MOGUL - pardubický tancovačkový bigbít stále řeže.

MOGUL/ 15.8.2026 / parket Sedletín

V době, kdy se rocková kultura čím dál víc přesouvá do sterilních arén a unifikovaných megastánků s předraženým pivem a tisícihlavým davem anonymních tváří, občas neuškodí vrátit se ke kořenům. Tam, kde se muzika ještě dělá postaru, od podlahy a s chlapskou poctivostí. Pardubická legenda MOGUL na tradiční letní štaci v Sedletíně dala jasně na srozuměnou, že regionální tancovačkový bigbít má stále tuhý kořínek a rozhodně nepatří do starého železa.

Jako náctiletá jsem tuhle partu hltala plnými doušky, a když jsem po letech opět vyrazila na místo činu na letní parket v Sedletíně, v koutku duše hlodaly mírné pochybnosti. Jak to bude znít dnes? Jenže MOGUL v aktuální omlazené sestavě všechny pochybnosti rozmetal hned s prvním hrábnutím do strun. Žádný playback, žádné naučené pózy z plakátů, žádný digitální klam. Jen čistá energie a poctivá muzikantská facha. Funguje to naprosto skvěle. Současná sestava šlape jako precizně seřízený stroj. Frontman Pavel Šustr disponuje hlasem jak víno, který táhne celou show kupředu a neztrácí na síle ani v pozdních nočních hodinách. Rytmická sekce je neúprosná – Honza Černík drží pevnou basovou linku, zatímco kytarový tandem ve složení Honza Černík jun. a Petr Hartman předvádí břitkou práci. Jejich kytary řežou jako břitva a nenechají nikoho na pochybách, že tady se hraje opravdový rock. Vše spolehlivě jistí a barví klávesy Vaška Černíka.

Samostatnou zmínku si zaslouží muž schovaný za hradbou činelů – bubeník Jindra Kafka. Možná není z pódiové linie tolik vidět, ale je to právě on, kdo dává kapele směr, nekompromisní tempo a drží otěže celého setu. Excelentní práce. Repertoár tvořily prověřené klasiky, které má zdejší publikum doslova pod kůží. Když sedletínským areálem zahřměly pecky jako Holka divoká, Křídla času, Pláč, Chraň svou lásku, Skoč, Istanbul, Nechoď spát nebo Láska ti schází, podlaha pod nohama šla okamžitě do varu. Osobní srdcovka Náhodou pak jen podtrhla nostalgickou, ale neskutečně živou atmosféru. Byl to fascinující pohled. Mladá generace pod pódiem bez zábran řádila, zatímco starší ročníky upřímně slzely nostalgií a vteřinovým skokem se přenesly o dvacet let zpátky do svých nejlepších let.

Atmosféra klasické vesnické tancovačky je nepřenosná a nepopsatelná. Pokec se známými u panáka, upřímná radost ze setkání a plný dům. Skvělá návštěvnost v Sedletíně jen potvrzuje, že lidi stále chtějí skutečně ŽÍT a bavit se tváří v tvář, nejen unaveně scrollovat sociální sítě na gauči. Tihle kluci jsou jedni z nás. Ráno vstávají do práce, řeší rodiny a běžné civilní zaměstnání, ale večer vlítnou na pódium a nechají tam duši pro nás. Dělají to pro lokální kulturu, abychom se měli kde potkávat.

Než tohle podhoubí definitivně sežerou velké komerční festivaly, podporujme malé regionální akce. Mají totiž to, co korporátním festivalům fatálně chybí – skutečné srdce a duši. Navštivte Mogul Rock, dokud to jde, sakra to stojí za to!

Text a foto: Petra  Santová