adamsena a Flemminga Rønsdorfa tím nejlepším způsobem skládá hold Mortenovi a jak správně tušíte, „Trapped Under Ice“ je cover megapecky od METALLICY. Dlužno poznamenat, že předělávka je to famózní! ARTILLERY jí vtiskli punc vlastní originality a dodali jí značnou přidanou hodnotu.
Staří psi kromě štěkání stále dokáží pořádně pokousat. Na „X“ se ARTILLERY povedlo vše, co se povést mohlo. Tahle parta na zavzdušnění netrpí, byť by na to měla už podle odsloužených let tak trochu nárok a já bych nad tím s respektem jedno oko přivřel a už se tak v minulosti několikrát stalo. Aktuální album však dokáže posluchače proplesknout s takovou razancí, že neváhám hodnotit řádně vysoko jak v rámci žánru, tak i v rámci diskografie kapely.
Medyed
Komentáře