Standovi...

Standu Hranického jsem osobně neznal.  Osobně jsem ale znal jeho muziku, a proto mi prosím dovolte říct pár slov o mém vztahu k hudbě, jíž byl Stanislav Hranický účasten a které dal nezaměnitelný hlas a půvab. A nechci na tomto místě psát ani tak o Citronu jako takovém, třebaže spousta názvů jeho hitů je v tento smutný čas navýsost výstižných, ať už se jedná o tolikrát zmíněné Rock, rock, rock, Bigbít, Ocelové srdce, Bigbítový Pánbů, Vzpomínky...

Na tomto místě chci hlavně zmínit Standu jako zpěváka – jako zpěváka s nezaměnitelným chraplákem a nezaměnitelným pěveckým výrazem. Je spousta a spousta tvrdě rockových interpretů, ale málokoho z nich vždycky po pár tónech zaručeně poznáte. A jedním z toho mála je i Standa Hranický.

A věřte, že i přesto mi Standa někoho připomíná (anebo mi někdo připomíná jeho?). Kdysi nedávno dávno jsem od Deep Purple poslouchal Wasted Sunsets, a nějak jsem jen tak pocitově vnímal. A najednou jsem věděl, co cítím – Standa Hranický je pro mne osobně český Ian Gillan. A možná že kdyby se narodil někde jinde, tak by jím i fakt byl. Ale možná že by byl i zpěvákem úplně jiné další kapely, dneska je to ovšem už úplně jedno.

Promarněné západy (slunce)? - Stanislav Hranický se nemá za co stydět: půl milionu nosičů LP Plni energie s Citronem, o tom se leckomu může jenom snít. A třebaže právě album Plni energie bývá zmiňováno na prvním místě, já osobně se domnívám, že Standa svůj absolutní pěvecký vrchol předvedl na CD Bigbítový Pánbů: ač studiová nahrávka, tak je to jeho pěvecký, výrazový koncert, a třebaže se jedná o hudební materiál navýsost kvalitní, myslím, že teprve díky Standovi jej považuji za špičku tuzemského tvrdého rocku.

Ano, v těchto chvílích je pochopitelně na místě stručné a jasné R.I.P., tedy Odpočívej V Pokoji, já se ale s dovolením od této symboliky odchýlím: ne že bych Standovi přál, aby odpočíval v nepokoji, to určitě ne, ale přeju mu, ať to pořádně, pořádně znova rozpálí, a ať to rozpálí kdekoli – možná nahoře, možná v příštím životě, možná ... možná na všech příštích koncertech Citronu, kde sice už nikdy Standa nebude, a přesto vždy bude.

Dobrá muzika, ta má totiž jednu výsost, nad níž i Bigbítový Pánbů zírá: že nikdy neumírá.

Dědek – METAL-LINE.