…DORAZILA SMUTNÁ DEPEŠE: Umřel Andy Fletcher.

Nejdřív jsem se to dozvěděl z našeho webu, poté ve 3 hodiny ráno z televizních zpráv.

Když tuto zprávu, že umřel Andy Fletcher, kolega Medyed zveřejnil na našem „firemním“ Facebooku, říkal jsem si, jak to asi Vy, naši čtenáři, přijmete. Přijali jste to s pokorou a úctou, což mne dojalo.

Stále mám totiž v paměti ony hudební boje mezi metalisty a depešáky, pověstné zejména z 80. a počátku 90. let, jež se samozřejmě nevyhnuly ani Brnu. A v paměti mám i spoustu dalších věcí.

Třeba jak mi můj kamarád Tonda, výrazně technicky lépe vybaven než já :-),  ve svém bytě v samotném centru města pouštěl už někdy v půlce 80. let na videu záznam koncertu Depeche Mode. Kterak vidno z toho, že si to já Dědek vůbec pamatuju, byl to pro mne (socialistický) zážitek, a to jak z krásně nepochopitelného přístroje jménem video, tak ze samotných DM (dnešní „kapitalistická“ síť drogerií zůstává nedotčena).

Postupem čas jsem ale začínal tak nějak rozumět skutečnosti, že muzika není depešácká nebo metalová, ale že je jenom jedna: ta která má 8 a spoustu dalších (pod)tónů.

Důkazem nejen metalovým budiž mnou milovaná kapela PARADISE LOST, jejíž hudební spirály jsou vskutku ohromující, a přesto je to pořád jasně rozpoznatelný Ztracený Ráj (něco jako – byť v jiném žánru i stylu – Iron Maiden). V samotném počátku death metal (early years), posléze fantastický gothic metal, a to nejprve s growlingem (příznačně pojmenované album Gothic) přes čistý vokál (Icon) až po právě „depešácký“ Host. (No a pak postupně zpátky ke kořenům.) A pořád to byl a je … jen a pouze Paradise Lost.

Koneckonců, sami metalisti potvrzují, že i originální skladby DM jsou metalově hratelné. Dalo by se zmínit mnoho příkladů, já si však s dovolením pro tuto chvíli vyberu jeden příznačný, cosi jako Nomen Omen. 

Protože vyberu skladbu od německé skupiny SQUEALER, jejímž frontmanem byl až do svého skonu v roce 2005 také jeden Andy – Andy Henner Allendörfer, mj. též šéf AFM Records. Takže? Andy valil Andyho.

A jelikož jsem v poslední době napsal článek o demu Kernu Jsme lidé, a jelikož Aleš Brichta natáčel klip s názvem Lidi jsou lidi v majestátní zřícenině kláštera Rosa Coeli u nás pod Brnem, v Dolních Kounicích, výběr songu byl nasnadě: People Are People (a tato verze klipu na YT? Posuďte sami.)

Requiem In Pacem, Rest In Peace, prostě R.I.P, tady Dědek.