HROBAR - Rýchla smrť

Tentokrát začnu od konce stylem „co by, kdyby…“. Co bych sepsal, kdybych se posluchačsky pravidelně nevracel k syrovým skvostům thrash metalu a zůstal dlouhodobě uvězněn v melodicky-progresivním chlívku se zadním vchodem do hlavního sálu NWOBHM, a kdybych přišel o nastavení slechů na pubertální klackovitost a stal se ze mě seriózní, stárnoucí rocker. V této poloze by tento článek vyzněl naprosto jinak, zatížen pohledem jednoho hřiště.

Slovenská rubanice od hrobníků, zvoucích se jak jinak, než tematicky – HROBAR, je maximálně intenzivní palba, ohlodaná na onu pomyslnou nebožtíkovu kost. Na nějaké exhibice, neřku-li jejich náznaky, není ani píď prostoru. Vše stojí a padá na ústředním nápadu, postaveno na několika málo riffech, nakřáplém sólu, uplyne průměrem minuta a půl a skladba je v čudu (zde spíš ve futrálu). Když to nejde rychle (krátké momenty ve středním tempu na tom zhola nic nemění), jde to ještě rychleji a s větší silou, pokud nepomáhá sbíječka, vyřeší to nějaká ta trhavinka, a hrobeček je jako nový. Hrobeček tento jest koncipován spíše lidovějším způsobem, nečekejme honosnou rodinnou hrobku s odpovídající výzdobou. Život hrobařův je drsný a zemitý, a úměrně tomu to HROBAR hrnou syrově a přímočaře, tím „hovězím“ způsobem, který jsem popsal kdysi v souvislosti s LAHAR.o

Při pohledu na obal alba nejde zapudit myšlenku, kterou obrázek nutně musí vyvolat – pánové rozhodně netrpí nedostatkem nadhledu a smyslu pro humor. Smrtka je naprosto dokonalá, vypadá jako taková ujetá starší ségra, kterou když nenakrknete, tak s ní je celkem prča. A to je poslední dílek do finálního puzzle. HROBAR jsou svým projevem v podstatě pankáči hrající thrash metal. Nedělají si nijak výrazné starosti s technikou, na všechnu tu urputnost se dívají jaksi z bidýlka, kterak jim ta hrubozrnná zkorodovaná kára jede pěkně šupem z kopce. Jebú na drahou produkci, jebú na kryštálový sound, a na umělotiny vůbec. Co na tom, že máte občas pocit, že nestíháte přechody mezi skladbami a že je ten hrubý zvuk s vytaženou syrovou basou (což já ovšem považuji za ukrutnou šmakuládu) pro netrénované ucho poněkud hůře čitelný. Ve spojení s černým humorem, který na Vás číhá v každé z dvaceti skladeb, je to rychlá smrt, kterou má v každém případě absolvovat. „Rýchla smrť“ má jednu přepodstatnou přednost, kterou mnohé naleštěné a produkcí odlidštěné ušlechtilé nerosty neradostně postrádají. Tohle album má hodně silnou duši, byť nečesanou a hrubou, která Vám nepoleze do řitního otvoru a servíruje se zásadně bez chleba.

Zde se dostávám k tomu „kdyby“ ze začátku… Ustrnuv ve svém melodickém období, nehýkal bych radostí, nechrochtal bych nad syrovou palbou hnanou kupředu silovou rytmikou a lomozící basou. Moje pocity by zůstaly v šedi průměru a nazdar bazar. A jelikož tomu tak není a tento ultrapunk sprsklý s thrash metalem se Medyedovi trefil do momentálního rozpoložení a stejně tak do obecného vkusu nevkusu, je závěrečný rezultát jednoznačný. Máme tu písně námořnické, myslivecké, vojenské, hasičské, proč nemít i hrobnické. Třeba by přilákaly nové adepty dychtivé po tomto řemesle. Nehledě na tento možný druhotný efekt, „Rýchla smrť“ je takový domácí kapesní semtex, nehrající si na prášek do pečiva. Explozivní jako když náhodou najdete bombu z války, a mimochodem vynikající !!!

 Medyed

bandzone.cz/hrobar