Report / koncert / čtvrtek 25. 9. 2008 / 19.30 h. / Dogma Art 1985, Dogma Art 2008, Happy Death, Ynnity / Brno, Musilka


Ve čtvrtek večer zažila husovická Musilka skutečný svátek. Jakoby napříč časem se zde potkaly dvě Dogmy Art, jedna původní z poloviny 80. let a jedna současná, navíc s čerstvou deskou. To vše za podpory dalších výborných brněnských kapel Ynnity a Happy Death, v rámci jejich společného podzimního miniturné.

Večer otvírali hard rockoví YNNITY s ženským zpěvem sympatické zpěvačky Zdeňky Kotačkové. Sice jsem přišel trochu pozdě, ale i tak jsem stihl zažít svěží tvrdý rock, který jistě všechny přítomné dobře naladil. Bylo dojemné, jak zpěvačka v závěru setu padla na pódiu na kolena, se zářivým úsměvem ve tváři - vypadala spokojeně a publikum taky. Jelikož jsem tuto kapelu předtím neznal, tak si samozřejmě na základě jednoho živého vystoupení netroufám její tvorbu blíže hodnotit, ale budu soubor sledovat a určitě si na něj při nejbližší příležitosti znovu zajdu. Ta příležitost bude brzy, skupina hraje na podzim v Brně nebo okolí hned několikrát, stačí mrknout na její stránky www.ynnity.com nebo profil www.bandzone.cz/ynnity. Výrazných ženských hlasů není v tvrdém rocku nikdy dost!

Následovala skupina s interesantním názvem HAPPY DEATH, jejíž styl byl na plakátě označen jako progressive death jazz, na svých stránkách má banda uvedeno progressive metal. Bratři Lapčíci to s touhle kapelou táhnout s různými přestávkami již takřka dvacet let a pamatuju se, že když jsem ještě počátkem 90. let hrával na bicí, tak jsme díky jejich pomoci měli krátkou dobu společnou zkušebnu.

A jejich řízný nápaditý projev rozhodně nezklamal. Ve svých řadách mají navíc bubeníka světového jména Martina Marthuse Škaroupku, který hraje jako host rovněž s Dogmou Art nebo taky s Cradle of Filth... Toto personální propojení tak zřejmě logicky vyústilo i ve společná vystoupení jmenovaných kapel, tedy přesněji řečeno Happy Death a Dogmy. Bližší info o kapele, která byla dvakrát ve finále soutěže Jim Beam Rock, lze čerpat na www.bandzone.cz/happydeath.

Sety obou jmenovaných skupin nebyly příliš dlouhé, neboť program byl nabitý a na Musilce není radno příliš přetahovat desátou hodinu, přeci jen, tento Lidový dům stojí uprostřed obytné zástavby.  

DOGMA ART se představila nejprve ve své aktuální sestavě. Po odchodu bubeníka Víti Fraňka je kapela zatím stále jen tříčlenná, což ovšem současně otevřelo prostor, aby si s kapelou zahrál na turné jako docela unikátní host již zmíněný Marthus, syn zpěváka Dogmy Ladislava Obludária Škaroupky. Čtveřice s momentálně nakrátko ostříhaným basákem Milanem Vajgrtem a rtuťovitým drobným kytaristou Michalem Kuglerem - v typické kšiltovce - kterého můžeme znát i ze sestavy Kernu v dobách koncertního programu Síla zvyku - rozpálila na Musilce solidní "new hard" nářez! Hrály se i písničky z debutové desky Třetí skála, proslavené rádiovou peckou Namaluj (např. právě titulní Třetí skála nebo stařičký hit Fakt že jó), pozornost ovšem byla logicky soustředěna na novou desku Černá brána, černá tíha, černý pocit. Pamatuju se, že ta se měla křtít již před dvěma lety (!) na jednom ze Sklendových Falcons Festů, ale s vydáním byly nakonec takové organizační potíže, až se křest odsunul až na rok 2008. Tentokrát jsme se však konečně dočkali.  

CD, z nějž zazněly skladby jako např. Stařec nebo Zpěv mrtvé milenky (neplést s dechem mrtvé milenky alias fernetem...), přišel pokřtít známý brněnský hudební redaktor a spíkr Jindra Eliáš. Při křtu byl také vzpomenut zesnulý Ivan Jaroš, v jehož studiu U Ivana se album natáčelo a jehož vydání se dotyčný bohužel nedožil.

Přímo na koncertě také bylo pochopitelně možné album zakoupit, a to za velmi vstřícnou cenu 120 Kč. Musím říct, že po několika posleších jsem z desky nadšen, je zkrátka výborná. Autorem hudby je Michal Kugler, texty Dogmě Art jak známo dělá známý hudební redaktor Jaroslav Špulák. Brzy se dočkáte na našich stránkách recenze.

Po tomto opravdu řezavém nátěru následovalo nostalgické "zklidnění", jelikož na pódium nastoupila starodávná sestava Dogmy 80. let. Plakáty hlásily jediný koncert po 23 letech v Brně v původní sestavě, totiž sestavě Ladislav Obludárium Škaroupka (zpěv, kytara), Zdeněk Němeček (flétna, zpěv, valcha), Borek Nedorost (klávesy), Jara Rakušan (baskytara) a Mirek Kern (bicí nástroje). A tak se taky stalo, stará Dogma Art rozjela historické pecky jako Maso nebo Panenky (kuriozní předělávka známé lidové písničky Šly panenky silnicí), a vidět např. Zdeňka Němečka coby nezkrotného multiinstrumentalistu, hrajícího nejen na avizovanou flétnu či na skutečnou valchu, ale též na skleněnou láhev (od čeho byla si netroufám tvrdit, té Vincentce moc nevěřím :-), to byl opravdu mimořádný zážitek. Sice nejsem pamětník staré Dogmy Art, neboť v tu dobu mi bylo deset let a měl jsem trochu jiné zájmy než rockové koncerty, ale i tak jsem si vystoupení báječně užil, stejně jako ostatní, z nichž zejména jedna sympatická sexy divačka nebyla ke zkrocení a neúnavně při hudbě provozovala tělovýchovně značně náročný, rozdivočelý rockový tanec.

Když se publikum dožádalo přídavku, Obludárium poctivě přiznal, že už všechno vyčerpali, že nic dalšího nazkoušeného nemají, a tak se hrál znovu asi největší hit staré Dogmy Panenky, a přítomný dav burácel svým zpěvem spolu s kapelou. Navíc frontman zvěstoval dobrou zprávu, že toto vystoupení by nemělo být poslední, ale že by jej rádi vždy tak jednou dvakrát do roka zopakovali, takže kdo případně ještě ve čtvrtek chyběl, bude mít zřejmě možnost svoji absenci v budoucnu odčinit.

Produkce skončila zhruba v jedenáct hodin a brzy jela poslední tramvaj. Některým návštěvníkům se koncert tolik líbil, že pokračovali ve zpěvu plynule i v MHD. Mne v kapse džisky hřály do rodiny koupené dva exempláře "černého" CD, které jsem si také hned doma pustil. Už jsem naznačil, jaké to CD je, ale podrobnosti, ty už sem nepatří. Report končí, brzy se však dozvíte víc.
 
...černej pocit? Hezkej pocit. Hezkej pocit z toho, že - jak se říká - jedna Dogma Art prostě lepší než druhá...


Dědek.