Recenze: AMON AMARTH - The Great Heathen Army /2022/ Metal Blade
A je to tu zase…nejsem žádný 
věštec Pronix (a ni žádný z jeho asistentů zvaných Alkoholix a Anorexix), přesto lze zcela přesně odhadnout, o čem bude další deska AMON AMARTH. I tak musím jedním dechem přiznat, že tahle kapela je prostě úkaz, ojedinělý zjev, který si nelze splést a během několika chvil je jasné, koho že to poslouchám. Se staršími alby to u mě vážně skřípalo a kolikrát se stalo, že jsem neměl sílu desku doposlouchat do konce. Syndrom jedné šablony, motající se dokola jak ratlík za svých ocasem mi vadila natolik, že ač tvor v podstatě trpělivý a snášenlivý, tohle jsem prostě nedával. To trvalo do alba „Twilight of The Thunder God“, zde už nevím, co se stalo (patrně nějaké erekce na slunci), ale světe div se, AMON AMARTH mě začali vcelku bavit, jejich desky dostaly větší nadhled a eleganci, už se tolik nehrálo podle jedné matrice a desku od desky se kapela po malých krůčcích posouvala pro mě docela zajímavým směrem.
Proto si z AMON AMARTH nedělám legraci, jak s gustem činí řada jiných kolem mě. Sice chápu důvody, ale nesdílím elitářský přístup AMON AMARTH nejsou mou srdeční kapelou a ani jí nikdy v pravém smyslu nebyli, ale pokud se mi trefí do nálady a vhodného rozpoložení, nemám s nimi extra problém. Hitovost a přímočarost počínaje „Deceiver of The Gods“ a řekněme zbrutalizovaný, urputný a syrový heavy metal se mi líbí mnohem více než výrazová forma, v jaké AMON AMARTH nacházím na starších deskách. Jakkoliv lopatovitě a těžkopádně mohou AMON AMARTH působit, jejich heavy metalový nátisk k nim skvěle pasuje. Nejinak je tomu i v případě „The Great Heathen Army“. Kde odezněl poslední tón „Berzerker“, tam pokračuje toto album. Mezi oběma alby není zas tolik rozdílů, to jsem na druhou stranu čekal, chytlavost a píšničkový charakter zůstává tentýž - akorát je to více heavy metal a tudíž nepokrytě sobecky lépe pro mě. Albu nepochybně pomáhá skvělá produkce, „The Great Heathen Army“ zní mohutněji a o trochu tvrději než předchůdce a v porovnání s ním má silnější tah a hitový potenciál. Kromě toho je „The Great Heathen Army“ kvalitativně velmi vyrovnaná kolekce, která se blíží a v některých ohledech překonává „Deceiver of The Gods“, album, které mi s celé diskografie AMON AMARTH sedí absolutně nejvíc.
AMON AMARTH jdou vstříc tradičním heavy metalovým postupům a „The Great Heathen Army“ to jen potvrzuje. Řinčení zbraní v německém, britském a sem tam i emerickém stylu osmdesátých let dostalo tolik prozatím nejširší prostor, přičemž nepotlačuje původní melodicko-death metalovou tvář AMON AMARTH. Proto zní i vcelku logicky účast Biffa Byforda v „Saxons And Vikings“, mimochodem Biff předvádí velice solidní výkon a skladbě dodává na zajímavosti. Asi nejméně typickou je skočná halekačka „Heidrun“, takto chytlavý a zpěvný refrén slyším u AMON AMARTH snad vůbec poprvé. Neumím si sice reálně představit, že takhle někdy vypadala celá deska, ale jako zpestření funguje skvěle. Mezi nejsilnější momenty patří i úvodní „Get In the Ring“, melodický úvod (připomíná mi trochu úvod „Violent Revolution“ od KREATOR) přechází v typický valivý vzorec, který však nepůsobí stylem kulhavé kobyly, ba naopak, heavy metalové šumění v pozadí vytváří potřebný průvan a vše funguje tak, jak má. Momentálně asi nejsilnější hitovka alba je v mém soukromém pořadí „Find A Way Or Make One“ - jako rána kladivem, skvěle vygradovaná pecka, která vlastně zčásti sama a dílem skladby předchozí může za to, že jsem u alba vydržel natolik dlouho, že z toho nakonec vznikla recenze, kterou jsem zprvu ani neměl v úmyslu. AMON AMARTH se mi právě trefili do nálady, a tu nezkazili, ba co víc, opět ji lehce spravili. Řadě dalších nepochybně udělají touto deskou nemalou radost. Já jsem konstantně zdrženlivější - to je tak asi vše, co se s tím dá dělat.
Medyed
instagram.com/amonamarth/?hl=en
Komentáře