VYHASL BLESK BRNA. Umřel Franta Kressa.

Jsou chvíle, kdy se propojí desetiletí. Přesně to se mi stalo se jménem František Kressa.

Měl jsem to štěstí, že jsme doma ve druhé půli 80. let odebírali Brněnský Večerník. Jasně, večerní roznáška k nám nebyla, takže do schránky chodil až druhý den ráno, ale byly to unikátní zprávy z našeho  města, kudy jsem denně chodil do druhého stupně základní školy, zprávy z našich ulic, náměstí, prostě z našeho Brna, informace, které ani do druhého dne nezestárly. Tady neplatilo heslo, že není nic staršího než včerejší noviny – naopak platilo: není nic zajímavějšího než včerejší Brněnský Večerník.

Už tehdy, jakožto školákovi místní ZŠ, mi utkvělo v paměti to nezvyklé jméno Kressa. František Kressa. A samozřejmě především díky fotografiím, jejichž ostrost sice trpěla dobovým nekvalitním novinovým tiskem, ale i přesto z nich čišela „ostrost radosti“ z města Brna. - Hmm, ještě bych pár dobových výtisků Brněnského Večerníku v šuplících našel.
Nikdy v životě by mne nenapadlo, v tý době, kdy mým jediným redaktorským počinem bylo vydávání školního časopisu, že se jednou s Frantou osobně potkám. A vlastně ne jednou, ale mnohokrát, protože protože protože – protože nás spojí brněnský rock.

Po mnoha letech mne potkala možnost psát články pro tento web. Moje milovaná maminka (R.I.P.) mi koupila skvělej digitální Canon a já se začal s Františkem Kressou nejprve seznamovat, leč posléze i potkávat, zdravit a nakonec si i tykat na mnohých koncertech. Byl-li někde zajímavý rockový koncert (ano, rockový, metal totiž Franta moc nefotil), bylo takřka jisté, že tam Frantu potkám.

A tak jsem měl tu čest se s ním potkávat klidně v úplně malých klubech na těch nejlepších akcích, třeba na Tomovi Jégrovi v Kamence, nebo na dalších akcích v Rusty nail, v Metru atd. ... a musím říct, že tento fotograf slavného jména a slavných fotek se ke mně, pro něj zcela neznámému člověku, choval naprosto v cajku, skromně, mohl jsem si s ním bez problémů tykat, podali jsme  si ruku, prohodili pár či více vět, byl prostě pohodář. A na to nikdy nezapomenu, na tu jeho koncertní pohodu.

A taky na útržky, jak na dřevěným stole na zahrádce v Kamence ležel jeho kanón Canon, úplně klidně ho tam nechal vedle mýho piva, jako by věřil, že nejsu alkoholik a ten škopek nezvrhnu (a taky jsem nezvrhl), jak jsme si korektně měnili místa kdekoli pod stejdží, abychom měli oba dobré momentky, a taky nemohu zapomenout, jak Franta udělal nádhernej můj společnej záběr s Luďkem Savanou Urbánkem v klubu na Rosničce, a já se ho ptal, zda jej můžeme použít pro náš web:

---------- Původní zpráva ----------
Od: František Kressa <fotokressa@seznam.cz>
Komu: dedek.brno@seznam.cz
Datum: 16. 3. 2016 12:00:34
Předmět: Re: Fotečka
Zdar jak sviňa nevidím v tom problém. Franta
---------- Původní zpráva ----------
Od: dedek.brno@seznam.cz
Komu: fotokressa@seznam.cz
Datum: 6. 3. 2016 14:43:22
Předmět: Fotečka
Tož teda, Franto, ta moja fotka se Savanou je fakt boží, všechna čest, výbornej záběr!

Můžu ji prosím přejmout k nám na web?

Díky moc.

 
Ano, neměl problém komunikovat, byl vstřícnej, byl to král reportážní fotografie, brněnské a rockové. V krabicích od banánů, schovaných pod postelí, měj údajně rodinné stříbro – X tisíc negativů Brna. A k nim postupně dodal nespočet fotek rockových.
Jak praví klasik, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Franta mluvil svými fotografiemi, svým rodinným stříbrem, dokázal prostě mluvit fotkami beze slov.

A Mistr Čas z toho stříbra udělal zlato.

Události v regionech - oznámení o úmrtí 

Tady Dědek.

Titulní foto: Václav Šálek / ČTK