ŽIVANICKÝ ROCKOVÝ MASOPUST OSLAVIL 10 LET: Navzdory těžké konkurenci v regionu parket praskal ve švech

Na úvod reportu musíme vystřihnout jedno obrovské, upřímné a stoprocentní uznání, které míří přímo za Pavlem Šurkalou. Pavel je obrovský srdcař tuzemské rockové scény. Je to člověk s neuvěřitelným elánem, neutuchající energií a chutí se už podesáté vrhnout do organizačně i finančně náročné mašinérie undergroundového festivalu. Nebýt jeho stoprocentního nasazení a silné podpory ze strany jeho manželky, rockový areál v Živanicích by nikdy nesvedl dohromady tolik hudebních nadšenců. V mnoha případech šlo o přátele, kteří se osobně neviděli více než dlouhých 40 let. Právě tenhle lidský rozměr dělá ze živanického masopustu víc než jen běžný hudební festival – stal se z něj silný průsečík generací, vzpomínek a nostalgie.

O to cennější byl pohled na letošní skvělou návštěvnost. V ten samý den totiž žánrově konkuroval festival Rock In v Hlinském biatlonovém areálu a tradiční Benátská noc v Chrudimi. Obě akce lákaly na silný line-up, přesto živanický parket hlásil parádní účast. To jasně dokazuje, že si tento skromný festival za dekádu své existence vybudoval neochvějnou pozici a publikum, které na něj prostě nedá dopustit.

Velký respekt a poděkování si zaslouží také kompletní personál na barech, výčepech a u grilů. Zvládnout logistiku, občerstvení a perfektní zázemí pro návštěvníky je polovina úspěchu. Díky jejich servisu šlapal letošní ročník jako dobře promazaný stroj. Dramaturgie vsadila na pět prověřených formací a každá z nich předvedla stoprocentní set. Hned zkraje odpoledne odpálila svou show heavy-metalová stálice ROXOR. Ta svými údernými tóny okamžitě přitáhla první silné hordy fanoušků přímo pod pódium.

Hned po nich nastoupil VANAHEIM. Ten vzal přítomné diváky na nekompromisní plavbu pod vikingskou vlajkou a se skladbami jako Fenrir rozhýbal celý areál do solidního varu.

Legendární formace ODYSSEA a BENEFIT následně do žil publika napumpovaly masivní vlnu nostalgie. Pamětníci se dočkali prověřených singlů, chytlavých kytarových riffů a silných emocí, které mířily hluboko pod kůži. U nejednoho rockového veterána v publiku dokonce tekly i upřímné slzy dojetí.

Závěrečný slot patřil heavy-metalové formaci ALŽBĚTA. Ta na pódiu jela doslova jako namydlená dráha, nešetřila nikoho v dosahu a její bleskové kytarové duely spolu s nekompromisní palbou bicích burácely živanickým parketem až do úplně posledního tónu.

Letošní jubilejní ročník však přinesl i důležité zamyšlení nad budoucností klubové a festivalové scény. Ukazuje se, že má obrovský smysl pořádat i navštěvovat právě tyto menší, lokální festivaly a budovat k tomu vztah i u mladší generace. Za pár let by se totiž mohlo snadno stát, že tyto komunitní akce kvůli ekonomickému tlaku definitivně vymizí. Pak už by nám zbyly jen nostalgické vzpomínky na to, co bylo a jak skvěle se pařilo.

Poctivá muzika totiž není jen o obřích, komerčních festivalech pro desetitisíce lidí. Je primárně o těchto lokálních setkáních, o přímé podpoře kapel a o lidech v pozadí. Pořadatelé i muzikanti mají tohle všechno neskutečně vydřené od píky. Každý z nich si zaslouží absolutní respekt, uznání a hlavně naši trvalou podporu zakoupením vstupenky nebo merchandisingu.

Text a foto: Petra Santová