Dvě tváře pekla – MetalGate Czech Death Fest 2026

Den první

Na festival MetalGate Czech Death Fest jsme dorazili den předem ve středu 17. června v odpoledních hodinách. Takže jsem měl čas seznámit se s tímto vskutku nádherným a kouzelným areálem Autocampu Brodský v Červeném Kostelci, který jsem si prošel několikrát a pokochal se pohledem na rybník, pozdravil se s přáteli a pohostil je tátovou slivovicí, kterou si pochvaloval každý, kdo ji ochutnal, zejména však muzikanti z havířovské deathmetalové kapely SOUL MASSACRE a také zpěvák Jakub Forst z kapely SYRIDAS.

Ale zpět k festivalu a rozdodně pryč s chronologií, kterou tentokrát opustím a vynechám, protože psát o každé kapele, která na tak velkém festivalu vystoupila, prostě a jednoduše nelze. První den bylo na festivalu pekelné vedro, ale nějakým zázrakem se mi podařilo vidět a slyšet všech dvanáct kapel. Začnu těmi vrcholy. První den festivalu uzavřeli ve 23:00 legendární POSSESSED z USA, kteří jsou na scéně od roku 1983 a v podstatě spoluvytvořily a formovali hudební styl death metal. POSSESSED byli v 80. letech tvrdší a agresivnější než SLAYER a vytvořili ten bytelný hudební most mezi thrash metalem a death metalem. Po něm potom přešly další zásadní kapely jako například DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL aj. Oni jako první vykročili směrem k death metalu. Jejich drsné, agresivní a nekompromisní songy zejména z alba „Seven Churches“ (1985), ale i z alb „Beyond Gates“ (1986) a „Revelations of Oblivion“ (2019) a doslova uhranuly publikum na Broďáku. Zpěvák Jeff Beccera na invalidním vozíku mi připadal jako nějaký mág, který řídí pokusy v tajné alchymistické laboratoři. Nemělo to chybu, Zvuk byl sice hlasitější, ale to k tomuto typu metalu rozhodně patří a bubeník Chris Aquirre a jeho bicí tomu všemu dodávaly potřebný, velmi důrazný a osobitý rytmus. Prostě POSSESSED byli nejlepší. Veliký respekt. Zážitek na celý život, který v nás zůstane navždy. Jedeme dál! K dalším z vrcholů festivalu rozhodně patřil koncert německé kapely DISBELIEF ve 21.30. DISBELIEF jsou na scéně od roku 1990 a vydali dvanáct alb. Na Broďáku představili zejména písně z posledního alba „Killing Karma“ (2024), ale i ze starších alb. Pro mě byla tato kapela velikým překvapením. Takový ten technicky vyspělý a dokonalý old school death metal. Co skladba, to dokonalost. Jedeme dál! A je tady další vrchol festivalu. Koncert švédsko – německé kapely ROTPIT, která funguje od roku 2020 byl poznamenán dvojitým výpadkem proudu během jedné písně, ale kapela to zachránila zajímavou exhibici. Kytarista kapely předvedl pití dvou piv na ex, což celou situaci velmi odlehčilo, a hlavně to pobavilo publikum. Dál už koncert proběhl bez problémů. ROTPIT představili zejména písně z alb „Let There Be Rot“ (2023) a „Long Live the Rot“ (2024) a zpěvák Ralf Hauber se předvedl jako zdatný a velmi výrazný growler. Jeho growling člověku prostě utkví v hlavě navždy. Jedeme dál! Dnes již legendární kapela HYPNOTIC SCENERY z Havířova na Broďáku předvedla svůj dokonolý atmosferický death/doom metal a najednou jsme byli zpátky v 90. letech 20. století i s jejich nábojem a energií. Kapela, která vznikla v roce 1991 se dala po 20 letech znovu dohromady, aby oživila ty podivuhodné devadesátky a svou energií si podmanila publikum na Broďáku. Šlo o jejich třetí koncert po velmi dlouhé době a bylo to dokonalé po všech stránkách. Zazněly skaldby z alb „Vacuum“ (1995) a „Deeper and Deeper“ (1997). Kapela potom uzavřela svůj energický a magický koncert písní „Quare?“ z prvního dema „Detur“, které vyšlo v roce 1993. Jedeme dál! To byly vrcholy prvního dne festivalu, ale rád bych se zmínil ještě o dalších zajímavých koncertech. Kapelu HORRIBLE CREATURES nahradila v podstatě domací kapela EXORCIZPHOBIA, která na Broďáku předvedla světový trash metal. Nelze opomenout ani koncerty kapel DARKFALL (Německo) a OMEGA DIATRIBE (Maďarsko), které se nakonec v programu z organizačních důvodů prohodily. Vynikající byli opět LANDSCAPE OF SHADOWS, které jsem viděl poprvé již v květnu na Grabofestu. Představili písně ze starších alb i z toho nového, které vyšlo v těchto dnech pod zvláštním názvem „Echoform“. Rozhodně nezklamaly ani kapely TRIGONUM MORTIS, CHOKED BY OWN VOMITS, SEARCH AND DESTROY a ARCH OF HELL, které Czech Death Fest zahajovaly v tom největším vedru. Bohužel u výše zmíněných SEARCH AND DESTROY byly značné problémy se zvukem. Pískalo to a nebylo to vůbec příjemné. Ale kapela to nakonec vyladila. První den festivalu tak nabídl pestrý koktejl metalových žanrů a jeho absolutním vrcholem byli POSSESSED.

Den druhý

Umorné a pekelné vedro pokračovalo i druhý den a bylo ještě horší. Absolutním vrcholem druhé dne Czech Death Festu a řekl bych i celého festivalu byl koncert švédské deathmetalové ikony BLOODBATH se zpěvákem PARADISE LOST Nickem Holmesem. I přes počáteční technické problémy se zvukem a s kytarou (výměna kytary během koncertu) měl právě tento koncert největší šťávu a nasazení. Zazněly pecky ze všech šesti alb, například „So You Die“, „Like Fire“, „Outnumbering the Day“, „Cancer of the Soul“, „Brawe New Hell“, „Carved“, „Mock the Cross“, „Fleischmann“, došlo i na singl „Breeding Death“. Kapela potom uzavřela svůj energický, magický a naprosto skvělý a vyjímečný koncert peckami „Let the Stillborn Come to Me“, „Cry My Name a Eaten“. Nickův hluboký a temný growling nemá chybu. BLOODBATH jsou geniální a výjimečná kapela. To je přesně ten death metal, který je čitelný, přesný, úderný, technicky dokonalý, prostě srdcovka. A také nejdivočejší moshpit Czech Death Festu se dvěma maskoty festivalu v podobě tyranosaurů. BLOODBATH si svou hudbou podmanili celý Broďák. Jedeme dál! Na festival jsem druhý den dorazil se značným zpožděním (z důvodu psaní reportu z prvního dne festivalu, který jsem psal celé dopoledne) a hned mě oslovila kapela THY LEGION z Malty. Tato kapela přivezla na Czech Death Fest velmi zvláštní druh metalu. Sice jsou zaškatulkováni do tzv blackened death metalu, ale je to i melodický death metal, který má možná kořeny ve folkloru ostrova Malta. Prostě jsem tam v té jejich podivuhodné melodice slyšel i cosi z pradávna. THY LEGION po orchestrálním intru představili zejmená písně z alba „Grand Cosmic Funeral“, jako „Dark Mother“, „Midnight Malediction“, „The Adoration of Omega“ aj. Docela jsem tyto borce obdivoval, protože vystoupit v takovém hicu ve speciálních kostýmech z kůže, a ještě v šedobílém nalíčení, tak to fakt smekám. Jejich koncert patřil k dalším vrcholům festivalu. Jedeme dál! Koncerty českých kapel na festivalu mě často oslovili mnohém víc než některé zahraniční kapely. Například bezduché sypačky ATROX TRAUMA z Maďarska, kteří vznikli již v roce 2008 a údajně patří mezi trash metalové kapely, ale hrají i death metal smíchaný s grindcore a jinými styly. Taková agresivní a hlučná směs hudby, která je nečitelná, kdy si říkáš, tak co to jako je? Ne, není to můj šálek kávy. SHINAGAMI z Nizozemí na tom byli rozhodně lépe. Jejich kolegové RADIATHOR, kteří vznikli již v roce 1989, předvedli na Czech Death Festu svůj bytostný, osobitý a hutný death metal. Jejich koncert patřil k dalším z vrcholů festivalu. Ale zpět k českým kapelám. Když se řekne COLOSALIST, každému hned vybaví staří „Silenti“ a zpěvak a kytarista Petter Staněk, který stál u zrodu této kapely. Petterovi se podařil takový hudební zázrak. On se svou novou kapelou COLOSALIST, která vznikla v roce 2013, v podstatě navázal na starou tvorbu SILENT STREAM OF GODLESS ELEGYS. Duch starých „Silentů“ ožil v nové kapele a jejich pagan/ doom metal nemá chybu. Na Broďáku představili písně z alba „Two Suns“ (2025)- „Creeping Death“, „Witnesses from Shadows“, „Die Inside Me“, „From the Others“, „Wisdomer“ a na závěr „Over the Sky“. Byl to další vrchol Czech Death Festu. Album „Two Suns“ získalo Cenu Břitva za nejlepší album roku 2025, což na pódiu zpečetil a posvětil maestro Hadgi, které tuto cenu předal kapele za potlesku publika. Jedeme dál! Koncert domácí kapely TORTHARRY, kteří Czech Death Festh pořádají již 17 let, opět neměl jedinou chybu a patřil k dalším vrcholům festivalu. Viděl jsem naživo již počtvrté. Drtivý nástup jako vždy. Tentokrát však doprovázený pěkným ohňostrojem. Zazněly deathmetalové pecky z alb „Altars of Ignorance“ (2021) a „Paměť kamenů“ (2024), které máme tak rádi a milujeme je: „Reversed Dorians“, „Památeční“, „Pohřeb naděje“, „Odpočinek“, „Hořké rozloučení“, „Oheň na svazích“, „Smírčí kameny“, aj. Vynikající zvuk. Na závěr koncertu poděkoval zpěvák a kytarista Dan všem fanouškům festivalu za podporu a přízeň. Jedeme dál! Rozhodně nelze opomenout koncert brazilské kapely SARCOFAGO, která vystoupila v České republice poprvé a hned na Czech Death Festu. V podstatě legendární kapela, která kombinuje black metal a trash metal s death metalem. Na Broďáku tak zazněly staré pecky z alb „I.N.R.I“ (1987) a „The Laws of Scourge“ (2014): „Midnight Queen“, „Nightmare“, „Satanic Lust“, „Screeches from the Silence“ aj. Publikum přivítalo Brazilce velmi vřele a během jejich koncertu někdo neustále mával vlajkou Brazílie. Poprvé se také objevil v kotli pod pódiem maskot festivalu Tyranosaurus, který lítal v kolečku jako šílený. Druhý den festivalu se vydařil a uzavřeli ho ve 23:30 Španělé AVULSED svým osobitým a geniálním death metalem, tedy další vrchol festivalu a finále druhého dne. Bohužel lidem již nezbyla síla na další pořádný moshpit, protože plně vydali své síly během setu BLOODBATH.

Den třetí

Poslední den na Czech Death Festu nebyl zrovna šťastný. Byl poznamenán opravdu ještě pekelnějším a úmornějším vedrem, které nakonec skončilo pořádnou bouřkou, která dokonce poškodila technické vybavení na pódiu natolik, že festival nemohl pokračovat dál. K vrcholům třetího dne festivalu patřily opět koncerty českých kapel. Kapela SOUL MASSACRE, která vystoupila již ve 12:10 se tentokrát musela obejít bez zpěváka Štěpána, který měl zdravotní problémy a byl před koncertem odvezen do nemocnice. I přesto šlo o velmi zajímavý koncert, protože samotné songy této kapely jsou tak originální a bytostné, že obstály i bez zpěvu. Jejich koncert tak rozhodně patřil k vrcholům Czech Death Festu. Jedeme dál! V programu došlo k zasadní změně. Kapela ABRUPT DEMISE z Nizozemí z rodinných důvodů nedorazila, čímž se celý program posunul a změnil. Místo FLESHLESS vystoupili ve 13 hodin deathmetaloví SACROFUCK, kteří jsou na scéně od roku 2006 a vydali dvě alba. Na Czech Death Festu zaznamenala tato kapela z Varšavy značný ohlas. Jedeme dál! Místo ABRUPT DEMISE vystoupili v 17:20 FLESHLESS, které máme rovněž tak rádi. Jejich koncert patřil k dalším z vrcholů festivalu. Od počátku drtivé nasazení a vynikající zvuk. Zazněly starší songy i písně z nového EP „Voluntary Lobotomy“ (2025). Během jejich koncertu se již na obloze začaly kupit zlověstné a velmi temné mraky. Jedeme dál! Další vrchol festivalu nastal ve 13.50, kdy na pódium vtrhla ostravská kapela NAHUM. NAHUM jsem viděl letos již potřetí a pokaždé je to prostě ono. Podobně jako na festivalech Necro Metal Pilgrims a Sorfest, tak i na Czech Death Festu ze sebe NAHUM vydali vše a opět roztančili publikum. Tentokrát jsem ani nepotřeboval seznam písní pro tuto reportáž, protože jejich metalové songy mám již navždy v hlavě i v srdci. Stačí jen dodat „Army, Onward!“, „Whitin Destruction“, „Conspiracy of Shadows“, „Hatekiller“, „The Last Attack of Final Cataclysm“ a je vymalováno! Další vrchol Czech Death Festu! Jedeme dál! MELANCHOLY PESSIMISM není třeba vůbec představovat. Jejich nekompromisní dethmetalová řež prostě nemá jedinou chybu a zpěvák Vlastík Killy Mahdal a baskytarista Kocur jsou dnes již v podstatě žijící metalové legendy. Opět zazněly nám velmi známé a oblibené pecky jako „Absolutely Without Mood“, „Burning Symbol“, „Nail of Time“, „Back to the Nature“, „Mass Suicidal Party“, „Soul Parasites“, „Puddle od Blood“, „Modern Stabbing Culture“ a na závěr nejstarší pecka „Melancholly Pessimism“ z roku 1993, která sklidila u publika největší ohlas, protože je to v podstatě taková moravská deathmetalová lidovka, kterou si publikum zazpívalo společně s kapelou. Další vrchol festivalu! Jedeme dál! K jednoznačným vrcholům festivalu patřil i koncert sympatických Belgičanů FRACTURED INSANITY. Kapela je na scéně od roku 2004 a je zařazena do škatulky brutal death metal, ale je to i old school death metal a melodic death metal. Zazněly drsné a melodické songy z alb „Age of Manipulation“ (2025) a „Massive Human Failure“ (2020), např. „Divide and Conquer“, „The Hangman´s Lair“, „Age of Manipulation“, „Hell of No Mans Land“, „Crussade of The Offendead“, aj. Další vrchol třetí dne festivalu. Jedeme dál! Další kapela je pojem. INSANIA brázdí hudební vody od roku 1987. Jejich koncert byl pro mě splněný sen. Nikdo tady nedělá takovou muziku jako Poly a spol. Jeho hudba a texty, to je prostě geniální záležitost. Další z řady vrcholů festivalů. Zazněly tyto skvělé songy „Joe si nepohlídal záda“, „Jedeme peklo“, „Nebe a Nietzche“, „Vytěsňuju“, „Ať kypí žluč“, „Božská komedie“, „Placatej svět“ aj. A jsme ve finále. Bohužel po koncertě kapely FLESHLESS mě rozbolelo celé tělo a musel jsem ze zdravotních důvodů opustit areál Broďáku. Sotva jsem po 18 hodině dorazil do Penzionu U Barešů, tak začalo pršet a potom jsem se na Facebooku dočetl, že festival byl z důvodu velmi špatného počasí po koncertě FLESHLESS předčasně ukončen.

ZÁVĚR

Co dodat na závěr? Czech Death Fest jsem navštívil poprvé v životě a byl jsem doslova nadšený kvalitními kapelami, milými lidmi a příjemným prostředím i atmosférou. Mezi pozitiva festivalu rohodně patří areál Autocampu Brodský hned u rybníka. Krásné místo. Člověk se tak může zchladit a zaplavat si i během festivalu. Mezi další pozitiva festivalu rozhodně patří výborná dramuturgie a střídaní českých a zahraničních kapel i metalových stylů. Program byl velmi pestrý a půlhodinové přestávky mezi kapelami jsou moc fajn. Lidé si můžou tzv. odfrknout a zajít si na jídlo, pití nebo na WC a můžou tak v podstatě vidět téměř každou kapelu, což je u jiných festivalů s více scénami naprosto nemožné. Sympatické je i to, že festival pravidelně navštěvuje kolem 2000 lidí, což je tak akorát a pořadatelům to takto vyhovuje, protože areál na Broďáku není nafukovací. 17. ročník festivalu Czech Death Fest se i přes problémy se zvukem a se špatným počasím nakonec vydařil. Tento fesťák mě oslovil a stal se doslova moji srdeční záležitostí. Věřím, že toto mé setkání s tímto festivalem nebylo poslední a já se tady jako reportér vrátím opět příští rok v červnu, kdy festival oslaví svou plnoletost. Milým překvapením pro mě byl i příjemný a levný Penzion u Barešů v Náchodě, kde jsem byl čtyři noci ubytován, Jídelna Hronovský na Plhovském náměstí, kde jsem chodil na velmi levné a kvalitní obědy a také Antikvariát Jiřího Hory na Masarykově náměstí, kde jsem si koupil dvě knihy. Náchod a jeho okolí, to je kouzelný kraj, který mi doslova vešel do krve a zřejmě ho již nikdy natrvalo neopustím a rád se sem budu vždy v červnu vracet.

David Bátor

V Náchodě 18–21. června 2026

Foto: Miroslav Gbelec,

Karin Petrskovská,

Miroslav Zappe,

 a fanoušek, který nechtěl být jmenován.