BLACK REUSS – Arrival /2023/ vlastní vydání

Jako bych slyšel ozvěnu klasických PARADISE LOST…záměrně říkám ozvěnu, protože tento jednomužný projekt z Lichtenštejnska si jede pod své cestičce a pár styčných bodů s britskou legendou vůbec nehraje roli. „Arrival“ je především o podmanivé atmosféře a melancholických náladách. To nemusí chutnat všem, a ne každému se album trefí do noty. Zprvu nijak převratné a ničím třeskutě výjimečné album však dokáže samo sebe obhájit a vydat dost zprvu skrytých pokladů, stojí to ale trochu toho času a vynaložené trpělivost a soustředěného poslechu.

„Arrival“ je jako temná řeka, linoucí se mlhavým údolím. Nikde žádné barvy, pouze nepřeberný počet šedých tónů. Z mlhavého, chmurného oparu se vynořují sametové melodie, zmírňující sklíčenost z fatální jistoty vlastní konečnosti na úroveň klidného a odevzdaného smíření s neodvratnou jistotou toho, co přijde. A o tom to celé je – o vyrovnaném a klidném šarmu, o málem až aristokratické atmosféře, která dokáže absorbovat doom metalový základ, goticko – rockové postupy, a nakonec i industriální chlad. „Ego“ rozvíjí chmurné nálady podle britského mustru, Maurizio Dottores se věrně stylizuje do polohy Nick Holmese, nicméně vystihuje hranici, kam už se nepouštět, aby neklesl do role prostého kopčení. Skladba se v pravý čas vydává osobitým směrem a s přibývajícím časem roste do velmi zajímavého emočního rozměru. „Evolution“ přidává více gotického koření, střídání melancholie a důraznějších kytar přináší solidní drive, který vrcholí ve střední pasáži, aby se skladba opět propadla do melancholických nálad. „Grounded“ se táhne jako pohřební průvod, z atmosféry až mrazí. Žádné světlo na konci tunelu, jen a pouze šest stop pod povrch. Pokud mi album zpočátku připadalo jako všední a ne příliš zajímavé, zde nastává definitivní zlom. Nic radostného není ani „Revelation“, splynutí křehkosti a pochmurnosti korunuje výborná melodická linka, gradující do skvělého refrénu. Svižnější, elektronickým prskáním zlehka dozdobená „Crystal Clear“ má blízko ke gotické šablonce, melodická metalová pasáž (ta disharmonie je tam myslím zcela záměrně) vhodně přerušuje gotickou strnulost ve výrazu a dodává „Crystal Clear“ přece jen o dost odlišnou náladu. „Regression pt.2“ se vrací k doom metalovému výrazu, promítnutému do rockové formy a notné dávky melancholie, atmosféra se dá krájet vykosťovacím nožem, silná melodie už „jen“ leští a vyhlazuje detaily. Nejmetalovější kus na albu vůbec společně s „Resolution“, to je „Loner“. Zvuk zdrsňuje, barva vokálu se v porovnání s předchozími skladbami posouvá níž, stejně jako kytary jsou hlubší a plnější. „Soul Awakening“ zní podobně jako „depešácké“ tendence PARADISE LOST a v menší míře MOONSPELL na konci devadesátých let. Možná bych byl i jedovatý a pranýřoval příliš okatou inspiraci BLACK REUSS právě těmito ikonami, ale síla skladby včetně její atmosféry mi razantně zavírá… ústa. Závěr temný a fatální, to je „Keen Creation“, rockový feeling postupně přechází do metalového riffování a melodických vyhrávek.

Těžko bych vybral vrcholný a naopak nejslabší moment, „Arrival“ je velmi vyrovnaná a nápaditá kolekce, která i přes zjevnou inspiraci PARADISE LOST (je otázkou do pranice, do jaké míry se jedná o záměrný tah) obsahuje výrazný a osobitý autorský vklad. „Arrival“ není album na jeden poslech a vyžaduje trpělivější přístup. Ten se ale bohatě vrátí zásluhou emoční náplně a podmanivé atmosféry.

Medyed

blackreuss.com/

facebook.com/blackreuss

instagram.com/blackreussmusic/