Odešel Barry Mitchell, basák nejranějšího úsvitu QUEEN

Je to konec jedné nenápadné, ale důležité kapitoly z úplných začátků QUEEN. Barry Mitchell, druhý baskytarista v historii kapely, zemřel ve věku 76 let. Pro masové publikum možná zůstával jménem z poznámky pod čarou. Pro fanoušky, kteří rádi obracejí rockovou historii až na její zaprášené kořeny, je ale Mitchell jedním z těch lidí, bez nichž by se slavný příběh mohl vyvíjet úplně jinak.

QUEEN se dali dohromady v červnu 1970 kolem jmen, která dnes znějí jako vytesaná do kamene: Freddie Mercury, Brian May a Roger Taylor. Jenže tehdy ještě nešlo o stadionovou mašinu, ale o hladovou, hledající a místy nejistou partu, která si teprve zkoušela vlastní kůži. Po prvním baskytaristovi Mikeu Groseovi přišel právě Barry Mitchell a na několik měsíců se stal součástí embryonální fáze kapely.

Byly to časy klubů, zkušeben, nehotových skladeb a rock’n’rollové dřiny bez záruky, že z toho někdy bude víc než pár večerů v zakouřeném sále. Mitchell s QUEEN odehrál první koncerty v Anglii, pomáhal jim hledat tvar a stát na pódiu ve chvíli, kdy legenda ještě neměla ani pevné obrysy. Žádné pozlátko, žádné hity, žádná nesmrtelná loga na tričkách. Jen kapela, která se učila dýchat nahlas.

V lednu 1971 Mitchellova krátká štace skončila. Podle pozdějších vzpomínek nešlo o velké drama, spíš o prostý fakt, že chemie a hudební směr nebyly úplně společné. QUEEN hledali někoho, kdo zapadne přesněji do jejich rostoucí vize. Po krátké mezihře s Dougem Bogiem pak přišel John Deacon a sestava, kterou svět zná jako klasickou, byla konečně kompletní.

Mitchell se na debutovém albu QUEEN z roku 1973 už nepodílel a sláva šla kolem něj jinou cestou. Přesto právě takové postavy dělají rockovou historii lidskou. Ne každý, kdo stál u zrodu velké kapely, skončí na obalech desek, v dokumentech a v nekonečných žebříčcích nejlepších muzikantů všech dob. Někteří jsou u prvního nakopnutí motoru, pomohou stroji rozběhnout se a pak z něj vystoupí ještě dřív, než začne řvát na plný výkon.

Po odchodu z QUEEN hrál Barry Mitchell v dalších kapelách, ale mimo hlavní světla reflektorů. A možná právě v tom je jeho příběh silný: připomíná, že i nejslavnější monumenty mají ve svých základech kameny, které nejsou vidět. Bez těch prvních pokusů, omylů, personálních výměn a klubových večerů by možná nikdy nepřišel prostor pro Deaconovu eleganci, pro velká alba ani pro písně, které dnes zná celý svět.

Barry Mitchell nebyl mužem z největšího plakátu QUEEN. Byl ale u toho, když se plakát teprve začínal kreslit. A to je v historii rocku hodnota, kterou nelze přemazat.

Čest jeho památce.

Petra Santová