Recenze: ALTER BRIDGE – Alter Bridge /2026/ Napalm Records

Když kapela s tak bohatou diskografií pojmenuje album pouze názvem kapely, obvykle to značí restart nebo definitivní potvrzení identity. V případě ALTER BRIDGE platí v zásadě obojí. Po minulé desce „Pawns & Kings“ ALTER BRIDGE nepolevují v důrazu, a navíc přináší mnohem ucelenější a dynamičtější zvuk. Psát tyhle řádky ještě před pár lety, vcelku bych brblal a byl jen kousek k uzívanému stavu. Grunge druhé vlny mě dodnes k smrti nudí a cestu k němu jsem stále nenašel. Typickým případem jsou CREED, a právě u nich nastává pro mě nečekaný paradox a proč se tak stalo, nemám vůbec potuchy. Právě s CREED jsou ALTER BRIDGE a konec konců i TREMONTI spojeni pupeční šňůrou. Přesto tato dvě jména mě až neskutečně baví a co víc, k jejich diskografii se pravidelně a často vracím.

ALTER BRIDGE mistrně trefili ideální průsečík mezi klasickým stadionovým hard rockem, post-grungem a moderními metalovými záblesky. To samo o sobě není nic, co bychom od kapely neznali z minulosti, ovšem ALTER BRIDGE mají v roce 2026 natolik jiskřivou fazónu, až mám pocit, že poslouchám čerstvou nahrávku mladé, po hraní hladové kapely, a ne ostřílené matadory se spoustou zářezů na pažbě. Nenucená chytlavost a melodika, hutné kytary servíruji zase něco více metalové riffy a korunu všemu nasazuje emotivní vokál Mylese Kennedyho.

„Alter Bridge“ působí výrazně lehčeji než jeho předchůdce a hladce klouže do uší a v konečném výsledku působí velmi kompaktně, kdy jednotlivé skladby trochu splývají dohromady a chvíli trvá, než se v albu vyznám a začínám jednotlivé songy z celku „vyzobávat“ a začnou fungovat samostatně. Je to ovšem jen prvotní, rychle prchavý dojem a šťavnaté pecky na sebe nenechají dlouho čekat. Záměrně nechci tlačit od popředí pár nosných hitovek, i když by to určitě nebyl zásadní problém. Znám ovšem svůj posluchačský vývoj a jak to v mém případě funguje – nakonec se jako hit ukáží skladby, které i zpočátku k smrti nudí a celkový obrázek se oproti tomu počátečnímu radikálně mění. A právě to je ten typický případ, jak na mě působí „Alter Bridge“. Proč vypichovat pár hitů, když jich za týden až dva máte dvojnásobek nebo se výčet hitovek obrací úplně naruby? Stává se mi to často a pravidelně. 

Když vezmu v úvahu, s jakou kadencí ALTER BRIDGE a jejich, když to řeknu blbě, deriváty chrlí studiová alba, zdá se to až těžko uvěřitelné, jak vysoko na tom jsou, pokud jde o objektivní kvalitu desek. Za všechny ty roky se zcela logicky veškerý potenciál a nápady musí postupně rozmělňovat. U aktuální epomymní desky jsem ten pocit měl, nebudu kalit vodu. Po čtvrtém až pátém poslechu pocit přežvykování pilin mizí jako pára nad hrncem a já chci jediné – poslechnout si tuhle desku znovu a hezky od začátku do konce.

Medyed

alterbridge.com/

facebook.com/alterbridge/

instagram.com/officialalterbridge/