Recenze: ARCH ENEMY – Blood Dynasty /2025/ Century Media Records
Má odtažitost 
od ARCH ENEMY z valné části pominula s předchozím albem „Deceivers“, kdy se jasně ukázalo, jaký držák kapela je a že ani náhodou se z ní nestala prázdná slupka se zvětralým obsahem. „Blood Dynasty“ je více méně ze stejného těsta, alespoň se to tak může na první pokus jevit. S tím dalším se na světlo derou další barevné odstíny, které z „Blood Dynasty“ činí album, které od ARCH ENEMY beru všemi deseti. Důvod je jednoduchý jak rána z metru – na „Blood Dynasty“ se povedlo vše, co se povést mohlo.
Jednou z největších předností „Blood Dynasty“ je variabilita skladeb. V podstatě se nejedná o nic jiného než o nabroušený heavy metal, který s melodickým death metalem spojuje excelentní Alissin zpěv, ve větší míře využívající čisté polohy. Mistr riffů Michael Amott nejenže nezklamal, což předem neskromně očekáváme jako samozřejmost, ale tentokrát evidentně chytil enormní skladatelskou slinu. Skladby jsou jako utržené ze řetězu a zároveň ukazují svou vzdušnější stránku, což vůbec neznamená ústup z pozic a už vůbec ne další krok vstříc širokým masám. Rozjezd desky vůbec nenapovídá, že by se mělo něco zásadního dít. „Dream Stealer“, famózní natlakovaný otvírák a melodické obžerství „Illuminate the Path“ spíš sázejí na razantní jízdu s plynem na podlaze. Dále se ovšem začínají dít věci neobyčejné. Mezi razantní rubanice se začínají vkrádat lehčí pasáže, „March of the Miscreants“ tak dostává až epický rozměr, korunovaný bombastickým refrénem. „A Million Suns“ je typická hitovka ve stylu ARCH ENEMY s nesmírně silnou melodií a strhujícím bombastickým aranžmá – sice pořád podle toho samého vzorce, ale proč ne, když má sílu chytit pod krkem a zacloumat s vámi tak, až pustíte tekutiny. „Don´t Look Down“ znovu roztáčí tempo na maximum na thrash metalovém základě, jakmile se však začínají objevovat typické melodické kličky, skladba neuvěřitelně roste všemi směry. Naprostá paráda následuje – titulní „Blood Dynasty“ je hitová, intenzivní, a především prudce návyková záležitost. Klasický heavy riff jako z učebnice a dusavé tempo – „Paper Tiger“ mi v hlavě rotuje jako křeček v kolečku a nechce se mu ven. Vadilo by mi to v případě, kdyby se jednalo otravnou odrhovačku, ale když se vám hlavou prohání taková prda, tak ji prostě necháte s chutí řádit. Důvod, proč tu pořád plácám něco o odlehčených polohách, najdete v „Vivre Libre“, ve které se naplno projevuje jednak famózní Alissin hlas, a rovněž ony lehčí tóny, skvěle doplňující agresivní polohu. Skladba krásně roste, aby úžasně vygradovala – přitom se jedná o klasickou metalovou baladu. Když to umíte, je to brnkačka. „The Pendulum“ se trochu krčí v koutě a výrazně na sebe neupozorňuje, dokud se nerozjede speed (power) metalová pasáž a Michael nezačne následně kytarově doslova čarovat. Závěr je znamení nemilosrdné palby a drsnějšího výraziva. „Liars & Thieves“ spolehlivě srovná se zemí vše, co se mu postaví do cesty a když se ozve čistý zpěv, není vůbec co řešit.
Po zveřejnění čtyř singlů ještě před vydání alba ve mě začal hlodat červík pochybností, co bude dál, jestli se mám ještě na co těšit, nebo to bude jaksi všechno a bude na pár let vymalováno bez větší porce překvapení. Červ dohlodal a chcípnul – nemá co žrát.
Medyed
facebook.com/archenemyofficial/
instagram.com/archenemyofficial/
Komentáře