OTEVŘENÝ DOPIS KUBOVI ŘEZNÍČKOVI

Ahoj, Kubo.

Ty mne neznáš, já Tebe jo. :-) Máš 19 - rozuměno gólů v první lize. Já mám 48, ňákejch životních járů. Jezdíval jsem na Zbrojovku v devadesátkách i ven, pamatuju výjezdy do Vítkovic, Holomóca, Zlína. Pamatuju desetitisícový návštěvy za Lužánkama, narvanej stadec, proti Olomouci úplně nahoře trubka a úplně dole buben, ti kořeni se neznali, leč během mače sa sehráli jak brněnská filharmonia. Pamatuju Hrstku, Kroupu, Uličnýho, Večeřu. Nepamatuju titul, ale pamatuju nejkrásnější časy Flinty 90ʼ.

Teď už su línej jako prase, tak Ťa sleduju přes telku. Ale věřím v jedno. Jak to tak nějak zaznělo ve Vesničko má středisková: Jestli je jedinej člověk na světě, kterej to MŮŽE udělat, tak to MUSÍ udělat.  

A Ty to musíš udělat. A taky to uděláš, Jakube. Zachráníš Zbrojovku, a staneš se Králem ligových střelců. Bude to Tvůj rok, a taky nás všech. Bude to rok Zbrojovky. Možná ten nejtěžší – nejtěžší (nejenom) Tvůj. Nikdo nehází Flintu do žita, tož do ZBROJE, KUBO + ZBROJOVKO!

Tady Dědek.