Koulelo se, koulelo... Až se to skoulelo

MOTTO: Vážení přátelé, ač je to k nevíře, na rozdíl od mých jiných pojednání je všechno následující pravda. 

Řehtám se ještě teď, když klapu do kláves: jdu si takhle z Alberta s nákupem, nákupem šesti  pivních petek, a už su u domu (čili cítím jakýsi pomyslný pocit vítězství), když se mi protrhne jedna taška. Jedna blbá igelitka. 

To už se mi pravda párkrát stalo. Co se mi však nikdy nestalo, že se z té protrhlé (potrhlé?) igelitky vyvalí kuželka ven. No co, říkám si, tak se trochu pokoulí po chodníku a pak si ji zvednu. 

Jenomže jak se ta jedna kuželka vydala na výlet, rozkymácely se mi i ty další kuželky, a já  jsem najednou nevěděl, co mám dřív dělat - jestli stabilizovat matrjóšky v igelitu anebo chytat petku na chodníku.

No kdyby na chodníku! Rozdováděná kuželka se vydala i na silnici! To by ještě nevadilo, panč v pátek po ránu je u nás provoz malý, a pro celá čtyři piva klidně vběhnu i do vozovky. Jenomže co se nestalo, vlastně stalo. 

Jak na běžící sviňu, zrovna jela tramvaj, pardon, šalina. A věřte nevěřte, moje pivní petka se usadila přesně v kolejnici - no to je logické, v té relativní prohlubni se onen kutálející válec prostě hezky zarazil. Tož vbíhám do vozovky a mávám na šalináře, aby zastavil, že v cestě je relevantní, životně důležitý předmět. 

Šalinář se mého mohutného machání evidentně lekl a přibrzdil, leč když viděl, že překážku v drážní cestě tvořím“pouhá“ plastová láhev, v klidu se opět rozjel. I nastalo mé mohutné zděšení, jež se vzápětí potvrdilo: těžkotonážní kolesa tramvajová rozstříkla pivní mok na padrť, a jak by řekl Šimek s Grossmannem, měl jsem pocit, že mi chvíli netluče srdce. 

I projel „vlak“, i já to projel. Vrátil jsem se ke svému igelitovému bowlingu a jal se počítat, zdali mi bude na celý den místo 24 kuželek stačit jenom 20. Slzy se hrnuly jako hrachy a dokonalost mého počítání byla jako by hrách na zeď házel. 

Otvírám teď pivo, píšu fejeton, je mi docela fajn, ale přesto mám jedno důležité ponaučení: Nikdy nechodťe pro pivo, když šalináře celkem logicky sere, že si ho nemůže dát. 

Tady Dědek.